Předchozí (32)  Strana:33  Další (34) |
|
|||
33
|
|||
|
|||
Reakce, e, f., z lat., protičinění, proti-
činnosť, snažení jisté síly, aby činnosť jiné síly protivné překazila; v lučbě — působení látky na látku dle zákonů chemických (cf. Reagens); v životě veřejném = snaha, jíž ve- řejné poměry násilně potlačené opět k své platnosti přivedeny býti mají. Vz S. N. Die Reaktion, Gegenwirkung, Rückwirkung, der Widerstand. Reakcionář, e, m., z lat., zpátečník (kdo
hledí, aby se starý pořádek n. nepořádek zachoval), der Reaktionär. Realgar, u, m., vz Zarnek.
Realisace, e, f., uskutečnění, die Reali-
sation, Verwirklichung. Realism-us, u, m., protivou idealismu
jest nauka, že základem všehomíra a po- znání lidského jest nějaká věcnatosť či realita jiné a neodvislé podstatnosti jsouc, nežli jest úsobnosť (subjektívnosť) a osobnosť (in- dividualnosť) ; protivou nominalismu jest r. nauka, že všeobecné pojmy (idee) nejsou odtaženosti toliko či abstraktnosti, než věc- natosti. S. N. Die Lehre von der Wirklich- keit (entgegengesetzt dem Idealismus oder Nominalismus). Realisovati, uskutečniti, realisiren, ver-
wirklichen. Realista, y, m., dle Despota, přívrženec
věcí na zkušenosti se zakládjících, der Realist. — R., žák realných škol, der Realist.
Realita, y, f., z lat., skutečnost, nemovi- tost, die Realität, Wirklichkeit, Wesenheit; Zuverlässigkeit, Wahrheit. Reálka, reálka, y, f., realní škola, die
Realschule. J. tr. R. = škola, v níž se vy- učuje vědomostem realním, věcným čili na skutečné potřebě se zakládajícím. Rk. Realní, reální, realný, z lat., jsoucný,
věcný, Real-, wirklich, wesentlich, sächlich. R., příp. -bnb. Mkl. B. 151. R. škola, gymna- sium. Vz Realka, S. N. R. čísla. Stč. Alg. 16. Rea (Rhea) Silvia, gt. Ree Silvie, f.,
dcera albanského krále Numitora, matka Romula a Rema, Vz S. N. Reat-e, a, n., mě. sabinské v Latiu. —
Reaťan, a, m., pl. -né. — Beatský. Réaumur (fr., Reomýr), a, m., vynálezce
teploměru o 80 stupních. Rk. Réaumurův teploměr. Vz S. N., KP. II. 334. Réaumurka, y, f., réaumiria. Rostl.
Rebb, strsl., lit. raibas, prus. roaban, per-
dix. Sr. let. raibs, gesprenkelt, rubenis, das Birkhuhn. U nás nyní jen ve složenině: jest-řáb, strsl. jast-rebt, původně jastrebb. Mkl. aL. 41. Reba, y, f., šp. z něm. Rebe. Ms. o štěp. 28.
— R., gt. rebe, f., hanácky = ryba. Debe
bele rebe, bela be e máčka = kdyby byly ryby, byla by i (o)máčka? Us. Hý. Rebarbara, vz Rabarbora.
Řebčík, u, m. Ě. královský, fritillaria im-
perialis, die Kaiserkrone. Vz Čl. 146., FB. 18., Čl. Kv. 121. Rebekka, y, f., manželka Isakova. Vz S. N.
Rebelka, bírka, breberka = munka, veš.
Na Slov. Rebeli, rebel, rebellant, a, m., z lat.,
buřič, odbojník, zpource, kdo se protiví vrch- nosti právně zřízené, der Rebeli. S. N. |
Rebellie, e, f., odboj, vzbouření, die Re-
bellion. Rk. Na Mor. místy reberie. Hý. Vz Rebulace. Rebellovati, z lat. rebellare, bouřiti.
Reben, v obec. mluvě m.: hřeben.
Rebentati, lépe: brebentati. — abs, R.
jako žid. Us. na Mor. Rebentiti, plaudern; raisoniren. Us. Sd.
Vz Rebentati. Reberenda, y, f.,vz Reverenda. U Olom.
Sd. Reberie, e, f., vz Rebellie. — R., pálenka.
Řebérko, vz Řebro.
Řeberkovati, žeberkovati = řebérka dě-
lati, rippen. — co. Us. D. Řebérkovatý, žebérkovatý, rippig. Um. les.
Řebernatka, žebernatka, y, f., beroe, sli-
mýš žebernatý. Krok. II. 516. Řebernatý, žebernatý = žebra mající,
rippig. Krok. Řeberní, řebrní, žeberní, žebrní, od žeber,
Rippen-. Žebrní kožka, D., řeberní hlíz a (pod- žebernice) = píchání boční, zápal. Ja. Žeberní kosť = řebro. Řehérsko = řebřisko. Slov.
Rebešovice, dle Budějovice, ves u Raj-
hradu. Řebík, u, m., v obec. mluvě m.: hřebík.
Běží o celý ř. V Solnicku. Řebiti se = smáti se m.: hřebiti se. Us.
Rebníček m.: rybníček. Mor. Sš. P. 580.
Řebný = řevný, brünstig. R. jelen. — Ř.
čas, die Brunstzeit. Us. na Ostrav. Tč. Řebř, na Mor. žebř, e, m., řebří, n. —
řebřík, zastr., die Leiter. Pč. 21., Pass. 783. Máš-li býti spasen, musíš znamenati řebří, jímž bys mohl myslí a poznáním v Boha vstúpiti. Hus. I. 83. Aj dva žebřie slyšíme ve čtení: jeden pýchu, jímž lezů shory dolóv, druhý pokoru, jímž lezú zdolu vzhóru; Rebr Lazaróv z pokory a trpělivosti jest udělán, láskú sevřien. Hus. II. 319., 238. Viděl řebří nebe dosahující. BO. Kdo po řebři na zeď lezechu. Dal. Po řebři ho do dolóv kázala svésti. Pass. Řebratka, y, f., hottonia. Vodní řebříček,
h. palustris. FB. 66., Čl. Kv. 269. Řebří, vz Řebř. — Ř., ves u Svojšína,
něm. Laiter. Řebříčkový, od řebříčku, Garbe-. R. kvítí.
Jád. Řebřík, u, řebříček, čku, v obec. mluvě
žebřík, žebříček, m., Leiter, f. Vz Rebr. R. se skládá ze dvou rovnoběžných latí a ze stupadel. Jg. Vz doleji. Ř. přistavit!. Po ř-ku na střechu lézti. Když se s ním ř. vrátil. V. R. s podporou. D. (Ty věci stvo- řené) jsú rebříkové neb zrcadla, jimiž rozum člověka móž v Boha sě vzdihmúti a na- zřieti. Hus. I. 83. Ř. útočný, die Sturmleiter. Čsk. — Ř. v tělocviku: váhorovný, šikmý, kolmý. Ř. skládá se ze dvou štěřinů a z příclí (příčel, f.). Štěřin levý a pravý n. přední a zadní. Cvičení na řebříku váhorovném: 1. Vis a změny visu. Vis na obou štěřinech a na jednom štěřinu ; na jedné přícli a na dvou příčlích. Svis v předu pokos obouruč; svis v předu pobok obouruč; svis v předu jedno- |
||
|
|||
Předchozí (32)  Strana:33  Další (34) |