688

Sedl. S. rovnice, trojúhelníku; tluk na strany,
průrys po straně; s-ny na břiše (fláchotiny):
s. světlá; strany (trojúhelníku) přiléhají na
sebe, padají na sebe. Nz. Velká s. a malá
s. při mlácení obilí. Když se snopy okle-
paly, po obou stranách mlatu se rozestrou
a pilně se vymlacují. Když tato velká strana
byla přeinlacena, celý řad se obrátí a tato
malá strana něco Rychleji se přemlátí, aby
v klasech žádného zrna. nezůstalo. Da, S. =
posad, řad obilí na humno ku mlácení roze-
střený. Chrud. Kd. V severových. Čech. Frd.
— S., krajina, okolí, die Seite, Gegend. S.
světa, Har., nebes. Nz. Vz Úhel (světa). S.
půlnoční (severní), polední (jižní , východní,
západní. V. Na všecky s-ny se ohlédati; se
všech stran zavříti; na všecky s-ny trápení;
v některou, na jinou s-nu. V. Ta s. světa,
kteráž Brasilia slove. Ler. Jiná s. bojiště;
Po všech s-nách ; Se všech stran; Ve kterou
stranu ? S té i s oné stran)'; Se strany
moře. Dch. Ten pan doktor je teď Někde
stranu Prahy (blízko Prahy). V Kunv. Msk.
Kdo ví, kterou s-nu jsou! Us. Dk. Dal jí
zvonit hrany na patery strany; Je-li tu kdo
z Moravy od mé maměnky s té strany ? ;
Z jednej strany dunaja Jan koně napájá,
z druhé s-ny dunaja Duma ruce myje ; Šoha-
jek za vodú a já z druhej strany, pohledňa
na sebe obá sme plakali; Na všech světa
s-nách vodu berouc, Sš. P. 126., 172., 187.,
347., 760. Se všech stran světa pohané vy-
volení obrátie sě k viere; Dosti by měl silný
zchoditi na nohách s-nu světa, Hus II. 47.,
III. 149. Záboj obzírá krajiny na vsě strany;
Zaměřichu všici v jednu stranu. Rkk. V půl-
noční straně veliké jest moře. Kom. Jinou
s-nou se obrátiti. Vrat, Se všech stran pe-
níze se mu hrnou. Us. Horka v těch stra-
nách obyčejná jsou. Har. S jedné, s druhé
s-ny. Háj. To v s-nu Aegypta leží. Br. V tu
s-nu města. Zlob. Oči Páně hledí i v skryté
stránky srdce. V. — S. ---jakost, ve které,
n. způsob, kterým se něco představuje n. po-
važuje, die Seite, Beschaffenheit, Ansicht,
Art und Weise. Jsem na všecky s-ny utis-
knut; Aby to pán Bůh obrátil na kteroukoli
s-nu; Podstatná s. věci; Ještě chci jednu
s-ku připomenouti; Právě tu s-ku věci na
mysli mám; Té stránky se ani nedotýkám;
K té s-ce se nesu, hledím; V té s-ce věci
se shodujeme; S. povahy; Ta věc má málo
světlých, dobrých s-nek; Ukázati svou sla-
bou s-ku (svou slabosť); Dovedl věc líčiti
s dobré s-ky; Hlavní s-ka věci; Však i to
svou dobrou s-ku má; Stránky styčnosti;
Stkvělá s-ka věci. Dch. Co mne potká, znám
obrátiti na dobrou snu. Sá. Vždyť sem to
na zlou stranu nemyslil. Sá. Jak se máte?
Po té horší s-ně, Na Mor. Brt, Všecko, čeho
se podjímal, na zlou s-nu bráti se strojíce;
Já přec o vás na dobrou stranu smýšlím;
Podlé dvojí s-ky duchovného člověka, my-
slné a činlivé. Sš. I. 304., II. 58., 119. (Hý.).
Třetí s. jazykového hřiecha jest hřiech člo-
věka, jímž Hřeší proti sobě; Držme se strany
jisté vědúce, že, čím sě kto zde viece níží,
tiem ho pán Bóh viece výší; V té otázce
jistá s. jest, že pánóm světským slušie řádem
z lásky změtěné lidi puditi, aby šli k té po-

slední večeři. Hus I. 262., II. 94., 257. (Tč.).
Jejich právo chtí z obú stranú ohledati.
Půh. II. 447. Na zlou s-nu se uchýliti; Na
druhou stranu, kdož k bližnímu upřímnou
lásku má. V. Na zlou snu něco bráti; na
druhou s-nu slouží jim to k potěšení. Br.
O otázkách pochybných na obé strany hádá
se. Kom. Na pravou, ne na levou s-nu něco
vyložiti. V. Na dobrou stranu n. stránku
vyložiti, bráti (Bern.), v dobrou stránku vy-
ložiti (Ros.), něco na lepší stránku vyložiti.
Ros. To též na druhou s-nu i o manželce
se rozumí. Er. — Strany, stran, z strany,
s strany, in Rücksicht, in Ansehung, in
Betreff, hinsichtlich, wegen. Vz Stran. S-ny
dědictví. D. Mluvil s ním s-ny toho. Us.
Z té strany chybil. Jel. Z (s) mé s-ny. D.
Každý z (se) své s-ny. D. S jedné i druhé
strany, s obou stran. Us. S té s-ny; S té
i s oné s-ny; Jak se v té s-nce věc má ?
Dch. Po pilném s obou stran těch věcí uvá-
žení. Nar. o h. a k. Na sněmě stalo se svo-
lení mezi pány pod jednou způsobou přijí-
majícími s jedné a mezi pány přijímajícími
pod obojí způsobou se strany druhé. Zř. F.
1. B. XVIII. Příležící psaní dává mi příčinu,
abych Vám toto z své strany učinil a Vás
žádal, aby . . . Žer. 315. Stala se smlouva
mezi osadou .... s jedné a mezi knězem
Janem s druhé strany. Jdn. 206., Arch. 1.
62. Lodě stran mořie (a mari) přistúpily;
Pohrebli je stran rovu otce Saulova (in la-
teře); Šedší stran žernov (.-.-= na stranu ž.).
BO. Se všech stran šťastný. Jel. Strany ně-
čeho (v příčině něčeho) se porovnati. J. tr. —
S., bok, die Seite, Flüche zwischen der vor-
deren und hinteren. Pravá, levá s.; po levé
straně. Har. To po pravé straně nám leží.
Har. Po pravé n. levé s-ně jíti. Us. Po s-ně
hleděti; na druhou stranu přepraviti; na
druhé s ně, s druhé, s oné s-ny (naproti),
s obou stran, s obojí s-ny, po obojí s-ně,
po obou s-nách, na jedné i druhé s-ně, na
obojí s-nu, s jedné i s drahé s-ny (Hus 1.
396.); on s-nou hledí (postraně; 2. chce ode-
jíti). V. S-ny domu, lodí, člověka, zvířete.
Us. Prsa po stranách boky mají. Kom. Tělo
lidské má boky, ne strany. Brt. Bolí mne
ve straně. Us. Míti prospěch na své straně.
Dch. S. domácí a divoká v ruce. Vz Sal.
206. 17. Stranou zabírati - odcházeti. Slov.
Hdk. S-ny šermíře. Vz KP. 1. 535., 555. Po
s-ně něčí n. někomu jíti, státi (vedlé něho).
V. Po s-ně na někoho se dívati. Us. Po jeho
s-ně v bitvě padl. Něco po s-ně malovati
(en profil), ze předu (en face). Us. Strany
vojska. Us. — S., oddálení, die Seite, Ab-
seitigung, Entfernung. Na s-nu odstoupiti
(poodjíti); v s-nu odjíti; odstupte na obě
straně; v s-nu uhýbati. V. Jdi s-nou. Us.
Co platno mluviti stranou? Mluviti s-nou
(na jevišti, mluviti sobě, ne jinému); Hnul
se, držel se, jdi s-nou; S-nou se šklebiti na
koho: Stranou (mimo sebe) něco pustiti;
Nechte to s-nou, lassen Sie's gut sein!; Do
očí mluví jinak a po s-ně zase jinak; h-nou
reptati; Do očí se dělá krásným, s-nou tupí.
Dch. Stud na s-nu odložiti. Bl. Jestli tě tam
zastanu, karamáda na stranu (nebudu toho
dbáti, žes karamád), vymelu ti. Er. P. 272.