Předchozí (485)  Strana:486  Další (487) |
|
|||
486
|
|||
|
|||
Smrdavý = smrdutý, stinkend. Pass., Jg.
Smrdeň, dně, m., serissa, die Serisse. S.
obecná, s. foetida. Rostl. 837. Smrdění, n., das Stinken. D.
Smrděnka, y, f., beskolenec, molinia cae-
rulea, rostl. Slb. 162. — S., metla ze sítiny s dlouhou rukověti dřevěnou, jíž se užívá na mlatě, smetačka ve stodole ze smrdí, der Schmielbesen. Mor. Mtl., Kčr., Vch. Na Mo- ravě též smítěnka. Mřk. — S., smrďénka, smítěnka = lopata, jíž se obilí shání, die Schwinge, Windfege, Wedel. Mor. Brt., Šd. — S., varená řípa. U Jižné. Vrú. — S. =
posránek. Když se matka s dítětem mazlí, říká: Ty malá smrděnko. Ib. Vrů. Smrděti, smrď, -dě (íc), ěl, ění; smrdí-
vati, stinken. S. od smrъd. Schl. Smrъděti, foetere, koř. smerdêtъ. Mkl. aL. 30. — abs. Smrdí jako tchoř, Us., jako dudek. Pk. Lejnem čím více se hýbá, tím víc smrdí (= o nemilých věcech lépe mlčeti). Prov. Jg. Vlastní chvála smrdí (není li- dem příjemna). Us. Čím se víc hovnem mažeš, tím víc smrdí (s rozmarným člově- kem opravdově zacházeti lépe). Smrdí jak cap, Mor. Brt., jako brhel. Mor. Šd. Ty smr- díš, pravil hnůj k bahnu. Hnš. Topí, až kamna smrdí (i. e. mnoho). V Kunv. Msk. Smrdí (= prohrál bulku)! Us. Smrdí jako Lazar; Pane, jižť smrdí, neb již čtyřdný jest. Hus 142., 356. Člověku prvé milému nedadie do třetieho dne přebývati, neb viece smrdí než hnoj neb lajno, a čím rozkošnějie jest krmeno, tiem viece bude smrděti. Hus III. 136. Smrdí jako bzdoch (jako tchoř, kozel). Vz Smrdutý. Lb. Smrdí jako starý (nečistý) nočník. Us. — čím: kozlovinou, prkem, D., peklem, čertovinou, Sych., kozi- nou, psinou, myšinou, volinou, kravinou, koninou, zeminou, plesnivinou, sklepinou, bahnem, cibulí, čmoudem, potem atd. Jg. Ryba smrdí bahnem. D. Zdá se samou sva- tostí býti a smrdí kozlem (smilstvím, ne- pravostmi, ďáblem). Prov. Jg. Smrdí pýchou jako tchoř. Pk. Smrdí grešli, trojníkem (nemá peněz). Us. Ptř. S. čertem (=jako čert). Us. Brt. Kdo hnojem nesmrdí, chle- bem nevoní. V Kunv. Msk. Potok smrdí sírou a bahnem. Pass. O tisíci mluví a gro- šem smrdí. Sk. Ať smrdí hnojem halama. Dh, 125. S. chlapem, pýchou. Chč. 447., 446. Smrdí to hadem, čertem (o věci podezřelé). Na mor. Zlínsku. Brt. Smrděli jsme hřbito- vem, jak (jakmile) nám kartu podali (bylo patrno, že prohrajeme). U Žerovn. Vlk. S. peklem, co kopřiva plotem. Pk. Maž, ty se- dláka pížmem, přec dehtem smrdí. Č. Víno sudem smrdí. Žer. S. kozlem. Har. I. 205. Vdovcovi starému smrdí brada vínem a mladý šohajek voní rozmarynem. Sš. P. 198. — komu. Smrdí mu učení (nerád se učí).
Us. Všk. Tomu práce smrdí (línému). Us. Kf. Tobě smrdí česká duše. Dal. 123. Bohu naj viece smrtedlný hřiech smrdí. Hus I. 363. — kdy. Host a ryba třetího dne smrdí.
Prov. Jg., Č., Sd. — po čem, german. a šp. místo: čím. Brt. od čeho. Ryba od hlavy smrdí. Koll. Čít. — komu odkud: z úst mu smrdí (mluví hanebně n. sviňsky). Us. Smrdí mu z hrdla (z huby i ze srdce. |
Vz Nečistý). Vlastní chvála z hrdla smrdí.
Smrdí, n., druh trávy, z níž dělají smr-
děnky. Vz Smrděnka. Mor. Sd., Mtl. Smrdík, u, m., der Stinkstein. Čas. duch.
V. 3. Vz Smrďák. Smrdlavosť, i, f. = smradlavost, die Stm-
kigkeit. Smrdlavý, smradlavý, stinkend. S. po-
větří. Háj. 1099. Smrdo, a, n. = smrděnka, der Schmiel-
besen. Dch. Smrdoch, smrďoch, a, m., kdo smrdí,
poprda, smraďoch, smrdoň, bzďoch, der Stän- ker. Příp. -ochъ. Mkl. B. 289. Potupně také o jirchářích, koželuzích, kožišnících. — S., skupec, Stuchlík, der Filz, Knauser. Jg. Smrdokeř, kře, m., ropala. Rostl. I. a. 235.
Smrdolist, u, m., ozophyllum. Rostl. I.
b. 219. Smrdoš, e, m., mephitis, das Stinkthier.
Krok. — S. = smrdoch. Smrdov, a, m., něm. Smedrow, ves u Blo-
vic. PL. — S., něm. Smrdov, vsi a) u Haber, b) u Křelovic, c) u Čechtic. S. N. Smrdovka, y, f., eine Art Fischreusen.
Puch. Smrdovník, u, m., ploštičník, cimifuga,
das Wanzenkraut. Smrdule, e, f., osmilus, hmyz. Krok. II.
259. Smrdutě, stinkend. Nenie-li sv. myšlenie,
jenž modlitbu jasní a k tomu náboženstvie, tehdy modlitba s. sě kúří. Hus I. 292. Smrdutka, y, f., stapelia, die Stapelie.
S. srstnatá, s. hirsuta; pleťová, s. incarnata; kloubnatá, s. articulata. Rostl. 1041. Smrdutosť, i, f. = smradlavost, die Stin-
kigkeit. Jg. Smrdutý = smradlavý, na mor. Zlínsku
smraďutý (Brt.), stinkend, stinkig. S. tělo, žalář, vřed v nose, V., dým, Mand., záchod, Krab., voda, Us., planina, dýchání, Kom., kozel, Lom., hnis. Ja. Dětelová voda uži- tečná jest těm, kteříž mají smrdutý duch. Čern. Moře se zbúří a s-té vypustí pěny. Št. N. 197. S. líh, olej. Dch. Dotýká sě svého údu a piple kurvu; sě biedného, smrdutého a ji biednú biednici a smrdutú; Bohu nenie nic ohavnějšieho, nic smrdutěj- šieho (nad hřích); Tu poznáme, kto jest kozel s-tý a kto nevinná ovce; Jakož smrad hyzdí věc s-tú a oznamuje ji, tak hřiech hyzdi a oznamuje člověka hřiešného; Ně- kteří mohou pláčem mocí boží z toho s-tého obyčeje vstáti; Ó chlevníci, hnojikydové, bohdaj sami z sebe hnis s-tých hřiechóv vykydali!; Člověk strany těla jest nečistá a s-tá věc, pytel lajnuov, pokrm červuov, po člověku črv a po črvu smrad a ohavnosť. Hus I. 205., 232., II. 205., 299., 356., 433. (Tč.). S. oděvec. Hus. Strany pořekadel vz: Datel, Duch, Kaditi bez čeho, Smrděti. — V bot., rostlina. S. rmen, anthemis cotula, die Hundskamille; strom, anagyris foetida. Jg. Smrečí, n., der Fichtenwald. Vz Smrčí.
Na Ostrav. Tč. Smrečina == smrčina. Na Ostrav. Tč.
Smrek, smreček, smrekovina, na Slov.
= smrk, smrček atd. |
||
|
|||
Předchozí (485)  Strana:486  Další (487) |