792

někoho s. Hus I. 311. — co, koho jak :

v hromadu. V. — J. tr. S. všecky pod
jedno. Nz. Kristov obyčej jest, aby v jed-
notu svedl. Hus I. 254. Po tvé vuoli se ne-
svedlo. Arch. I. 14. Všecky v jedno s. Nz.
A skrze lahodné řeči svozují srdce sprost-
ných. Sš. I. 147. Svodili lidi po své vóli.
Hus II. 293. Ve lži své svozuješ. Štelc. —
co, koho k čemu: k hodování, Hlas.,
k boji, Zlob., k zločinu. Ml. Něco k někomu
s. (strčiti to naň). Ms. pr. kut. — J. tr. —
co, koho s kým: někoho s nevěstkami s.,
Jel.; s někýmbitvu s. V. Někoho s někým
s. (svaditi). V. Nic s ním nesvedeš (nepo-
řídíš). Sych. Možná, že vás tam s ním ná-
hoda svede. Němc. S tím nesvedeš nic. Us.
Žkr. Kuklík svede Holuba s Vilémem. NB.
Té. 185. I s čertem lidi svozují. Dh. 102. Kře-
sťané polní bitvu s Turky svedli. Dač. 1.189.
Učinil se ďábel hadem, svedl Evu i s Ada-
mem. Sš. P. 38. — kam. Sváděti vodu do
rybníka struhami. Us. S. do dvora desátky.
Půh. II. 240. Bratra z toho světa na onen
svedl. NB. Tč. 72. S. vodu na mlýn. Půh.
II. 494. — co, koho čím: znamením. Chč.
624. Jakož se Jan na mne svedl hrubú ža-
lobú. NB. Tč. 170. Ěeči ty lidské mysli
svádějí bliktrami a blyskotami marnými.
Sš. II. 209. Najprve mlýn mi jest tu muoj
vlastní svedl mocnú rukú. Půh. I. 236. Kněžie
lid příkladem svodie. Hus II. 261. Svodiece
je svými lživými řečmi. Hus I. 262. — o čem.
A o tom sem jinde mnoho svedl písma. Hus
II. 206. — co proti komu. Br. — koho
kudy: po zámku. Vš. — Br., Pref. — kde,
okolo koho sváděti, svoditi = dováděti.
Us., Kb. — co, se komu (kde). Zle se
mi svedlo na cestě. Us. Někomu kopí svo-
diti (odraziti). Troj. — se — hanebný, ne-
cudný život vésti. V.

Svěstinka, y, f., zdrobnělé svěsí, socrus.
Č.

Svěš, e, m., osob. jm. Tk. III. 44.

Svěšený, vz Svěsiti.

1. Svět, a, m. Světъ, lat. lux, skr. çvêta,
goth. hveits albus od svit (svitnouti, strb.
svьtnati, Gb. Hl. 144.), lit. szvintu illucesco,
lit. szvés-ti (m. szvět-ti) lucere. Schl. Strsl.
svêtь, lux, od svit, svьt, stind, svit, svétati;
prus. svetan, switai die Welt ist entlehnt.
Mkl. L. 139.; sr. 112. (Hý.). — S. = denní
světlo, das Licht. S-ta viděti nemožeše. St. skl.
Když kury pějí k světu. Cant. Ráno před
světem zbudili nás. Lobk. put. Před s-tem
se mnou vstal. Mdr. I šel sem zase domů
i ležel sem až k světu samému. NB. Tč. 198.
Vstal ještě před svetom. Slov. Hanbí se na
svět (na světlo) vyjíti. Slov. — Výb. I. 7. —
S. = soubor všech věcí stvořených, veškeren
okrslek nebeský a zemský, vesmír, kosmos, die
Welt, das Weltall, Himmel u. Erde. V 'MV.
nepravá glossa. Pa. Dokudž s. tento stane,
nepomine, trvati bude. V. Spousta, obor, stvo-
ření s-ta, veškeren s. (vesmír), Us. os s-ta;
D. Bůh stvořil s. (v šesti dnech). Hus II.
214. S-ta pán. Dch. Vyšla hvězda na kraj
s-ta, osvítila do půl světa. Sš. P. 50. Malý
s., der Mikrokosmos. Dch. Jakž s. světem,
takového sněmu nebylo. Smil v. 61. Pro
celý svět! Dch. Já bych to neučinil o celý

s. Hk. Svět v obrazích. Dokud s. světem
stojí (jest. Tkad.). D. Pro s-ta (pro všecko
všudy)! Kb. Do světa bouchati, do větru
třápati. Vz Tlachal. Č. Opilý, ani o světě
neví; Pije, až ani s-ta nezná. Vz Opilství.
Č. — S. = koule zemská. Ž. wit. 72. 12.,
89. 8. Die Welt, der Erdball, Erdkörper. S.
se točí jako kolo, V., jako kámen. Er. P.
151. Obor s-ta na lodí objel. Us. Naslibuje
toho, až by se s. otáčel. Dch. — S. — zvl.
povrch země, okrslek zemský, der Erdkreis.
Východní strana světa; přes svět jezditi,
pracovati; po s-tě blouditi, běhati. V. Čtyři
strany s-ta: půlnoc, poledne, východ, západ.
Har. Až na konec s-ta. Po všem všudy s-tě.
Us. Cesta okolo s-ta. D. Kraj s-ta sjezdil;
nachoditi se světem; světem putovati, jíti,
choditi; do s-ta se pustiti; šel na zkušenou
do s-ta. Sych. Je to sem kus s-ta! To je
kole dědiny světa; Přišel ze světa (z ci-
ziny); Jíti do světa, Us. Brt. Nic netrvá
na světě věčně; Nepoddám se a kdyby dva
světy byly; Všecko se tam změnilo, jako
když přijde (člověk) na nový s.; To jsou
zkoušky na s-tě; Kdo v celém s-tě by to
učinil? Dch. Slovutný byl až kraj s-ta. Brt.
S. 22. S. je dlouhý, široký, vše jest na něm
divoký. U Litomš. Dr. Toho jest celý svět
(mnoho). Us. u Renčova. Má široký svět;
Celý s. je mu malý a ulice úzká. Vz Opilý.
Čo je na svete pod sluncem, to v svém čase
zhyne. Slov. Tč. Co pak seš te (jsi ty) můj
šohajku v celém s-tě sám?; S. se točí jako
kolo, miluj, děvče, máš-li koho; V nebi
hvězdy vysoko jsú, v světě cesty Široko
jsú. Sš. P. 245., 592., 774. Na s. přijíti, při-
cházeti (roditi se); Po všem obytném s-tě
se rozšířiti. Sš. J. 18., Sk. 20. S. ten jest
všech lidí domovem. Km. A že země ži-
dovská jest prostřed s-ta, protož v té zemi
stalo se prvé popsánie. Hus II. 398. Po-
budem, nebudem, s-ta nepřebudem. Vz Smrť.
Lb. Moře nevypiješ, s. nepředěláš. S-ta ne-
prebudil, díla nepředělám (přísloví lenochů).
Vz Lenoch. Lb. Neboť po všem s-tu ležechu
nemocní. Pass. 3. (Hý.). Všudy s., velký s.,
široký a dlouhý s.; Radše bych se na tom
světě neviděl (vz Neštěstí). Č. Drž se roz-
umu a projdeš celý svět. Horný. Lakomci
nikdy dosti není, by měl všeho s-ta jmění.
Prov. Jg. Však se ještě s. neseschl (ještě
není po všem veta)! C. — S. = díl světa,
der Welttheil. Starý svět (Asie, Afrika,
Europa), nový (Amerika, Australie). Jg. —
S. — soubor všech věcí na zemi jedním Časem
jsoucích, zvláště lidí a jich konání; lidské
pokolení, lidé; život, věčnost, die Welt,
das Menschenleben, Menschengeschlecht, die
Ewigkeit. Dítě, plod, porod na s. vyvésti;
na s. se naroditi; na svět vzjíti, vyvedenu
býti; se s-ta sprovoditi, skliditi, svésti (za-
biti); z tohoto s-ta vykročiti; s tímto 8-tem
se rozděliti, děliti, žehnati (mříti), rozžeh-
nati; s-ta požehnati; se světa se odebrati;
na tomto světě zlém a převráceném. V. Na
s. se dostati (naroditi se); Kdo s. s očí a
mysli pustí; světem opojený; s. nádherný.
Kom. Více na onen svět hledí (stařec). V.
Na s. někoho vyvésti (poroditi); na onen
s. odejíti (na věčnosť, umříti). Háj. Vynadal