640

ta věc stojí (se má) V — co koho (s dvěma
akkus.) = cenu míti, platiti, gelten, kosten.
To tě může celý statek s. Ht. Ta kniha stojí
mne dva zlaté. T. To mne veliký peníz stojí.
Vrat. Co mnoho stojí, toho se člověk bojí;
A kdyby mě to stálo život! Dch. Hrozba
málo stojí, kdo se tě nebojí. Mor. Tč. Když
tatínek může, koupí a nestojí to žádnou
řeč (nesmlouvá dlouho). Us. u Rychn. Vk.
A to mě stojí 300 hř. Pňh. I. 191. Archa
stála 300 kop; Ta šibenice stála 3000 zl.
Dač. 1. 58., 192. Dobrá rada stojí groš. Ht.
Sl. ml. 216. To stojí můj život, Zlob.; mnohou
práci. Us. Což mnoho stojí. V. To mne
stojí kopu. Ros. Mnoho stál matku. Prým
více stojí než sama sukně. V. Vz Akkusa-
tiv. — koho čeho. Stojí mne to veliké
práce, velikého namáhání atd. V těchto vě-
tách jest genitiv chybný, neboť sloveso
státi (= kosten) pojí se s dvěma akkusa-
tivy. Vz předcházející. Brs. 2. vyd. 236. —
čím (jak; vz S. jak) : sám sebou (o své moci).
Žalansk., Rk. S. hospodou v domě pana X.
V. Cf. Stanouti kde. Co svět světem stojí
(trvá). D. Bojem proti sobě s. Měst. bož. S.
někomu kmotrovstvím. Us. On všemi oby-
čeji o to stál (toho žádal). Háj. Jinou ce-
stou o to stojí (po tom baží). Mudr. Vší
mocí a silou po čem s. (toužiti). Arch. I. 66.
Nestůj srdcem nikdy po tom (nebaž po tom).
St. skl. Statky i hrdly podlé sebe s. (s ně-
kým držeti). Let. 433. Život málem stojí
(trvá). Kom. Ne Bůh lidmi stojí (trvá), ale
lidé jím. Br. Sparta stojí rozšafným spra-
vováním králův (trvá). V. Svým závazkem
věrně s. Sych. Bohem všecky věci stojí
(trvají). Št. Ne pán domem stojí, nýbrž dům
pánem. Pk., Č. Jakobych já jim stál! Us.
Ona mým dětem stála kmotrou. Us. Vk.
Tedy jsme jim rok toho položili, aby strana
každá svým svědomím stála. NB. Tč. Aby
podlé mne stál svým listem i se svým
právem. Půh. I. 189. Čta knihy o umučení
spasitele, ne v knihách stojí myslí a pa-
mětí, ale v pánu Ježíši. Hus I. 7(3. Řádem
všecky věci stojí. Kom. D. 58. Pán stojí
poddanými a poddaní pánem. Č. Vz Hospo-
dář. V vidcem vojsko stojí a vůz musí za
vojí. Č. — čím kam. Obličejem proti dve-
řům s. Pref. 166. — k čemu: ku právu,
Dač. I. 111., Let. 297., ku při, k vedeni
pře, Solf., ku přísaze, k odpovědi, k od-
poru (odporovati), ke službám (== býti). Us.
Postavil se Fukar a že stojí ku půhonu se
ohlásil. Žer. S. k půhonu, k právu zem-
skému, Vl. zř. 4., 10., k soudu. V., Vš. 570.,
Nál. 216. K obhajování a dopomáhání práva
s. mají všichni stavové. Václ. XXXI. Naj-
prve když žalobnik nestane k soudu, druhé,
když postavě se neposlúcha soudce. CJB.
385. Jest pohnán, aby stál k soudu. Ib. 379.
Původ maje k průvodu státi a provozovati
a nestál by, že proto nemůže pohnaný pů-
voda ze škod útratních a nákladních viniti.
Nál. 212. Kdožby ku právům a k soudům
stávati a rozsudkům panským dosti činiti
nechtěl; A kdožbykoli pro tu věc k roz-
kázání královskému aneb k soudu zemskému
státi nechtěl (pro tu věc); Pohnaný má
k tomu půhonu stávati a o tu při se sou-

diti; Aby (strany) na určité dni k přísaze
stály. Zř. F. I. B. XL, XVII., C. XXII.,
XXXV. S. ku své povinnosti (plniti ji). Kom.,
ku svému povolání (plniti je), Br., ku své
přípovědi (plniti ji), V., k něčí vůli, Br.,
ku slovu, Ml., k řeči (plniti ji). Br. Zač kdo
slíbí, k tomu s. povinen jest (to zachovati).
Kom. K smlouvám, Kom., k žalobě, Vš.,
k službám božím s. (je konati). K rozkazu
a slovu s. (je činiti). V. K slibu s. Kdoby
k soudu s. nechtěl. Er. Zaslzel vida, jak
věrně Šimon k synu jeho stojí. Sá. A když
Mrdáčkova k rokóm stávala, tázali se jí
konšelé. NB. Tč. 169. Aby v to potahováni
nebyli, k čemu jsou oni ani předkové jejich
s. nikdy nechtěli ani nemohli. Žer. 325.
Nechce k tomu slušně s. Dh. Ješto k dílu
tomu jahnové jim (presbyterům) k službě
stáli. Sš. Sk. 139., J. 278. Má opatřiti, aby
almužna ku chváte božie dobře stála. Hus

I. 449. Ku své pravdě s. Hus III. 276. Ne-
stál jsem k semnu (k sněmu); Aby jemu
také Jan stál ku právu. Půh. I. 358., II. 516.,
566., 545. (Tč.). — jak. S. o ramenou. Tš.
Stromy stojí o samotě (každý o sobě). D.
S. řadou, D., panáčkem (jako panáček). Us.
Stály vlasy doubkem. Kom. L. Dubkom im
vlasy vstávajú. Ht. Sl. ml. 233. Dvéře stály
otvorem. Us. S. ve vodě po kolena, po pás,
po krk. Ty máš s jednú nohú vždy stát
v cinteri na hrobě. Slov. Tč. Stojí rozkro-
čen. Dch. Třema řady stáli. Er. P. 242., Sš.
P. 413. Stojí zahrádka trněná z humen ven.
Sš. P. 752. Že nestojí o samotě se svými
naukami. Sš. II. 7. Jakoby zákon onen to-
muto odporen stál. Sš. Sk. 33. O něco prá-
vem s. NB. Tč. 48. S. před někým v smut-
ném líci. Alx. 1128. O to stoj srdcem snažně.
Smil v. 854. Oči mu sloupem stály. Us. Oči
stlpkom stojá. Slov. Ht. S. bosýma nohama.
Har. I. 209. Tako stásta obě straně protiv
sobě bez hnutia na zasazenú patú. Rkk. 37.
Listy, ješto stojí bez věrování, bez přísah
a bez súdu; Pohony mají s. v pokoji bez
práva pohoršení obú stranú. Půh. I. 204.,

II. 550. O nebeské královstvie všemi svými
mocmi s.; Stoj bez pohnutie stav mysli
našie; Někomu sě lépe hodí manželstvie
než s. bez manželstvie; Stateční velikú žá-
dostí stojie, aby božie pravda nebyla utla-
čena; První víra s druhú často stojí bez
lásky; Abyste stáli v té pravdě bez strachu
a bez viklání. Hus I. 470., II. 18., 32., 426.,

III. 154., 277. (Tč.). Jedním duchem spo-
lečně proti pravdě s. Chč. 304. Víla svrhla
krásu lidskou a hned stála dřevem mezi
dřevy. Koubek. Duha stála rohy na horu
jako měsíc. Let. 267. Nejedna ves stála
pustkou. Brt. Instr. 14. Hosté stojí kupami.
Ib. 17. Ten lid bez správce s. (obstáti) ne-
může. Háj. Nebo hormistři s velikým la-
komstvím nejlepší vylupovali anebo vybírali
rudu pravým kverkům toliko otrusky osta-
vujíce to z práva státi nemohlo jest. CJB.
297. Domy stojí v jednom pořadí. D. Stuoj
s dobrú myslí a s veselým srdcem. BN. Město
jednak za 14 let pusté a bez obyvatelů stálo,
V. Vz Státi podlé čeho, Stanouti k čemu. —
kde (mezi čím). Jeho pečeť stála mezi
židy, stand aus, war versetzt, Gl. 322., Pňh.