v nebesích; Avšak na tomto místě neběží
o původ nébrž o jakost' a povahu radosti;
Pavel k radosti duchovné napomíná; r. vy-
nořovati; Takové radosti se mi dostalo; R.
má se naplnila, dovršila, vrcholu svého došla;
R. jeho rostla, nyní se dokonala. Sš. J. 243.,
60., 75., I. 403. (Hý.). Proto žes neslúžil
pánu Bohu svému v r-sti srdce svého; V něm
(Bohu) ustavičně r. mieti; Až budu s Bohem
v radosti, ráčí-li mi toho popřieti; Proti
všem svatým, jenž v ten den v r. pojdú;
Abychom byli věčně v radosti; Láska r.
má z pravdy. Hus. I. 57., 62., 64., 113., 146.,
163. Špatná radosť mého těla, vzala sem si,
co sem chtěla, vzala sem si tě k radosti,
tys mne přived do žalosti; Již je naše r.
u věčného Boha; Po tobě (po cestě) chodit
radosť byla. Sš. P. 325., 587., 601. A taks
měla v tom pozdravení velikou r. Št. R.
vzevně z úst vojnóv Zábojevých. Rkk. 13.
S radostí běžeti; plný r-sti. Kom. R-stí po-
jatý; Již je po mé radosti. D. R. z něčeho
míti. Žal. 16. HříŠHá r. plodí žalost'. Sych.
Míti nad něčím, v Něčem svou r. Us. Jakou
r. má ženich z. nevěsty, Br., nad nevěstou.
Ben. V. R. na sobě ukazovati, Us., r. vyje-
viti; r-stí si výskati. Sych. R-stí se rado-
vati. Stav. sv. 1523., se opojiti, Us., plakati.
Pass. Srdce r-stí se hýbalo. Leg. R-stí ze-
mříti, se pominouti. St. skl. R-sti naše po-
minuly. D. S r-stí nás přijali, vítali. Vrat.,
Berg. Velikou r. toho mám. Pass Budeš
míti r. sebe, žes přišel v nebeskú chválu.
Výb. I. 860. Pro velikou radosť toho po-
kladu jde. Výb. I. 545. R. míti přes něco,
šp. m.: radosť míti čeho, z něčeho, v něčem,
nad něčím, radovati se z něčeho atd. Od
Boha žalosť, od Boha radosť. Slez. Tč. Takú
má r., jak dyby mu kdo za krk nasral. Slez.
Tč. Od r-sti ani to nevie, kde mu hlava.
Mt. S. Z rána veliké r-sti, k večeru samé
starosti (z mládí hýřivý k starosti nouzi
mívá). Vz Marnotratný. Lb. Hříšná r. plodí
žalosť. Lb. Častá r. blízká starosť. Vz Zdraví.
Lb. Držíš-li psotu, směj se, máš-li radosť,
chvěj se. Vz Štěstí. Lb. Vz Viděti od čeho.
Dnes žalosť, zejtra r. Vz Žaloba. Č. Vystřel
r., zabiješ žalosť. Č. — R., osoba n. věc
radost působící. Tys má r. Mladosť radosť.

Radosta, y, f.. příp. -ta, s vsuto, jako
v pako-s-ta, staro-s-ta. Mkl. B. 165., 164.
Gaudentius.

Radostice, ves a) u Budějovic, b) u Krum-
lova, c) u Sušice. PL.

Radostín, a, m., městys na Mor._; b) ves
u Čes. Lípy, c) v Chotěbořsku, d) u Hum-
polce.

Radostivosť, i, f., radostnosť, die Freu-
digkeit. Obléci se v r.; Ale i cestu ukazuje,
kterak se mají při r-sti udržovati. Sš. Óa.
204., II. 265. (Hý.).

Radostivý = radostný, freudig. Leg. Hoto-
vosť ke snášení útrap r-vá. Sš. Sk. 197.

Radostka, y, f., malá radosť, das Freud-
chen.

Radostně, freudig; erfreulich; froh. Rk.

Radostník, a, m., radostný člověk, ein
troher Mensch. Ros. — R., radostná novina,
fröhliche Nachricht. Ros. — R, u, m., ve-
liký koláč při svatbě, ein Hochzeitskuchen.

Na Mor., na Slov., Koll. Len (jen) si já od-
krojím svého radostníčka. Sš. P. 148. — R.,
křtiny, der Taufschmaus. Plk.

Radostnosť, vz Radostivosť. Ros., Bern.
Předmět r-sti. Sš. J. 157.

Radostný; radosten, stna, o — radosť
působící, Freuden-, freudig, erfreulich, freu-
denvoll, freudenreich. R. slavnosť, vytržení,
D., list. Troj.,, den, novina, památka,, věc,
příchod. Ros. O r-ná novina, přišla k němu
Maria. Sš. P. 2. R, někomu. — R., radosť
mající, cítící, freudig, froh. V. R. mysl. Dch.
Radosten byl a všecka čeleď jeho. BO. Roz-
létnu sě radosť po vsiej zemi, po vsie zemi
od radostnej Prahy. Rkk. 33. — z čeho.
Král r-sten byl z toho. Let. 112. I byl z toho
radosten veškeren lid. V. A z té smlouvy
radostni byli s obou stran. Tur. kron. —
čím. Skrze to jeden druhého dobré vida,
tak jeho dobrým, jako svým radosten bude.
Št. I by tiem král radosten. St. skl. IV. 251.
— Výb. I. 1131. — čeho. Toho běchu velmi
r-stni. St. skl. IV. 188.

Radostov, a, m., ves v Královéhradecku.
Vz S. N.

Radostovice, dle Budějovice, jm. místní.
R., ves a) u Budějovic, b) u Krumlova, c)
u Sušice. Bože, to je Káča z R-vic = hloupá
(Honzíček z R-vic = hloupý). Us. u Rychn.
Msk.

Radoš, e, m., jm. muž. Ms.

Radoščemi = radostmi, radostí velikou.
Vz Radosť. Kat.

Radošek, ška, m., jm. mužské. Mus.

Radošice, dle Budějovice, mě. v Polsku.
Vz S. N.

Radošín, a, m., dvůr u Klobouk na Mor.

Radošovice, dle Budějovice, ves v Budě-
jovsku.

Radosť, vz Radhošť.

Radot, a Radota, y, m., jm. muž. Dal.
k. 95.

Radota, y, m., rádce, der Rathgeber. —
R., konšel, der Rathsmeister. — Dle Jg. jest
toto slovo chybné jako měšťanosta.

Radotín, a, m., ves a) u Lubence, b)
u Votic, c) u Zbraslavi. Tk. I. 622, III. 112.

Radouň, ě, f., ves u Čes. Lípy.

Radoušov, a, m., Kravaře, něm. Grabern,
mě. v Úštěcku. Vz S. N.

Radová, é, f., die Rathsfrau, die Räthin.
Us. Dch.

Radovací, k radování náležející, Freuden-.
R. list, Gratulationsbrief. Jg. Sloves. 93.

Radovací. Zubové koňští dělí se dle času
na mlíčné a řadovací zuby (bleibende Pferde-
zähne).

Radovan, a, m., jm. muž. Káže kněžna
vypraviti posly po Radovan ot Kamenna
Mosta. Rkk. 72.

Radovanec, nce, m., věnec pečený, ein
Festkuchen. Cf. Radostník.

Radování, vz Radovati.

Řadování, n., die Anreihung. — Ř., pití,
das Zechen, Saufgelage. V.

Radovánky, pl., f.. Freudenfest, Jubel.
V Praze drží r-ky. Ros. Na něčí r-ky se
dívati. Gníd. Učinil jim r-ky (hody). Háj.
R-nek účastný. Sych. Z mé duše, bludné
ovčičky, učiň své radovánky. Sš. P. 74,