Raffinement, (rafinmán), chytráctví, die
Schlauheit, Spitzfindigkeit. :

Raffinerie, e, f., čistírna cukru, cukrovar,
die Zuckersiederei.

Raffinovauý; -án, a, o, raffinirt, geläutert.
R. cukr. Us. — Přen. R. člověk = šibal,
durchgetrieben. R. pokrytectvo. Kos. Ol. I.
115.

Raffmovati, čistiti, läutern, reinigen.

Rafida, y, f., jehlovitá hráň ve svazcích
rostlinných. Kk. 10., Schd. II. 1G4.

Rafije, e, f. = rafika. Bž. 45., Šm.

Rafijec, jce, m., der Zeichenschiefer. Šm.

Rafijný, rafijový, od rafije, Griffel-. R.
žehadlo. Sal.

Rafika, rafička, y, f. Starší tvar je ra-
fije z řec. lat. yomptiov, lat. graphimn, der
Griffel. Bj. Vz Mz. 287. Rafiěkou píšeme
v tabulkách, aby se smazati mohlo. Kom.
R. bylo náčiní dřevěné n. kovové ku psaní.
Us. Ktož mi toho pojíčí, aby byly popsány
řeči mé v knihách železnú rafijí (stilo ferreo)
v olovenú stpici (Lamina). Br. Job. 20. 24.
Vz S. N. — R., hůlka ukazovací při čtení,
Griffel, m. Kom. Stojí to jako rafika. Us. —
R., stínící železo na hodinách slunečních;
ručička u hodin kolečkových, der Uhrzei-
ger. R. stojí na dvanácti. Us. — R., žezlo,
zpráva (od učitelů, kteří rafikou písmena na
tabuli ukazovali), der Stab, die Zuchtruthe.
Ti rafiku drží a na úřadech sedí. V.

Rafnovka, y, f., rafia, rostl, vikvovitá.
Rostl.

Rafoník, a, m. — předměšťák, der Vor-
städtler. U Poličky. Kšá.

Ráfovati, das Rad beschienen, mit der
Schiene beschlagen. Us. Šm., Tč. — co čím:
kola železem. Na Ostrav. Tč. Vz Ráf.

Ragaly, pl., nástroj hudební. D. exc.

Ragout (fr., ragú), zadělávané silně ko-
řeněné maso, ein Gericht bereitet aus Fleisch
und einer würzhaften Brühe. S. N.

Ragusa, Dubrovník.

Ráh, u, m., v lodnictví, die Reh. Šm.

Rahle, e, f. R. ocasní, u tkanináře, der
Schwanzknüppel. Srn.

Ráhní, Raa-. R. plachta. Kpk.

Ráhnice, e, f., die Zwese (beim Lein-
damaststuhle); v lodnictví, die Pieken, das
Pieckholz. Šm.

Ráhniční, Pieck-. R. zástava (v lodn.),
die Pieckpforte. Šm.

Ráhnina, y, f., v lodnictví, das Piekholz.

Ráhno, rahénko, rahýnko, a, n., bidlo,
die Stange. Rahénka na peřiny. Čeřen na
rahénku do vody se vpouští. Kom. Pověs
prádlo na ráhno. U Třebíče. Fl. R., na kterém
slepice sedají. R. lodní, horv. križ (Kpk.) =
tyč, která u prostred své délky popříč na
stěžni visí a plachtu nese, něm. die Raa,
Rahe. Prostřední místo, v kterém r. za
závěs (Rack) na stěžni visí, slove závěsina
(Racktheil). Konec ráhna slove rahýle (Raa-
nocke), v kterých kotouče pro přítuže
(Schoote) zasazeny jsou. R. přední, přední
marsové, přední brámové, přední nadbrá-
mové, hlavní, hlavní marsové, hlavní nad-
brámové, podzadní, zadní, zadní nadbramové.
Vz více v S. N. Plachty n. ráhna proti n. po
větru otočiti. Kpk. — R., veliký, vysoký

člověk, bidlo, slonbidlo. Ten chlap jest ráhno.
U Třebíče.

Raholec, lce, m., die Leimstange.

Ráholiti s kým — rozmlouvati, sich
unterreden. U Solnice. Fch.

Rahýnko, a, n. = rahénko, bidélko. Vz
Ráhno.. Smrť tu ze slámy na r-ku asi loket
dlouhém obláčejí. Sš. P. 768.

Raeháček, čku, m., rolnička, die Schelle
Us.

Rachadlo = ruchadlo. Us. v Táborsku.

Řachanice, e, f., voda a bláto povstalé
následkem tání sněhu. U Vysok. Lng. Vz
Ráchati.

Rachati, rachotati, rachtati. Záhy rachají,
röcheln. D. Prase, svině rachá, grunzt.

Rachati, v Krkonš. = broditi se ve sněhu,
im Schnee waten. Kb.

Rachavý, grunzend. Jg. Vz Rachati.

Rachejtka, y, f. = rachlák. Us.

Rachejtle, žertovně rachomejtle, vz Ra.
keta. Na Ostrav. rachetla, y, f. Tč. Ra-
chetle puščat. Na Ostrav. Tč. K uctění ně-
čímu rachejtle pouštěti a zapáliti mu střechu
(o nemilém, dělání úcty). Dch.

Rachet, u, m. — rachot, zastr.

Rachitom, u, m. Vz Nástroje k pitvě. Cn.

Rachlák, rachlík, u, m. = rolnička, die
Schelle. U Vysok. Světz. Vz Racholec, Ra-
eháček, Rachej tka.

Rachlati, cinkati, zvoniti, krkati. Rachlá
to. U Jilemn.

Rachlátko, a, n., hrkačka, klapátko.
U Jilemn. Vz Rachlák.

Rachna, y, f. = hubařka, die Keiferin.
— R., svině, die Sau. To je stará rachna! -
R., svinská tlama, die Schnauze.

Rachocení, n., vz Rachot. Myš pořád
svoje r. vedla. Us. v Dobr. Vk.

Rachochati, počítati, zählen. Na Ostrav.
Tč. Vz Rachovati, Rachunek.

Racholec, lce, m. = rolnička na koně,
U Jilemn. Vz Rachlák.

Rachot, u, m., rachocení, od zvuku své
jméno má, das Geräusch. R. hromu, děl,
Zlob., kočárů. Us. Tč. Oščepóv lom jako
rachot hroma. Rkk. 48. Rachot kopí bystrých.
Rkk. 54. Takový r. (v kuchyni) vedla až
hrozno. Us. v Dobrušce. Vk. Rázný hrom
shora hrůzyplným rachotem se ozývá (ono-
mat.). Dch.

Rachot, n, m. = řechot, řehot, das Ge-
lache. Vedli řachot veliký, lautes Lachen,
V Kunv. Msk.

Rachota, y, f., drchota, zerzaustes Rum-
pelzeug. Dch. Vz Rachotina.

Rachotačka, y, f., druh pily, die Rumpel-
säge. Tech.

Rachotati, vz Rachati.

Rachotina, y, f., haraburdí, das Gerümpel,
Dch. Vz Rachota.

Rachotiti, il, cení; rachotívati, rumpeln,
poltern, rasseln. — abs. Rachotí tu myši.
Us. Vůz, hrom rachotí. D. — čím: stolem,
stolicemi, nářadím. Us. — kde. Rachotí po
nebi třesk. Puch. Když zlá se vášeň zmohla
po národu, po vlasti bouřným on r-til hro-
mem. Sš. Bs. 48. — se. Hrom se rachotí. D.

Rachotný, rachotivý, polternd, lärmend.
R. buben. Č. (pís.). To byla r. doba. U Rychn.