Předchozí (705)  Strana:706  Další (707) |
|
|||
706
|
|||
|
|||
Dobře ve třemenu seděti (pevně statek
držeti). Ros. Kóň vleče v střemnech voje- vodu. Rkk. 49. Rádby do třemenu (rádby vládu obdržel). Ros. — S. = železa, do nichž zadělána jest pila mlýnská. Sedl. — S. = kůstka v uchu, která se s nakovadlem drží. Krok. — S., osob. jm. Pal. Rdh. I. 126. — S. = hudební nástroj, zastr. Zpívá na strmen. GR. 296. — S. —- želízko, jímž u koleček (Schubradelkasten) mečíky, na nichž dno leží, přikovány jsou. Us. Jg. — Vz strany původu Mz. 314. Střemenář, e, m. = střmenář. Jg.
Střemeničko, a, n., ves u Mohelnice na
Mor. Tč. Střemeniště, třmeniště, ě, n. = řemen,
na němž strmen visí, der Steigbügelriemen. Ctib., V. Střemeniti = střmeniti. Jg.
Střemenní, střmenní, třmenní, -ný,
Steigbügel-. S. řemen. S. žíla (stranovní, ostražná) pod kotníkem, vena poplitis, die Brandader. Ja. Střemhlav, adv. = náhle jako hlavou
dolů, kopfüber, köpflings. Dch., Č. Strčili Jakuba dolů s Sš. Ob. 136. Vz Horempátem. Střemhlavný, střemhlavý po hlavě
letící, mit dem Kopf herunterstürzend. Krok. S. vlnopád. C. Střemcha, třemcha, y, f., v již. Čech.,
křemcha. Kts. Kus. čeremucha, prunus padus, pol. trzemcha. Mkl. B. 291. S., drah sliv, prunus padus, die Vogel-, Hohl-, Ahlkirsche, der Ahl-, Else-, Traubenkirsch-, Stielbaum. Č1. 39., Kk. 252., 253., F. 101., Schd. II. 308., Rstp. 480., Č1. Kv. 375., blb. Slb. S. — višně planá, trpká, cerasus. — S. = bez vlaský. Jg. Střemehovec, vce, m., aegopricon, rostl.
pryšcovitá. Rstp. 1336. Střemchoví, n., ves u Tišňova na Mor.,
Tč. — S., Vogelkirschengebüsch, n. Střemchovy, dle Budějovice, ves u Tiš-
ňova. PL. Cf. Střemchoví. Střemchový, třemchový, Vogelkir-
schen-. S. květ, strom. Ros. Střemil, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. II. 126.
Střemilov, a, m., něm. Tremhals, mě-
stečko v Bechyňsku. Střemily, dle Dolany, Richterdorf. ves
v Budějovsku u Chvalšin. Střemohlav == střemhlav. Hlř.
Střempel, plu. m.= rampouch. U Pří-
bora na Mor. Mtl. Stremplovice, ves u Opavy.
Střemšalka, y, ť. = střemcha. U Kromě-
říže a j. Bkl., Mtl. Střemší, n. = střemchoví, der Vogel-
kirschen-, Elsehain. Rk. Střeinšilka, y, f. - střemcha, U Rožnova.
Bayer. Střemy, dle Dolany, ves u Mělníka. Tk.
I. 315. 1426., II. 549., S. N. 1. Střen, u, střen, ě, m. dřen nebo
jádro, duše ve stromě, medulla, das Mark. Výb. I. 788., Sal. 77., Ras., Rst. 498. Cf. srъdo ve srъdce cor. Mkl. B. 116. — S. = prostředek v kosti, das Mark. — S. ve vředě, sršen, sršán, dřeň, der Eiterstock. Sal., Nz. lk. — S. = prostřední, prázdné místo ve stro- |
mu přátel krevních, odkudž vzhůru jdou
otec, děd atd., dolů syn, vnuk atd., po stra- nách bratr sestra atd. Brikc. pr. m. 64., 12. 2. Střen, u, střenek, nku, m., střena,
y, f. = střenka. Lex. vet. U Opavy. Pk. 3. Střen = potřen, zahuben. Kat. 2044.
Střeně, Schrein, ves u Olom. na Mor. PL. Střenečka, y, f., vz Střenka. Střenečkatý, ansatus. Rst. 498. Střenchovy = Střemchovy. Střenice, e, f., Strenitz, městys u Ml. Bo- leslavi. Střenka, vz Střen, 2., Střenko. S. — ru-
kověť n. držadlo u nože, u vidličky, der Griff, Stiel, das Heft, die Schale. V. Nůž s-kami opatřiti; s-ky k noži přidělati. D. Nože za s-ky berou se. Kom. í s-kou se střída ukrojiti dá (snadná práce i nepatr- nými prostředky se vykoná). Prov. Jg., Lb. — S-ky = jilce u meče, das Heft. V. — S-ky, ansae, die Schnittstiele; částky řapíku na lístku mnohokrát vyštěrbeném; rozezná- vají se prvořadé, primariae, neprostředečně ze řapíku vyniklé; druhořadé, secundariae, z prvořadých pochodící; třetiřadé, tertiariae, oddíly druhořadých, kteréž jako i čtvrto- řadé slovou střenečky, protože osečky mo- hou sedavé nebo střeneěkaté, ansatae, býti. Rst. 498. — S. = žlábek, do něhož zapadá nůž zavěrací. Brt. — S. = španělský bez, šeřík, syringa vulgaris, Holler, m. Slb. 373., Tč. — S. obecná, solen siliqua, měkkýš. Frč. 224., Schd. II. 538 Střenkadlo, a, n., u nožíře, die Dokken.
Šm. Sťřenkář, e, m., kdo střenky dělá. čepel-
ník, der Heftmacher. Židk. Střenkatý, nožečný, gestielt. S. list. Nz.
Střenko, a, n. = střenka (držadlo). Mor.
Šd. Vz Střenka. — S. násada u biče. der Peitschenstiel. Mor. Hý. Střenkovka, y, ť. S. luštitá. solen le-
gumen, die Mittelhülse. Šm Střenný - střenovní. S zub. Ctib.
Střenovice, e, f. = trouba střehová, ca-
nalis, tubus medullaris, die Markröhre, du- tina ve dřevě troubovitá střenem naplněná. Rst, 498. Střenovní, třenovní. S. zub (stolička),
der Mahl-, Backenzahn, Br., žíla (podlé kor- níkův). salvatella. V. Střenový = střenovní. Bž. 49., Šd.
Střeny, mlýn u Milína.
Střep, třep, u, střípek, pku, m. — ná-
doba hrnčířská, irdenes Geschirr, Jg., na mor. Zlínsku náčiní kuchyňské, das Küchen- geräthe. Brt. Čím střípek zapáchá, tím po- tom i střepina páchne. MP. Zvař v čistém střepu. Jád. Scavý střep. V. Mám hlavu jako střep (jako podešlou). Us. Kf. Bolí mne hlava jako s. Us. Bkř. Na ptáky jdi s lepem a ne se střepem. Prov. — S. = část z roztlučené nádoby hrnčířské, die Scherbe. Střepy z hrnce. Čím hrnek navře, tím střípek zapáchá. Prov. Sama jedla na šá- tečku, jemu dala na střípečku; Z koretečka jídávalo, ze střípečka píjávalo. Sš. P. 668., 729. Není na střípku sádla ani knota, Mor. Tč. — S. = něco starého, zpotřebovaného, altes Ding, Scherbe. Co je po tom, však je |
||
|
|||
Předchozí (705)  Strana:706  Další (707) |