Řečejš, e, m., chersydrus, had. Krok. I.
c. 129.

Řečení, n., das Sagen, Gerede, der Spruch.
Leg., Žalt. A pro to ř. ďábel by vždy v hřieše
a v mukách věčných ostal. Hus. I. 341.

Rečenství, n. — přímluva, ochrana, die
Fürsprache. Slov. Bern.

Řečený, řčený, rčený; řečen, a, o, ge-
sagt, genannt, sogenannt, vorgeblich. Řeka
latinsky Albis řečená. Har. Král Pergama
Eumenes řečený. V. Svrchu, napřed, výše
řečený. Kořeni, řečené mužíček. Db. Já
dříveřečený Petr. Arch. I. 140. (r. 1397.).
Ve vsi ř-né Sedlo; Nosil jim potřebu v les
ř-ný Tisý. Pč. 21., 22. Napřed ř-né věci;
Nižádné klaněnie z těchto, ř-ných neslušie
na obrazy..Hus. I. 13., 73. Žalujeme na dříve
ř-ho ; Peníze plniti Črnínovi z Pučova ř-mu;
Pohoní Hynka ř-ho Suchý; Jana ř-ho Smo-
héř; Elšku někdy ř-nu Vilémovu; Pušku
z Čech, ř-ho z Kunstata; Herarta z Kunstata
někdy z Lučan ř-ho. Půh. I. 183., II. 53.,
95., 120., 156., 375., 410. Hady králíky tak
řečené; Toť Vehemot, ďábel tak řečený. BO.
Tehdá král k Azaelovi tak ř-rau. Bj. Po-
hanskému králi Balam řečenému. Hus. II.
205. Vz Prvepsaný, Zvaný.

1. Řečice, e, f. = říčice. Slov.

2. Řečice, e, f., mě. v Čech. 1. Ř. červená
n. větší n. biskupova, vz Tk. I. 622., III.
658., IV. 371. — 2. Ř. kardašova v tábor,
kraji. Vz více v S. N. — 3. Ř. ves a) u Kralup,
b) u Miletína, c) u Něm. Brodu, d) u Blatné,
e) u Nov. Města na Mor., f) u Dačic na Mor.

Řečichtivý, redselig. Šm.

Řečík, u, m., pistacia, rostl. řečíkovitá.
Rostl.

Rečíkovitý. R. rostliny, terebinthaceae.
S. N., Schd. II. 306.

Řečina y, f., graecismus. O.pt. Vz Řecko-
mluv. — Ř., logika, zastr. Rozk.

Řečírna, y, f., lépe: sněmovna, das Parla-
ment Jg. — Ř., hovorna, das Sprechzimmer.
D. exc.

Řečiště, ě, řečisko, a, n., koryto řeky,
das Flussbett. Ř., dno řeky. Blř. Z řečiště se
vyliti. V. Řeka řečištěm teče. Us. Ř. čistiti
(ausbaggern). Nz. Ř. vymleté. Vz Řeka.

Řečištní, Flussbett-. Sedl.

Řečitelna, y, f., řečniště, Rednerbühne,
ť. Šm.

Řečiti, il, en, ení, řečívati = mluviti,
reden. — kde: v radě. Dal.

Řečitý — řečný, mluvný, gesprächig. Slov.

Řečivod, a, m., der Stimmführer, lépe:
řečník.

Řečivosť, i, f., řečnost, výmluvnost, die
Beredsamkeit. Holá a prázdná řečivosť a
honba po sličných frasech duchu jeho (Pa-
vlově) zhola protivna byla. Sš. I. 154. (Hý.).

Řečkovice, dle Budějovice, ves u Brna.

Řečně = výmluvně, beredt. Ros.

Řečnění, das Sprechen.

Řečnice, e, f., die Rednerin, Sachwalterin,
Fürsprecherin. Buď naší ř-cí. Dch. Žena ne-
toliko jest posel a ř., ale i mistryně ďá-
blova, čehož máš příklad na Evě. Hus. I.
278. — Ř. = řečniště. Dch.

Řečnický (řečnícký, Kom., Ros.;, Redner-,
rednerisch. Ŕ. umění, V., povinnosť, Ros.,
zápal, Koll., sloh, prízvuk, důraz, Nz., vý-
klad, výlev, Dch., důstojnost a dokazovnosť.
Sš. Sk. 206.

Řečnictví, n., die Redekunst. — Ř., umění
řečnické, způsobnosť k řečnění. S. N. — Ŕ.,
nauka o umění řečnickém čili o výmluvnosti,
rhetorica; v užším pak smyslu nauka o pra-
vidlech, dle nichž se mají řeči činiti. Vz
S. N. Ě. provozovati, Hlas. Ř. duchovní,
světské. Nz.

Řečnicí = řečnický, Redner-. Ř. výmluv-
nost'. Troj.

Řečník, a, m., kdo za jiné řeč vede ku
př. při deputaci, der Redner, Wortführer.
Posýlal ř-ky do Čech, aby mu ku pomoci
lidu zbrojného poslali. Bart. 222. 29 , 225. 2.
— Ř., kdo má řeč v moci a umí dobře mlu-
viti hl. veřejně, der Redner. Vz S. N. Ř.
vykládal. Dch. Ř. boží (kazatel). V. Ř. činí
řeč podlé řečnického umění. Kom. — Ř.,
přítel právní, der Sachwalter. Ř. jest osoba,
která před soudem z jistého úplatku pře
vede. Kol. 19. Řečníkem býti někoho. V.
Ř. svěřence svého hájí. Kom. Řečník, hudec,
kurva, ti tři, kdo nejvíce dá, toho šetří.
Rým. A tak vedlé své núze a potřeby při-
prav sobě řečníka v nebesích, aby tak slavné
dédictvie nebylo ztraceno. Hus. 1.129. Jakub
nožíř žaloval jest skrze ř-ka na Elšku. NB.
Tč. Aby v šesti nedělích sám nebo skrze
ř-ka svého před právem stál. Ib. Kdež jest
třeba utéci ku ř-ku, tenť svú mzdu vezma
žalobu stvoří. O. z D. U všech súdóv, v nichž
najviece matú ř-ci, honiece se řečí a nehle-
diec pravdy, a zvláště chlapští ř-ci; Po-
chlebník, nejvtipnější ďáblův ř., rúhá se Bohu;
Ě. po vzdáli přie, aby viece vzdal aneb
z netbánie zmešká, aneb od nepřietele vezma
viece die: Nemohu tomu nic učiniti; Tak
mluví sv. Bernard jsa proti zlodejom a proti
lotróm duchovním jich (chudých) ř-kem;
Opatrně čiňte, za své hriechy přímluvcóv
hledajte a řečníkov sobě chudých k súdnému
dni dobývajte. Hus. I. 256., 260., 297., II.
222., 249. Čož se ř-kův aneb těch, kteří od
lidí z peněz mluví, dotýče. Zř. F. I. H. VIT.
R., obhájce, prokurator, orator, advokat při
starých českých soudech, vz Pr. 1869. str.
633. a násl., S. N., Rb. 271., Advokat, Soudce,
Vš. 569., Gl. 292. a Tk. II. 547. — Ř. zemský,
der Ausrufer beim Landrechte in Böhmen.
Vz Gl. 293. — Ř., zástupce otce nevěstina při
námluvách a jiných příležitostech. Us. Brt.

Řečnisko, a, n., die Rednerbühne. Dch.

Řečniště, ě, n., die Rednerbühne. S řeč-
niště k lidu mluviti.

Řečnitel, e, m., řečník, der Redner. Mus.,
Měst. bož.

Řečniti, il, ení ; řečnívati,eine Rede halten,
sprechen, advociren. Ros. —jak: s roz-
myslem. Sych. — ke komu: k lidu. Nov.
víd. — kde : v kostele. — proti komu:
Cicero řečnil proti, Antoniovi. — čím jak :
těmito slovy. Vz Rečňovati.

Řečnivosť, i, f., die Redseligkeit.

Řečnivý, redselig. Šm.

Řečnomluvnosť, i, f. (lépe: řečnosť, vý-
mluvnosť) die Beredsamkeit. Berl. kr. IL 17.