Řehoniti, il, ční = repetili, remouiti,
čerstvě a brebtavě mluviti, plappern. Us.
Vz Řeholiti.

Řehoř, e, m., z lat. Gregorius. Jest, soudný
Řehoř. Prov. Na sv. Řehoře plove led do
moře. C. Na sv. Řehoře každý sedlák lenoch,
který neoře. Č. Na sv. Řehoře, šelma (n.
lenivý) sedlák, který neoře. Vz Hospodářský.
Lb., Hrš.

Řehořka, y, f., rohožka, die Strohmatte.
U Třebíče. Gn.

Řehořov, a, m., něm. Regens, ves v Ji-
hlavsku. PL.

Řehot, u, m., řehtání, das Wiehern, Ge-
wieher. Háj. Ř. slonový. Aqu.

Řehota, y, m. n. f., kdo se řehotá, un-
mässiger Lacher o. Lacherin. Mor.

Řehotati, řehotám a řehoci; řehtati, řeh-
tám a řehci; řehotávati, řchlávati = křičeti
jako kůň, wiehern, jako straka, schwätzen,
jako žába, quaken, rachotiti, klappern. Jg. Ř.,
strsl. rbzati (hinnire), koř. rtz z ri,g. Mkl. B.
454., 467. — abs. Kůň řehtá; řehoce žába,
straka, hrom (rachotí). Us. Ta baba řehoce
jako žába. Na Ostrav. Tč. Pták řehoce. Us.
Brt. Vraný koně řechcó. Sš. P. 453. — proč.
Bujností řehci a skáčí. Kom. L. (60. Koně
v maštali hladem řehotají. Sš. P. 97. Koně
hladem řehtají. Er. P. 113. — na koho.
Když na koho počnou straky řehotati, jižť
i vrány kváčí. Prov. — kde. Plní túli na
plecech jim řehcú. Rkk. 54. A v jeho životě
žáby řehotají. Sš. P. 328. Ale u Vás koně
řechcú; Straka řehoce v černém potoce. Sš.
P. 700., 696. — po kom. Tvý vraný ko-
ničke po tobě řehtajó. Sš. P. 350. — čím.
Koni řehce vešken les = ozývá se řehtem
koňským. Brt. — ke komu. Jsou jako koně
vytyli, jeden každý k ženě bližního řehce.
Ger. Ti smilnic a řehci k ženám cizím. Hus.
II. 130. — se smáti se nemírně, chechtati se,
kichern, wiehern. Jg. — se kde. Lesoň ře-
hotal v jeskyni. Víd. list. — se za kým.
Koll. — se čemu jak. A se nectně tajem-
stvím tvým řehce. Sš. Bs. 195.

Řehotka, y, í. — řehtačka, die Ratsche.
U Příbora. Mtl.

Řehotuý, wiehernd. Ř. koně. Us.

Řehoty, dle Dolany, ves u Nov. Jičína.

Řehovice, dle Budějovice, ves u Neve-
klova.

Řeht, u, m., řehtání, das Gewieher. —
Ř., smích, das Lachen, Gelache. D. Míti
z někoho řehty.

Řehtač, e, m., řehtající, der Wieherer;
chechtač, der Lacher; pták, anatus, Aqu.;
druh jablek (v nichž jádra zralá řehtají),
der Klapperapfel. Us. — Jg.

Řehtačka, y, f., která se řehtá, unmäs-
sige Lacherin. — Ř., chřestačka, hrkavka,
die Klapper, Ratsche, Schnarre, Schlotter.
D. Má dobrou řehtačku (odříkačku, vyří-
dilku). Vz Váda. Prov. — Ř., v lioni., die
Bohrratsche. Bc.

Řehtati, vz Řehotati.

Ŕehtavosť, i, f., kichernde, wiehernde,
schnatternde Beschaffenheit. Ros.

Řehtavý, V., kůň, žába, straka, sluka,
wiehernd, quakend, schnatternd; kichernd. —
k čemu. Koni ř-ví k smilství jsú smilníci
bujní, vykrmení. Hus. II. 130. Vz Řehotati.

Řehtna, y, f. — řehule. Us.

Řehule, e, f, ženská smíšek. Us. v Po-
licku. Kšá. Vz Řehola.

Řehuliti se, jl, ení = smáti se. Na Po-
licku. Kšá. Vz Řeholiti se.

Řehýňati se = smáti se. U Vsetína. Vck.

Řehynky, pl., f., die Quandelkohle. Šm.

Recherche (fr., rešerš), vyšetřování něčeho,
Nachforschung, f. Řk.

Řechna, y, f., vadivá ženská, ein zank-
süchtiges Weib. Us. — Ř., klevet nice. Na
mor. Zlínsku. Brt. Ř. rechní. Brt. — Ř,,
přístroj, jímž se sukno délkou na rám na-
tahuje. Us. u Řychn. Msk.

Rechotati, vz Řehotati. Mor.

Rechník, a, m., trochiles, pták. Židk.

Rechniti, il, ění, zpurně státi proti komu,
hubovati, schelten, zanken. — na koho:
na muže. Výb. I. 581., Št. — proti komu
kdy: proti druhým v zoufání. Št. (Výb. I.
748.). — před kým. Št. Vz Rechna.

Rechnungsart, něm., v mathm.: úkon.
Stč.

Recht, něm., šp. m.: právo (k věci a na
osobu), právně, dobře, v hod, vděk. Máte r.
= pravdu, dobře. On musí míti vždy r. =
vždy na vrchu, po svém. Přišel akorát r. =
právě v čas, právě v hod. To je mně r.
vděk. Ten kabát je ti recht = sluší ti velmi
dobře, přiléhá. Dal mu za r.= za pravé,
Šr.

Rechta, y, f. = rychta. Sš. P. 687.

Řechtati, v obec. mluvě, vz Řehotati.

Rechteck, něm., pravoúhelník.

Rechtor = rektor. Na Mor.

Rechu = řečechu, rčechu = řekli. Kat.,
Rkk.

Řechy. A tak řechy vachy krkavci zpie
vali. Pís. 1526. Mus.

Reihe, něm., dvojstup (mužové každého
spolku po obratu vedlé sebe stojící. Vz Spo-
lek); čtyřstup (Doppelreihe). Rf.

Reichelka, y, f., reichelia. Rostl.

Reimarka, y. f., reimaria, tráva. Rostl.

Reinerz, mě. v Kladsku, Dušník.

Rej, e, m., náčelnictví v tanci, der Vor-
tanz. Rej vésti. L. — R. v tělocviku, jest
soubor proměn, jimiž cvičence souměrným
způsobem ze základního postavení vyvádíme
a opět v ně přivádíme: a) rozvod, b) svod.
Rej 1. jednoduchý, 2. kruhový, 3. čtyřstu-
pový, 4. průstupnický. Tš. Vz KP. I. 440.
Der Reigen. R. čarodějnic, der Hexentanz.
Dch.

Reje, e, m., něm. Retz, Rötz, mě. v Kor-
neubursku. Vz S. N.

Rejč, e, m., vz Rýč.

Řejček, čka (u), m., zítřejší den, zítřek, der
morgige Tag. To si chovám na ř. V Kunv,
Msk. Nevím, jestli ten nemocný dočká ř-čka.
Us. Hý.

Rejček, vz Rýček.

Rejčiti, vz Rýčiti.

Rejčka, vz Rýčka.

Rejčový, vz Rýčový.