Řádnosť, i, f., pořádnost, die Ordnung;

pravidelnosť, die Regelmässigkcit; pravosť,
die Rechtmässigkeit. D.

Radňov, a, m., ves u Pelhřimova. PL.

Radňovice, dle Budějovice, ves u Nov.
města na Mor.

Řadnozubka, y, f., orthotrichum, rostl,
mechovitá. Rostl. 1. 272. 0.

Radný, rádný; raden a ráden, dna, dno
raduvědoucí, moudrý, zkušený, rathgebig,
klug. V. Pán moudrý, r. a udatný. V. Muž
pořádný, múdry, dóstojný i radný. Kat. 410.,
37., 43. — St. skl, Troj. — Rádný, kdo
rady uděluje, Rath ertheilend. Strany vazeb
vz. Pomocný. Moudrý, rádný. V. — komu.
Svému synu byl tak radný. St. skl. Chtěl
bych jemu raden a pomocen býti. NB. Tč.
Pomocna i radna tobě bude. Pís. srb. I. 75.
Pavlovi raden byl, aby . . . Sš. Ob. 135. —
V., Háj. - (komu) čeho. I buď druhu toho
radný. St. skl. 5 169. Byl toho účinku raden
a nápomocen. Plác. Abyste nám toho radni
a pomocní byli. Žižkův řád., Zř. F. I. V. —
komu k čemu. Napomínal ji, aby byla
tomu mládenečku radna k zachováni hrdla.
Bř. — komu v čem, při čem. Jim ve
všem raden a pomocen byl. Pref. Již mu
při spisováni radni byli. Sš. J. 22. Aby mu
v tom raden a pomocen byl. Zř. F. I. U. VI.
R. býti komu v čem. 1532. Pr.

1. Rádný, radný, radní (rádní, Zlob) =
k rade náležející, Rath-, Raths-. Rádná
(radní, D.) osoba. Bl. Radní pán (na Slov.
radný), V., Kom., radný dům (rádný, Bl.),
radní dům. V., Kom., rádní světnice, Sych.,
radní světnice, kniha, sluha, písař, D., pokoj,
Har., radná světnice, Star. let., radní místo.
Ros., šatlava. Er. P. 487. Radní posel, pro-
tokol, J. tr., zapisovatel, protokolista, sekre-
tář. Šp. R. muž (vir consilii), čas (rady),
BO., světnice, Bart., múdrosť. ZN. Sediechn
v radném sboru (in concilio). ZN. Radní
pán jest obecného dobra služebníkem. Pr.
Radní páni jsou moudřejší, když jdou z rad-
nice, než když jdou nahoru. Č. — Radní,
ího, m., subst., der Rathsherr. Jeden z rad-
ních. V. Dvorský r., der Hofrath, obecní r.,
der Gemeinderath. J. tr. Přední radní. D.
Náměstek radního, Šp.; r. zemského soudu,
městský. J. tr.

2. Rádný, k čemu se raditi může, rathsam.
Není rádno. D. Bylo by rádno. Dch.

Rádný (adv. řádně), pořádný = řád, pořá-
dek milující, podlé pořádku dělaný, ordent-
lich, der Ordnung gemäss, wie sichs gebührt.
V. R. člověk, Us., plátce, D., chlapík (tüchtig),
dělník. Us., Dch. Řádně platiti. Us. Řádně
něco vypravovati. Us. Někoho za řádného
člověka míti. Ml. — Ř., srovnalý se stavem
naším vnitřním i zevnitřním, ordentlich. Ř.
živobytí vésti. Ř. kázeň. Sych. Řádně živ
býti. — Ř., srovnalý se zákonem, řádem,
právem, pravidelný, ordentlich, gestzmäs-
sig, regelmässig, rechtmässig. Jg. R. man-
želka. R. vrchnosť, zuständige Obrigkeit.
Str. Dítě z řádného lože manželského (z řád-
ného manželstva), V.; r. vrchnosť, soudce,
farář, učitel, professor, člen učené společnosti,
ohledání, soud, čtení a psaní, Us., držení, dě-
dic právní důvod. J. tr. Dílo řádně zhoto-

vené. Us. Ř. poměr, Us., schůze, úřad, ob-
sluha, cvičení, Dch., držitel věci, bydliště
něčí, J. tr., právo, vz Právo.

Radober, a, m., wer gerne nimmt. Rk.

Radobytce, dle Budějovice, u Čimelic.
Tk. III. 37.

Radodaj, e, m., rádce, der Rathgeber. —
R., radodal, a, m., kdo rád dává, der Frei-
gebige. Jg.

Radodajka, y, f., die Rathgeberin; die
Freigebige. Koll.

Radodajný, rathgebend; freigebig. Plk.
Vz Radodaj.

Radodárný, rathgebend. Rk.

Radohostinství, n., die Gastfreundschaft.

Radoch, a, m., jm. mužské. Jg.

Radochna, y, f., jm. ženské. Mus.

Radochov, a, m.', ves u Nepomuk. PL.

Radom, i, f., Radensdorf, ves v Lužici.

Radomantada, vz Rodomontada.

Radoměl, a, m., der Habsüchtige. Rk.

Radomluvný, redselig. Vz Radořečný.

Radon, ě, f., ves u Prachatic. PL.

Radonice, dle Budějovice, mě. v Ka-
daňsku. Vz S. N. — R., ves a) u Vlašimi,
b) u Bukovska, c) u Brandýsa n. L., d) u Li-
bochovic, e) u Kdyně.

Radopil, a, m., der Trinker. Šm.

Radopisný, schreiblustig, lépe: psavý.

Radořečný, mluvný, redselig. Slov. Plk.

Radoslav, a, m., jm. muž. Mus.

Radospaj, e, radospal, a, m., kdo rád
spí, der Langschläfer. Slov. Baiz.

Radosť, i, radostka, y, f., zstr. radoště,
pl. Z rád, a, o, a příp. -stb. Mkl. B. 169.,
170. — R. = trvalý poklid duše uzpůsobený
tím, že se buď uskutečnění účelu nějakého
podařilo aneb že naděje k tomu jest jista, že
se uskuteční zdařile. Hš. v S. N. R., příjemný
cit v požívání přítomného aneb v živém před-
stavení budoucího dobra. Blř. Die Freude.
Roznosi se r. po vsiej Prazě, rozletnu se
radosť po vsiej zemi. Rkk. 33. R. míti;
v r-sti oplývati; r-stí plesati, poskakovati;
r. věčná; r. z cizího neštěstí; radosti účastný;
r. přinésti, uroditi; r-stí naplniti. V. Má se
zle, až radosť! Dch. R-stí v něm každá
žilka hrála. Us. VŠk. Radosť v něčí srdce
líti. Us. Dej mu pán Bůh věčnou radosť,
Gott hab ihn selig. Dch. Povídal, že by mi
to za radosť udělal, ale že to není nic
platno; Za r. bych šel ještě dál, ale nemohu;
To (prádlo) já všechno za r. vypigluju (vy-
žehlím). Us. v Dobrušce. Vk. R. na ni po-
hledět'. Er. P. 132. Otci mě dodejte, otci
na radosť; Hned jsem všecka klesla od ra-
dosti; Už sme my užili světa radosti; Dejte
vy mne chlapcům v radosť: Jeníček se ra-
dostí poviklává. SŠ. P. 143., 383., 678., 706.,
764. O r-sti nad r.! Št. N. 109. R. pravá,
veřejná, bohorodná. Sš. R. pravá plyne
z Boha; Není r. ta pravá, která se k Bohu
neodnáší; R. svou na jevo dáti; Pozdvihuje
pán radosť jejich k Bohu a obracuje ji od
věcí časných k věčným; Učeníci pravdy
jenom pravou r. míti mají, která jde z věcí
věčných; R. bytná. Sš. L., 10., 13., 105.
Všemi těmi přítoky bohorodné r-sti oplý-
vali; Ješto s nimi o veškery radosti svoje
se sděluje; R. čistá, sobecká; R. spasenců