Předchozí (46)  Strana:47  Další (48) |
|
|||
47
|
|||
|
|||
3. Řek (zastr. Hřek), a, m., z lat. Graecus,
der Grieche, pl. Řekové; lok. v Hecích lépe než v Řekách. Jg. Cikána ošidí Žid, Žida Řek á Řeka čert. Č. — Řeky, pl., řecká země, Řecko, Griechenland, n. Do Řeků jeti. Troj. Do Řek. Dal. k. 51. Řeka, řéčka, říčka, y, f., od slov. rěju
= teku, řinu se, Šf., cí. řec. koř. (mt< , skr. sru, fluere. Schl. Dle Gb. Hl. 144. koř. ři (řinouti), i stupňováno v é před souhl. Strsl. reka, lit. rokě. Mkl. aL. 58. Na mor. Zlínsku: říka. Brt. — Ř. původně tolik co voda, tok, die Fluth. Veslo volné, jímžby od lodí a k lodí řeku hrnouti mohl. Exc. (Č.). Ř. jest každá živá ve zvláštní dlouhé, neckovité prohlubině (řečišti) o vyvýšených okrajích (březích) tekoucí voda značnější mohutnosti. 8. N. Der Fluss. Řeka ob- dobná či periodická, S. N., plavná, rychlá (bystrice), Šp., stepná, peřej (tekoucí přes kameny po různu stojící). Ňz. Dno řeky slove: řečiště, tečiště, řečisko, koryto (Šm.), kraje řeky jsou: břehy; větší řeky, které veletok pojímá, slují: poboční řeky, menší: přítoky; kde ř. do jiné řeky n. do moře vtéká, tam jest její ústí. Pt. Ř, pobřežní, pomořská, Küsten-, která do moře teče, ale pobočních řek nemá. Blř. Ř. hlavní, která po- boční řeky přijímá a do moře vtéká. Blř. Ř. pramenná či pramenitá, Quell-, bližní, Zwil- lings-, ztracená (prorva, ponikle, ponikev, ver- schwindender Fluss). Š. a Ž. Země mezi ře- kami: meziříčí, das Flussbinnenland; bydlič při řece: poříčan, der Flussanwohner; po- říčí, das Flussgebiet, das Flussufer; souříčí, das Flusssystem. Šm. Samoděk vyplynuly dvě ty jednotoké řeky ze zdroje Krista. Sš. J. 25. Vz KP. III. 35G. O řekách českých vz více v S. N. II. str. 315. Začátek, pramen, kraj n. okrajek, Us., přítok, rameno řeky, S. N., zámraz (zamrznutí) řeky (1662.), ko- tlina, spád, síť řek, Us., hladina (Flussspie- gel), koryto řeky. Dch. Břeh (levý, pravý), poříčí (území okolo řeky), vrchovistě (čásť poříčí u vřídla), tok, ústí řeky. Tl. Ř. roste. Dch. Ř. vzniká, prýští se, vyvěrá, temeni se, pramení se, hlaví se, vytéká, přitéká, pochází, vychází z hor, stéká s hor, béře počátek; ř. má počátek, zřídlo, prameny; ř. sbírá vody, prameny; ř. teče, teče vedlé města, obtéká město, jde (směrem), béře se, plouží se, plíží se, valí se, valí vody, proudí, proudí se, spěchá, hrne se, běží, žene se, pádí, probíhá údolí; ř. protéká, prochází zemi, zemí, údolím, jezerem; ř. stísněna jest skalami; ř. prosoukává, pro- rývá se do roviny, rozlévá se na šíř, zvla- žuje nebo zavlažuje zemi, dotýká se říše, ohraničuje ji; ř. činí, tvoří, působí hranice; vstupuje, vchází do země; vytéká, vybíhá z ní; přetéká do jiné země; opouští zemi; ř. tvoří, činí oblouk, okliku ; teče obloukem, obloukovitým směrem; otáčí se, zatáčí se, běží obloukem, kroutí se, vine se, vybočuje, obrací se, vyměňuje směr, nabývá směru, dostává směr, zahýbá se, teče kolenkovitě, má kolenkovitý běh, ohýbá se dvojím ko- lenem ; ř. se stává splavnou, splťnou; jest splavná, nese plti, lodi, slouží plavbě; ř. rozchází se do roztoku, roztěká se do ramen. |
obtéká ostrov, dělí se, rozštěpuje se na ra-
mena, rozděluje se na hrdla; ř. ústí, ústí se, teče, vtéká, vytéká, přitékli, padá, vlévá se, vylévá se, vchází do moře; ř. tratí se v něčem; ř. splývá s řekou; Hlavní ř. po- bočné vjímá, přijímá; ř. obohacuje se, sesi- luje se jinými řekami; spojuje, pojí, schází se s nimi, přibírá je, jest bohata přítoky. Š. a Ž. Ř. z koryta vystupuje. Sš. Sk 112. Řece vysychá v krku (je vyschlá). Na Žam- berště. Dv. Ř. hučí. Pt. Vpád řeky do moře. V. Řeky do moře vpadají. Har. Prostřed řekou. Ř. se rozvodnila. Za řekou bydleti. D. Řeky přibylo. Řekou jde led. D. Čí jest řeka, toho i břeh i ostrov v ní. (Čí břeh, toho i ryba). Rb. Napil se naposledy v řece (utonul). Vz Smrť. Č. Tím ř. není horší, že z ní psi pijí. Č. Vodu do řeky nositi (cf. Dříví do lesa voziti). V. Ať přeskočil vlk strúhu, nepřeskočí řeku. Prov. Ř. bez po- toků nic není. Km. Nyní máme oba dva, vody dosť, pravila řeka, když přišla k moři. Hnš. Rěka, Rjeka, y, f. (ne; Řeka), mě. pří-
mořské v Chorvátsku, it. Fiume, lat. Flumen. Vz o něm více v S. N. — Běcký. Rekapitulace, e, f., z lat., opakování
hlavních částek, die Wiederholung, Rekapi- tulation. — R. v účetnictví = přehledné se- stavení jednotlivých součtů, aby hlavní součet snáze z nich se nalezl. S. N. Rekapitulovati, v krátkosti opakovati,
wiederholen, rekapituliren. Rk. Reklama, y, f., z fr. réclame, rozhlašo-
vání, roztrubování, článek v novinách oti- štěný, kterým se knihy, umělecká díla, ba i osoby vychvalují. Vz S. N. Reklamace, e, f., z lat., ozván se proti
něčemu, stížnost, žádání něčeho nazpět, die Gegenerklärung, Zurückforderung, Rekla- mation. Reklamační, Reklamations-. R. lhůta. J.tr.
Reklamant, a, m., z lat., kdo něco re-
klamuje. S. N. Reklamovati, ozvati se proti čemu, žá-
dati něčeho nazpět, Einrede thun, zurück- fordern, reklamiren. J. tr. Reknosť, i, f. = rekovnosť. Pcht.
Řeknouti, vz Říci.
Řeknutí, vz Říci, das Sagen, der Spruch.
Ŕeknutý, lépe: řečený, gesagt. Ros.
Řekočist, u, m., vz Bagger. Tpl.
Rekoguosce, e, f., z lat., shlédnutí, slili-
dání, výzvědy ku poznání krajiny neb po- stavení nepřátelského vojska, die Erkundi- gung, Kundschaft, Rekognoscirung. S. N. Rekoguoscent, a, m., z lat., kdo reko-
gnoskuje, der Späher, Kundschafter, shlé- datel. S. N. Rekognoskovati, ohledávati krajinu, po
stavení nepřátelského vojska, ausspähen, aus- kundschaften, rekognosciren. Rekollekce, e, f., nábožné rozjímání,,
Sammlung der Gedanken, Rekollektion. S. N, Řekomilka, y, f., potamophila, tráva rý-
žovitá. Rostl. Rekommandace, e, f., z fr., poručení,
schválení, přímluva, die Empfehlung, An- preisung, Fürsprache, Rekommandation. |
||
|
|||
Předchozí (46)  Strana:47  Další (48) |