742

S. jmen prídavných, die Steigerung, vz
Komparativ, Superlativ. Cf. Bž. 133. —
S. ve zvukosloví slovanském sluje proměna
méně závažných samohlásek kmenových v zá-
važnější anebo rozmnožení jich jinými sa-
mohláskami k tomu konci, aby se význam
slova rozmnožil a závažnějším učinil, die
Lautabstufung, Steigerung. (S-nírn měníme
tedy i znění hlásky i význam slova. Bž. 30.
Cf. Bž. 16.). Ku př. kynu — kývám, vedu —
vodím, matu — moutím, piji — pojím, trpím
— trápím. Děje pak se s. trojím způsobem:
1. dloužením krátké samohlásky kmenové, 2.
zaměněním jí jinou závažnější a 3. sesílením
jí samohláskou jinou (předrážkou jiné samo-
hlásky). — 1. Při prvním způsobu dlouží
se krátká kmenová samohláska ve svou ná-
ležitou dlouhou, totiž a) a v á: kladu —
skládám, valím — válím, patřím — pátrám,
kradu — okrádám; b) i v í: vidím — ví-
dám, zdvihnu — zdvíhám, piji — pívám,
šiji — šívám; c) o v ou (v strč. v u): pu-
stím — pouštím (strč. púšťám), studím —
ostouzím, poručím — poroučím, okusím —
okouším, mluvím — smlouvám; d) e v é n.
í (strč. v ie): let — létám — lítám, hledím —
hlídám, řeknu — říkám, lehnu — líhám,
jed -— jídám; e) ě v í (strč. v ie): běh —
běžím — ubíhám, zpěv — zpívám, směji
se — vysmívám se, oději — odívati; i)
o v ů (ó) a ou: rostu — zrůstám, chroptěti —
chroupati, bořiti — bourati, pochromiti —
pochroumati, broditi se — brouzdati se; g)
y v ý: kryji — skrývám, hryzu — ohrýzám,
slych — slýchati. — Pozn. Ve slovenštině
stupňuje se, také krátké l, r vedlouhé í, ŕ,
tlčiem — stlkam, držím — sdŕžám. (Ht. Sl.
31., Gb. Hl. 140.). — 2. Při druhém způ-
sobu s. zaměňuje se slabší a méně závažná
samohláska kmenová v jinou závažnější.
Váha jednotlivých samohlásek patrna jest
ze stupnice: ь, ъ, i, i, y, e, ě (í), o, u, a, 

Avšak žádný kmen neprochází celou tuto
stupnici, která jest zde a priori seřaděna,
nýbrž ve skutečnosti jest více ale kratších
stupnic. Vz více v S. N. VIII. 1093 Gb.
Zde mění se: a) e v ě, o, ů, a, á: bředu —
brod, pletu — plot, vezu — vozím — vůz,
veliti — voliti — vůle, řeku — rok -- pro-
rok, ženu — honím, beru — výbor, vedu —
vodím — svádím, nesu — nosím — výnos —
nůše — snáším, vleku — vlak — vláčím,
teku — těkám — točím — tok — tůčka —
stáčím, metu — město — most; b) o v a,
á: mohu — pomáhám, hodím — házím,
bodu — bádám, chopím — chápám, kro-
pím — krápím, chodím — vycházím; c)
i v o: činiti — konati, vniknouti — vno-
čiti; d) y v u: tyji — tuk. — Pozn. Slabé
samohlásky ъa ь, zanikajíce v češtině, oží-
vají v ní stupňováním takto: a) ъ jako: y,
ý, o, u: tьbknouti — týkati, bъděti — bu-
diti, dьmouti - dým, zъváti - zovu; b)
b jako: í, o: čbtu — Čítám, pьnu — pínám,
zvьněti — zvon, pъnu — opona. Kz. Vz
Jer. — 3. Při třetím způsobu děje se s-ní
sesilováním, když se totiž ku kmenové samo-
hlásce jiná samohláska přidá. Tak stupňují
se samohlásky : i, y, u a l, r. Před kme-
nové i, y, u předráží se na prvním stupni
o a na druhém a, z čehož povstávají dvoj-
hlásky : z o -/- (i, y, u) = oi, oy, ou, za-/- (i,
y, u) = ai, ay, au. Ale slovanština nená-
vidíc dvojhlásek vůbec ruší také tyto tím
způsobem, že jejich druhý prvek i v j a
y, u ve v mění a z jmenovaných dvojhlásek
má tedy: oj, aj, ov, av. Tyto spřežky však
zůstávají jen při kmenech otevřených, při
zavřených se ov a av ve vo a va a aj m.
ai v ě (= ia) přesmykuje ; u se v zavřeném
kmenu vůbec nikdy nestupňuje tímto způ-
sobem, a i nikdy pomocí o a protož nevy-
skytuje se potřeba, aby se také oj přesmy-
kovalo. Na příklad, a) u kmenův otevřených:

i, y, u: o -|- (i, y, u) = oj, ov. a -/- (i, y, u) = aj, av:

pi — píti poi — iti = pojiti pai — eti ------- pájeti

ry — rýti roy = rov

by — býti bay — iti = baviti

slu — sluji slou — o ----- slovo slau — a = sláva;

b) u kmenů zavřených:

i, y, u: o -|- (y, u) -ov = vo: a -|- (i, y, u) =

vid — viděti ai, av = ě, va:

tich — tichý vaid — věděti

tis(k) — tisknouti taich - těšiti

čtyr — čtyry čtoyr — čtvoro = čtvero tais — těsný, těsto
kys — kysati kays — kvasiti.

Někdy se také v otevřeném kmeni ai po-
vstalé stupňováním z i přesmykuje v ia a č:
mi (minouti) - měna, vi (vinouti) — věnec.
— Sesilováním stupňují se také 1 a r, při-
bírají totiž k sobě s předu anebo se zadu
samohlásky: e, é, ě, o, a, á, samy pak ovšem

povahu samohlásek ztrácejí. Takovým způ-
sobem stupňuje se 1 v: el; čl, le (m. Iě);
él (súžené íl n. ýl), lé; ol; al, la; ál, lá, a
podobně r v: er, ře; ěr, ře (m. rě), ér (sú-
žené ír), ré (súžené ří), or, ro; ar, ra; ár,
rá. Na př.



		-\|- e	-\-ě	-\|- é n. ie (== dlouhé ě)	-\|- o, ů	-\|- a, á:
			(psáno též e)	obé súženo v í
ml —	mlíti	melivo	mělký	vymílám	mol	malý, mlat
stl —	stláti	stelivo		ustýlám	stůl
str —	stříti		zástěra	zastírám	prostora	strana
zr —	zříti		zřenice	zírám	zora	zář, zrak
mr —	mříti			umírám	mor	zmar.