Račiboř — Ratiboř. Sš. P. 576.

Račice, e, f., rak samice, příp. -ica. Mkl.
B. 294. Die Krebsin. Ne vždy rak na mlýně,
někdy račice. Smil. — R., dle Budějovice,
a) ves ve Víškovsku na Mor., vz S. N., b)
u Smiřic, c) u Železn. Brodu, d) u Skutče,
e) u Plzně, f) u Vodňan, g) u Roudnice, h)
u Křivoklátu.

Račík, a, m., vz Rak.

Račina, y, f., račí vůně, der Krebsgeruch.
R-nou páchnouti, krebsern. D.

Račiněti, ěl, ění, račinou páchnouti, kreb-
seln. Šm.

Račíněves, vsi, f., ves u Uhlíř. Janovic.
PL., Tk. III. 657.

Ráčiti, il, en, ení, raky loviti, krebsen,
Krebse fangen. Vind.

Ráčiti, rač (račte), ráče (íc), il, ení; rá-
čívati = rád, radši míti, chtíti, milovati,
žádati, wollen, begehren, gern haben; milost
míti, hodna někoho uznati, wollen, belieben,
geruhen, würdigen. Jg. R. m. radčiti od rád,
č .jest vsuvka. Šf. R., velle. Mkl. aL. 106.
Cf. Gb. Hl. 141. — abs. Nechť nás dobývá,
kdo ráčí. Troj. Račte! Belieben (Sie)! Dch.
Aby to sám súdil, jakž ráčí. Půh. II. 323. —
co. Má, co hrdlo (srdce, duše) ráčí. Us. —
s inft. By to Bůh dáti ráčil. Sych. Rač
Bůh žehnati. Kom. Račte se posaditi. Us.
Ráčí-li mi toho Bůh popříti. Hus. I. 64. Také
móž Bóh jimi hrózu činiti a jiné divy, kte-
réž ráčí. Hus. I. 72. Rač jim dáti jich ot-
měny. Kat. 3369. By jeho přietel ráčil býti.
Dal. 49. Pán Bůh rač pozdraviti! Aby léna
knížecí na hradě pražském podávati ráčil.
Zř. F. I. A. 22. Pán Bůh rač dáti dále. Žer.
1591. Přísahu učiniti ráčil. Zř. F. L B. VIL
— Solí., V., Ros., St. skl., Har., Vrat. Impe-
rativem slovesa ráčiti a infinitivem opisuje
se imperativ: Neračte tomu věřiti = nevěřte
tomu. Vz Brt. S. §. 401., Mkl. S. 867. —
Pozn. Často slýcháme: Co račte povídati?,
což jest šp. m.: Co ráčíte p.? (poněvadž
jest zde indikativ a nikoliv imperativ). —
někomu (se) = pochlebovati, schmeicheln.
Pýcha chce, aby se jí modlili a ráčili. Ros.
Počíná si, jak se mu ráčí (jak chce). Us.
Bůh ti ráčí, ať ti stačí. Komu pán Bůh ráčí,
tomu všeho stačí. Přísl. na Ostrav. Tč. —
se s kým = milovati, lieben. Na Slov. —
koho čím = častovati, bewirthen, traktiren.
L.

Račkati = lézti, kriechen. Na Slov. Bern.

Račký, lezoucí, kriechend. Na Slov. Bern.

Račněti, ěl, ění, račnívati = račním se
státi, krebsartig werden. — kde. Račníť
u dobytka lehce zatvrdlosf vemene. Ja.

Rační, rakovitý, rozjídavý, krebsartig.
R. narostlina (v nose). Sal.

Račnice, e, f., aeglea, korýš. Krok. II. 248.

Račovice, Radošovice, dle Budějovice,
ves u Strakonic. PL.

Rád, a, o, pl. rádi, y, a, adj., užívá se
ho jen v nom. sg. a pl. D. V již. Čech. pl.
rádi pro všecky rody. Kts. -á v rád stup-
ňováno z o: roditi — rád,. Gb. Hl. 141. Komp.
radši, rudější; v již. Čech. rejší (razší —
rajší — rejší, Bž. 135.); komp. adv. raději,
radše, radš, radější, radč, radči, radějše (Hus.
I.414) radějie, radějé, raděj (Hus.), na Ostrav.

rači (Tč.), ve vých. Čech. rejš. Radši stává
u býti, určuje-li se jím podmět sám : byl
bych radši, radši bych u vás byl; v jiných
případech klade se: raději, radč: raději
chci pracovati; radč mně to dejte než jemu.
D. Vz konec článku — R. = chtě, s chutí,
s veselou myslí, volný, dobrovolný, z dobré
vůle; ochotně, bez přinucení, gern, willig. V.
Co musím, rád učiním. Co člověk musí,
jakoby rád. Us. Hý. Nedělá to rád; Od
srdce, celým srdcem rád; Rádo se stalo (tak
odpovídají, když někdo za něco děkuje).
Us. Dch. Aby potom rádi nerádi táhnouti
nemusili. Sl. Uh. I. 153. Rád a s chutí pra-
cuje. V. Musil rád nerád to slyšeti. Kom.
Rád béře a nerád dává. V. Kdo rád z svého
udělí, toho pán Bůh nadělí. Prov. Beř rád,
když dávají. Prov. — R., s potěšením, s li-
bostí, zalíbením, mit Lust, mit Vergnügen,
gern, froh. On to velmi rád jí; Co bys rád?
Jest na světě rád; Káráme, koho rádi máme ;
Rád by mi to namluvil; Jsem u nich rád
viděn; Ty se rády pěkně strojí. Us. Dch.
Hoch měl tu holku k zbláznění rád. Us. Já
byl rád v tvé přítomnosti. U Lužan. Pm.
Ráda piješ, ráda jíš, ráda si pěkně chodíš ;
ráda pěkné krávy máš, neráda jim trávy
dáš. Sš. P. 540. Neráda robíš, ráda šumně
(pěkně) chodíš, ráda dlúho spíš. Sš. P. 541.
Ztratila jsem, našla jsem, rozbila jsem, ráda
jsem, za ten žbán pána mám; Koho ráda
vidím, toho mi dát nechceš. Sš. P. 163., 212.
Ráda-li mja matko, ráda-li mja vidíš ? tebe
synu ráda, nevěstu neráda. Sš. P. Svůj
k svému rád se hrne. V. Rád bych věděí,
jak se má. Sych. Rád vidím, že se učí.
Bern. Ráda ho vidí (miluje ho). Us. Rád
pije, leží. Bern. Jest rád mezi lidmi. Us.
Máš mne ráda? (Odpověď: Když tě nevi-
dím). Všecko by rád sám pohltal. Rádby
všecko všem z hrsti vydřel. Rádby houserem
berana vyloudil. Kdo mluví, co chce, uslyší,
co by nerád (slyšel). Rád o něm slyší, coby
sůl v oči sypal. Rád ho poslouchám, když
mlčí. Oči by rády, huba nemůže. Snadno
tomu pískati, kdo rád tancuje. Kdo haní, rád
má; kdo chválí, rádby odbyl; Tenby rád
svou králku provedl. Rád by ho na lžíci
(vody) utopil. Mám ho rád, co trn v noze.
Mám ťa rád, jako koza nóž. Mt. S. Má ho
rád jako koza nůž (pes kočku). Jg. Má ji
rád jako vůl otep slámy. U Náchoda. Dř.
Rád tam šel co sedlák do kabátu. Vz Bez-
děčný. Lb. Kde rádo, zřídka bývej, kde ne-
rádo, nikdy. Pk. — Pozn. Při rčení rád bych
příčestí činné se vypouštívá. Zabečela kráva,
že by ráda na pole. Brt. S. §. 431. Dyž rybu
vyloví, ráda by do vody, jak sa dívča vydá,
ráda by svobody; Rády by travičky, rády by
ke dvoru. Sš. P. 469., 529. — Rád býti čemu,
komu. Znaje, čemu jsou rádi a co sobě li-
bují. V. Dal mi syna (Bůh), jemuž jsem
velmi ráda byla. Br. Rádi tomu byli. Br.
Byl rád těm jabkám. Us. u Rychn. Msk.
Ja na to nic nedbam, ja temu rad. P. sl. 83.
A já su ráda tej. Na mor. Zlínsku. Brt. Císař
pro tě nepojede, chudobný tě mine, potom
budeš tomu ráda, který pase svině. Sš. P.
297. Jsúci tomu velmi ráda. Kat. 239. Právu
byl rád. Dal. 103. Ta bieše božiej cti velmi



	7

	Račiboř — Ratiboř. Sš. P. 576. Račice, e, f., rak samice, příp. -ica. Mkl. B. 294. Die Krebsin. Ne vždy rak na mlýně, někdy račice. Smil. — R., dle Budějovice, a) ves ve Víškovsku na Mor., vz S. N., b) u Smiřic, c) u Železn. Brodu, d) u Skutče, e) u Plzně, f) u Vodňan, g) u Roudnice, h) u Křivoklátu. Račík, a, m., vz Rak. Račina, y, f., račí vůně, der Krebsgeruch. R-nou páchnouti, krebsern. D. Račiněti, ěl, ění, račinou páchnouti, kreb- seln. Šm. Račíněves, vsi, f., ves u Uhlíř. Janovic. PL., Tk. III. 657. Ráčiti, il, en, ení, raky loviti, krebsen, Krebse fangen. Vind. Ráčiti, rač (račte), ráče (íc), il, ení; rá- čívati = rád, radši míti, chtíti, milovati, žádati, wollen, begehren, gern haben; milost míti, hodna někoho uznati, wollen, belieben, geruhen, würdigen. Jg. R. m. radčiti od rád, č .jest vsuvka. Šf. R., velle. Mkl. aL. 106. Cf. Gb. Hl. 141. — abs. Nechť nás dobývá, kdo ráčí. Troj. Račte! Belieben (Sie)! Dch. Aby to sám súdil, jakž ráčí. Půh. II. 323. — co. Má, co hrdlo (srdce, duše) ráčí. Us. — s inft. By to Bůh dáti ráčil. Sych. Rač Bůh žehnati. Kom. Račte se posaditi. Us. Ráčí-li mi toho Bůh popříti. Hus. I. 64. Také móž Bóh jimi hrózu činiti a jiné divy, kte- réž ráčí. Hus. I. 72. Rač jim dáti jich ot- měny. Kat. 3369. By jeho přietel ráčil býti. Dal. 49. Pán Bůh rač pozdraviti! Aby léna knížecí na hradě pražském podávati ráčil. Zř. F. I. A. 22. Pán Bůh rač dáti dále. Žer. 1591. Přísahu učiniti ráčil. Zř. F. L B. VIL — Solí., V., Ros., St. skl., Har., Vrat. Impe- rativem slovesa ráčiti a infinitivem opisuje se imperativ: Neračte tomu věřiti = nevěřte tomu. Vz Brt. S. §. 401., Mkl. S. 867. — Pozn. Často slýcháme: Co račte povídati?, což jest šp. m.: Co ráčíte p.? (poněvadž jest zde indikativ a nikoliv imperativ). — někomu (se) = pochlebovati, schmeicheln. Pýcha chce, aby se jí modlili a ráčili. Ros. Počíná si, jak se mu ráčí (jak chce). Us. Bůh ti ráčí, ať ti stačí. Komu pán Bůh ráčí, tomu všeho stačí. Přísl. na Ostrav. Tč. — se s kým = milovati, lieben. Na Slov. — koho čím = častovati, bewirthen, traktiren. L. Račkati = lézti, kriechen. Na Slov. Bern. Račký, lezoucí, kriechend. Na Slov. Bern. Račněti, ěl, ění, račnívati = račním se státi, krebsartig werden. — kde. Račníť u dobytka lehce zatvrdlosf vemene. Ja. Rační, rakovitý, rozjídavý, krebsartig. R. narostlina (v nose). Sal. Račnice, e, f., aeglea, korýš. Krok. II. 248. Račovice, Radošovice, dle Budějovice, ves u Strakonic. PL. Rád, a, o, pl. rádi, y, a, adj., užívá se ho jen v nom. sg. a pl. D. V již. Čech. pl. rádi pro všecky rody. Kts. -á v rád stup- ňováno z o: roditi — rád,. Gb. Hl. 141. Komp. radši, rudější; v již. Čech. rejší (razší — rajší — rejší, Bž. 135.); komp. adv. raději, radše, radš, radější, radč, radči, radějše (Hus. I.414) radějie, radějé, raděj (Hus.), na Ostrav.	rači (Tč.), ve vých. Čech. rejš. Radši stává u býti, určuje-li se jím podmět sám : byl bych radši, radši bych u vás byl; v jiných případech klade se: raději, radč: raději chci pracovati; radč mně to dejte než jemu. D. Vz konec článku — R. = chtě, s chutí, s veselou myslí, volný, dobrovolný, z dobré vůle; ochotně, bez přinucení, gern, willig. V. Co musím, rád učiním. Co člověk musí, jakoby rád. Us. Hý. Nedělá to rád; Od srdce, celým srdcem rád; Rádo se stalo (tak odpovídají, když někdo za něco děkuje). Us. Dch. Aby potom rádi nerádi táhnouti nemusili. Sl. Uh. I. 153. Rád a s chutí pra- cuje. V. Musil rád nerád to slyšeti. Kom. Rád béře a nerád dává. V. Kdo rád z svého udělí, toho pán Bůh nadělí. Prov. Beř rád, když dávají. Prov. — R., s potěšením, s li- bostí, zalíbením, mit Lust, mit Vergnügen, gern, froh. On to velmi rád jí; Co bys rád? Jest na světě rád; Káráme, koho rádi máme ; Rád by mi to namluvil; Jsem u nich rád viděn; Ty se rády pěkně strojí. Us. Dch. Hoch měl tu holku k zbláznění rád. Us. Já byl rád v tvé přítomnosti. U Lužan. Pm. Ráda piješ, ráda jíš, ráda si pěkně chodíš ; ráda pěkné krávy máš, neráda jim trávy dáš. Sš. P. 540. Neráda robíš, ráda šumně (pěkně) chodíš, ráda dlúho spíš. Sš. P. 541. Ztratila jsem, našla jsem, rozbila jsem, ráda jsem, za ten žbán pána mám; Koho ráda vidím, toho mi dát nechceš. Sš. P. 163., 212. Ráda-li mja matko, ráda-li mja vidíš ? tebe synu ráda, nevěstu neráda. Sš. P. Svůj k svému rád se hrne. V. Rád bych věděí, jak se má. Sych. Rád vidím, že se učí. Bern. Ráda ho vidí (miluje ho). Us. Rád pije, leží. Bern. Jest rád mezi lidmi. Us. Máš mne ráda? (Odpověď: Když tě nevi- dím). Všecko by rád sám pohltal. Rádby všecko všem z hrsti vydřel. Rádby houserem berana vyloudil. Kdo mluví, co chce, uslyší, co by nerád (slyšel). Rád o něm slyší, coby sůl v oči sypal. Rád ho poslouchám, když mlčí. Oči by rády, huba nemůže. Snadno tomu pískati, kdo rád tancuje. Kdo haní, rád má; kdo chválí, rádby odbyl; Tenby rád svou králku provedl. Rád by ho na lžíci (vody) utopil. Mám ho rád, co trn v noze. Mám ťa rád, jako koza nóž. Mt. S. Má ho rád jako koza nůž (pes kočku). Jg. Má ji rád jako vůl otep slámy. U Náchoda. Dř. Rád tam šel co sedlák do kabátu. Vz Bez- děčný. Lb. Kde rádo, zřídka bývej, kde ne- rádo, nikdy. Pk. — Pozn. Při rčení rád bych příčestí činné se vypouštívá. Zabečela kráva, že by ráda na pole. Brt. S. §. 431. Dyž rybu vyloví, ráda by do vody, jak sa dívča vydá, ráda by svobody; Rády by travičky, rády by ke dvoru. Sš. P. 469., 529. — Rád býti čemu, komu. Znaje, čemu jsou rádi a co sobě li- bují. V. Dal mi syna (Bůh), jemuž jsem velmi ráda byla. Br. Rádi tomu byli. Br. Byl rád těm jabkám. Us. u Rychn. Msk. Ja na to nic nedbam, ja temu rad. P. sl. 83. A já su ráda tej. Na mor. Zlínsku. Brt. Císař pro tě nepojede, chudobný tě mine, potom budeš tomu ráda, který pase svině. Sš. P. 297. Jsúci tomu velmi ráda. Kat. 239. Právu byl rád. Dal. 103. Ta bieše božiej cti velmi