Řecko, a, n. Ř. staré, nové, Griechen-
land, n. Ř. nové skládá se z Livadie, z polo-
ostrovu morejského a z ostrovův. Tl. Do
Kecka jíti. jeti. Vz více v S. N. VII. 184.— 249.,
Řek.

Řeckomluv, u, m., graecismus (mluvení
řeckým způsobem se nesoucí). Ve vulgatě
jest ř. a klade se akkusativ patrem místo:
de patre. Sš. J. 145.

Řeckomluvný, gräcisirend. Že nemůže

dotčený překlad r. obstáti. Sš. Sk. 192. (Hý.)

Řeckožidovský, griechisch-jüdisch. Ř.

vdovy. Sš. Sk. 68. (Hý.).

Řecký, m. řečsky z řek-ský, vz K před
-bský. Někteří píší: hřecký. Adv. : řecky.
Griechisch. Řeckým jazykem, řecky, po
řecku mluviti; ř. moře, země, V., řecky
uměti. Ř. císařství, církev, oheň (umělý),
souostroví. Vz S. N. — Ř. máta, menťha
saracenia, die Frauenmünze, D.; seno, trigo-
nella foenum graecum, das Bockshorn, V.;
víno (hrozinky), uva passa, Rosinen, Korin-
then. V.

Reclama, vz Reklama.

1. Řeč, i, f., koř. řek (řek-nu), přípona
-b; strsl. réčb, sermo. Mkl. B. 54., aL. 113.
Skloňuje se dle Kosť, tedy dat. pl. řečem
a lok. pl. řečech, ne: řečím, řečích. — 1. Ř.,
moc člověka mluviti, mluva, mluveni, hlas
lidský, das Vermögen zu reden, das Spre-
chen, die Sprache, Rede. Ř. jest sdílení či
vzbuzování myšlének hláskami skládanými
do slov a vět. Gb. Uv. 5. Ř. jest projevo-
vání myšlének a citu skrze výrazy, které
člověk smysly svými pojati může. Blř. Řeč
ho pominula (nemůže mluviti). V. Došla mu
ř., nastala ho trepka. Prov. Ř. prostředkem
znamení. J. tr. Dal se s ní do řeči. Er. P.
490. Jest o tom mnoho řeči; Něco k řeči
přivésti; Nemůže o tom býti žádné řeči;
Co je do jeho řeči; On má v řeči ten zvyk;
Míval řeč, že . . .; Ani řeči o tom! Dch.
Dala se s ním sama od sebe do řeči. Dobře
by vaše řeč byla. Bl. — 2. Ř., způsob mlu-
vení, die Rede, Sprache: a) co do mohut-
nosti mluvení. Těžkou řeč míti (nesnadno
mluviti). Jg. Řeči hbité člověk. Kom. Není
nic od řeči. Člověk od řeči. Dch. Kdyby
byl více od řeči, přijal bych ho. U Rychn.
Pospíchati v řeči. V. -- b) Co do zvuku,
Sprache. Ř. silná, hrubá, hřmotná, tenká,
tichá. Ř. přetvařovati. Us. — c) Co do míry
slabik a spojování slov. Ř. vázaná, nevázaná,
prostá. Kom. — d) Co do vybírání slov
k vyznačení věcí, podlé jejich obsahu, okol-
nosti, rozdílu atd., die Sprache. Ŕ. přísná,
slavná, tklivá, hledaná, přirozená, umělá,
ozdobná, prostá, nelíčená, nucená, hladká,
vzdělaná; řeč milosti, zouíalosti; ř. obecná
n. prostonárodní, spisovná, myslivecká, ry-
bářská, řemeslnická, umělecká, kancelářská,
právní, zlodějská; květná, plynná, Jg., vy-
broušená, zjemněná, jemná, volná, svobodná,
soudní, kluzká, kroucená, Us., krajinská
(podnářečí), členitá, přímá, nepřímá (vz Ko-
nec), Nz., lahodná a úlisná'. Štl. Dříve laska-
vou řečí než zbraní dojdeš cíle. Pk. Hrubou
řeč vésti; paličská řeč. Us. Dch. Dává jí
vinu, že by ona na jeho ženě pěknú řečí

základ vymluvila. NB. Tč. Ř. jeho nebyla
ani slaná ani mastná. Bkř.pdbýval mě pěknú
řečí. Půh. II. 131. — 3. Ř., to co se mluví,
slova, die Rede, Worte. Ř. horovná, jalová,
ješitná, kusá, laskavá, marná, matorná, mi-
lostná, nezáživná, ničemná, obranná, obrazná,
odporná, osolená, planá, pobudlivá, potěšivá,
potvrdivá, pravdivá, příjemná, příkrá, přísná,
přívazčivá, protivná, působivá, pyšná, roz-
mluvná, tvrdá, účinlivá, unešená, uskrovnělá
(litotes), vděkuplná, věrná, věrohodná, věro-
jatná, vlastenská, vlídná, vysoká, začátečná,
zloproročná, živá. Sš. (Mt., J., Sk., Ob.). —
Dovršení, důraz, důraznosť, forma, hloub,
konec, lahoda, látka, mocnosť, objem, ob-
mezování, obrat, pásmo, pokračování, po-
krok, postup, potah, předmět, síla, sladkost,
spojitosť, stupňování, tragičnosť, tresť, tvr-
dost, účel, úhrnek, ukončení, úspěch, váha,
veleba, velebnosť, věrnost, vrchol, výklad,
výsledek, začátek, zlomkovitosť, žíla řeči.
Sš. Ř. jejich nespoléhala na důvodech lidské
moudrosti, nýbrž na důkazech ducha a moci;
Pán potvrzoval řečí jejich tím během, že ;
Sv. Lukáš hustěji o něm než Matouš řeč
osnuje; Tímto druhým členem prorok zvy-
šuje ř. svou; Tu máme začátek nejdelší řeči
Páně; V jakém poměru se povahuje tato ř.
ku řeči sv. Lukáše; Lid i apoštolé byli čá-
stečnými vyučováními k té velké, obšírné
řeči upravení; Ukončení řeči; Povaha řeči;
Ř. k lidu učiniti; Ř. tato zvláště k apo-
štolům sluší; Což však duchu řeči zhola
odporuje; Slůvko to žílu řeči celé takoměř
přesekává; Tím ř. větší srovnalosti nabývá;
Kde poslechu není, ř. vylévati se nemá;
Vyložiti obšírnou ř.; u druhých lidi neuči-
nila ř. setníkova dojmu; Výklad druhý ř.
seslabuje; Lukáš bezmála doslovně ř. Páně
uvodí; Ř. šla jenom o podání starších; Z řeči
její zřejmo jest, že; Taktoli souvislost' či-
níme, pomíjí tvrdosť řeči; Ř. vedou toliko
o pomazáni hlavy. Sš. Mt. 12., 44., 60., 64.,
66., 73., 77., 78., 85., 105., 110., 112., 114.,
159., 308., 216, 219., 266., 308., 335. Ě. ode
desátého verše do dvacátého pátého prý
závorně vsutá a vstavená k apoštolům se
odnáší; Zabíhala pak ř. o budoucím v říši
Páně postavení; Takto tedy. řeč Páně bez
přítrže plyne; Správněji by zněla ř. takto;
Řeč ta řeči živosti přidává; Avšak ř. jeho
jde spolu k lidu; Pán k lidu s řečí svou
se obracel; Dalejší ř. Páně přetržena byla
člověkem, jenž;'Ř. by jinak kusa a nezá-
živna byla; I ta slova Páně mocnosť řeči
zvyšují;' Ř. jeho jde také k těm, kteří rep-
tali. Sš. Mr. 21.,41, L. 80., 88., 120., 121.,
155., 135., 181. Aniž by postupu jakého
v řeči bylo; Důrazem tím ř. svou velebně
a takořka vítězoslavně dovršuje; Potah řeči
na koho; Ř. rozmluvila v přemítání a v pře-
bor se zaměňuje; Ř. Páně náramný dojem
na Nikodema učinila; Velebnosť, důraznosť,
sladkosť řeči Páně nedala mu oddechu; Ř.
umění, vědy; Ženě Samaritánce řeč Páně
líbila se a tušila velebnosť její, avšak jí
dokona nevyrozumívala; Tu jich ujímá Pán
za ř.; Spojitosť řeči dává na jevo, že; Židé
přetrhli řeč Páně reptotem; Pásmo řeči své
rozvinouti; Zde postoupá ř. Páně k vyššímu