787

Mám na to dobré lidské s. Půh I. 110., 132.,
204., 206., 265., 286., 381., II. 17., 123., 196.,
229., 252., 249., 2b8., 393., 450., 460., 488.,
491., 517., 554., 609. (Tč.). Svědek prve než
s. vydá, učiniti má přísahu; S. křivé, falešné
z úplatku a z návodu proti mně v této při
vydal. Kol. 22., 30. A toho má dobré s.,
neb jest přivolala lidi tu, kde se jí hanba
stala. O. z D. List hlavní, ve kterém i vy
na s. postaveni jste; A pro lepší a širší
toho s. prosil jsem urozených vládyk, že
jsou pečeti své dali přitisknouti. Faukn. 48.,
64. Ana s. k mé prosbě pan . . . své jsú
pečeti přivěsili podlé mne k tomuto listu;
A toho všeho pro lepší s., jistotu a potvr-
zení svú jsem vlastní pečeť k tomuto listu
přivěsil. Dsky. Dáti ústní s.; K s. pohoniti;
Obeslán byl, aby k svému s. stál a je vedl;
V s. nemá přijat býti, soll zur Zeugenschaft
nicht zugelassen werden; S. proti dskám
vésti. Vl. zř. 15., 23., 273., 411., 446. Kteříž
by listové byli pod pečetí na s.; S. dáti
osobně; S. dáti listem otevřeným (schrift-
liches Z); O každou věc takové listovní s.
bude moci dáti při úřadě desk zemských
(k soudu purkrabskému); Kteráž s. k sou-
dům zemským od měšťanů toho města při-
jímati bude; S. sepsati. Václ. II., XII., XXVI.,
XXVIII. S. listovní někomu dáti. Faukn.
Na s. se podepsati. Na s. toho sekretem
svým tento list zapečetil jsem. Us. Něčeho
s-ím dotvrditi. Koc. S. písemné dáti. Er.
Poháněli znamenitý počet měšťanů praž-
ských k rozličnému svědomí a zvláště komu
jsou co a kdo darů dávali; Aby jim roz-
kázal s. vydati. Bart. 275., 30., 36., 39.;
276. 8.; 279. 32. Dobré s. tisíc svědkův. Č.,,
Pr. Někoho k s. vésti; k s. se postaviti. Er.
S. v staročeském právu vz Pr. 1869. str.
669. a násl. Vz Svědek, Svědectví, Rb. 272. —
S. = spis, upsání, die Urkunde. Nepokáže-li
žalobník proti obžalovanému s. Ms. pr. kut.
S. své posielá. NB. Tč. Tehdá jemu ta s.
navrácena býti nemají. NB. Tč. 42. Posie-
láme s. NB. Tč. 42. S. přinésti. Půh. II.
139., Zříz. Ferd. — S., vzhledem ku mravnosti
a zákonu, das Gewissen. S. - schopnosť
a spolu i pud posuzovati vlastní jednání se
stanoviska mravnosti, z čehož povstává v nás
buď cit spokojenosti (dobré s.) aneb cit ne-
spokojenosti (zlé s.). Vz S. N. — S. v theo-
logii = mravní mohutnosť, která člověka na
předmětný zákon boží váže aneb tentýž
zákon na jednotlivé činy člověka potahuje,
buďtež činy ty již vykonány aneb mějte se
teprv vykonati, das Gewissen, conscientia,
owelátjói?. MP. 24. Rozeznávají : I. s. před-
chozí, das vorhergehende G., c. antecedens,
jež může býti 1. pravdivé, richtiges G., c.
recta sive vera a nepravdivé čili bludné,
bloudící, unrichtiges o. irriges G., c. erro-
nea a sice buď vínne bludné, das verschul-
det o. besieglich irrige G., c. vincibiliter
erronea, buď nevinné bludné, das unver-
schuldete o. unbesieglich irrige G., c. in-
vincibiliter erronea. Zvláštní druh neprav-
divého s. jest široké, volné s., das laxe G.,
c. laxa a úzkostlivé či vrtošivé s., das enge,
ängstliche o. skrupulöse G., c. scrupulosa;
2. rozhodné, das entschiedene G., c. čerta a

rozpačné, das zweifelhafte G., c. dubia, jehož
zvláštním druhem jest tak zvané zmatené
s,, das perplexe G., c. perplexa; 3. bdělé,
das wachsame G., c. vigilans (jemuž prí-
buzné jest s. utlé, das zarte G., c. tenera)
a dřímavé, ukolíbané, ohlušené, otupělé, su-
rové s., das schlafende, eingeschläferte, be-
täubte, abgestumpfte, rohe G. — II. S. ná-
sledující, das nachfolgende G., c conse-
quens, jež jest buď 1. ospravedlňující či
dobré s., das rechtfertigende o. gute G., c.
benefacti, buď 2. odsuzující či zlé s., das
verdammende o. böse G., c. malefacti. MP.
24.-29. — Otupělé s., das abgestumpfte G.
MP. 30. Pojem, jsoucnosť či realnosť, výkon,
pravdivosť, rozhodnosť, bdělosť, vlastnosti,
vrtošivosť, výrok, hlas, zachování, zpyto-
vání, obuzení, útlosť, dokonalosť, slasť, od-
měna, strasti, pokuty, náhnětky, moc, pokoj
s. MP. 24.—29. S. radí, srazuje, poroučí,
soudí, chválí, potupuje, odměňuje, kárá,
ozývá se, váže, zavazuje; jednati podlé, proti
s.; hlas s. ohlušiti, otupiti, ukolébati, vzdě-
lávati. MP. 24.-29.; Hý. On sobě činí příliš
široké a prostranné s.; Dobrým s-ím svého
ustoupiti mohl; Tou věcí s. své stížil; Těžké
s. sobě nad něčím dělati, činiti; Žádného s.
nad něčím neměti. V. S. své na radu vzíti.
Kom. Mám v tom dobré s., že jsem nikomu
neublížil; něčím v s. svém se ukojiti. Br.
Dobré, zlé, hnětlivé, strašlivé, nepokojné s.
Kram. Neděláš si z toho s. Us. Fch. S. tvé
ti poradí, co dobrému nezavadí; Zlým za
dobré sa odplácať jest proti s.; Kdo se chce
poznati, nech pohledne do s., zví, jak mnoho
platí; Zdraví, s., umění, nad ty věci draž-
ších není; S. tvé buď zrcadlo k poznání
tvojímu; Kdo sa spomstí podla svej vóle,
poruší s. svoje; S. své každý vidí; Nepo-
skvrněné s. v žaláři se směje. Na Mor. a
Slov. Tč. Nemá s. za trojník. Us. Všk. Ti
to mají na s. Kos. Ol. I. 310. Čisté s. obla-
hoslavenuje rozumné stvoření; Kdo má dobré
s., smrti sa nebojí; Dobré s. i v žaláři ve-
sele zpívá. Na Slov. Tč. Zlý zisk súží s.,
kdo má jaké s.; Zlé s. ku trápení horší
věci v světě není; S. čisté, potěšení jisté.
Na Mor. Tč. S. mu spáti nedá. Us. Šd. Ne-
mohouce ve svědomích svých pokoje míti.
Bl. Živ. Aug. 46. Když jen to mňž býti bez
s. ublížení. Dh. 16. U některých se také
bez mála s. ozývalo; Výčitky a hryzení s.;
Že člověk i bludného s. následovati povi-
nen, ač . . .; S. hnětlivé uchlácholiti; Nemá
Jidáš již hryzů s. Sš. Sk. 48., 113., I. 137.,
II. 367., J. 219. (Hý.). Kdo činí proti s., ten
cestu sobě činí k zatracení; Viziž, aby naj-
prve přecedil své s.; Súdce má míti dobré
s.; Kterak nezčastné jest to s. a žalostivé,
kteréž se zlými skutky zprznilo; S. se mútí
z hriechov poznánie; Proč znamenáš malý
hřiech ve s. bratra svého a břevna t. j. ve-
likého hřiecha, jenž v oce t. j. ve s. neb
v úmysle tvém jest, neznamenáš?; Břevno
kdyby upadlo na oko, vyrazilo by oko
i zkazilo, tak hřiech smrtedlný všechno s,
kazí; S. ho kárá; Široké s. dává velikú
všetečnosť t. j. prílišnú smělosť; A slove
široké s., jako veliký pytel slove široký,
že veliké věci v sě béře; A tak s. sobě