3. Řek (zastr. Hřek), a, m., z lat. Graecus,
der Grieche, pl. Řekové; lok. v Hecích
lépe než v Řekách. Jg. Cikána ošidí Žid,
Žida Řek á Řeka čert. Č. — Řeky, pl.,
řecká země, Řecko, Griechenland, n. Do
Řeků jeti. Troj. Do Řek. Dal. k. 51.

Řeka, řéčka, říčka, y, f., od slov. rěju
= teku, řinu se, Šf., cí. řec. koř. (mt< ,
skr. sru, fluere. Schl. Dle Gb. Hl. 144. koř.
ři (řinouti), i stupňováno v é před souhl.
Strsl. reka, lit. rokě. Mkl. aL. 58. Na mor.
Zlínsku: říka. Brt. — Ř. původně tolik co
voda, tok, die Fluth. Veslo volné, jímžby
od lodí a k lodí řeku hrnouti mohl. Exc.
(Č.). Ř. jest každá živá ve zvláštní dlouhé,
neckovité prohlubině (řečišti) o vyvýšených
okrajích (březích) tekoucí voda značnější
mohutnosti. 8. N. Der Fluss. Řeka ob-
dobná či periodická, S. N., plavná, rychlá
(bystrice), Šp., stepná, peřej (tekoucí přes
kameny po různu stojící). Ňz. Dno řeky
slove: řečiště, tečiště, řečisko, koryto (Šm.),
kraje řeky jsou: břehy; větší řeky, které
veletok pojímá, slují: poboční řeky, menší:
přítoky; kde ř. do jiné řeky n. do moře
vtéká, tam jest její ústí. Pt. Ř, pobřežní,
pomořská, Küsten-, která do moře teče, ale
pobočních řek nemá. Blř. Ř. hlavní, která po-
boční řeky přijímá a do moře vtéká. Blř. Ř.
pramenná či pramenitá, Quell-, bližní, Zwil-
lings-, ztracená (prorva, ponikle, ponikev, ver-
schwindender Fluss). Š. a Ž. Země mezi ře-
kami: meziříčí, das Flussbinnenland; bydlič
při řece: poříčan, der Flussanwohner; po-
říčí, das Flussgebiet, das Flussufer; souříčí,
das Flusssystem. Šm. Samoděk vyplynuly
dvě ty jednotoké řeky ze zdroje Krista. Sš.
J. 25. Vz KP. III. 35G. O řekách českých vz
více v S. N. II. str. 315. Začátek, pramen,
kraj n. okrajek, Us., přítok, rameno řeky,
S. N., zámraz (zamrznutí) řeky (1662.), ko-
tlina, spád, síť řek, Us., hladina (Flussspie-
gel), koryto řeky. Dch. Břeh (levý, pravý),
poříčí (území okolo řeky), vrchovistě (čásť
poříčí u vřídla), tok, ústí řeky. Tl. Ř. roste.
Dch. Ř. vzniká, prýští se, vyvěrá, temeni
se, pramení se, hlaví se, vytéká, přitéká,
pochází, vychází z hor, stéká s hor, béře
počátek; ř. má počátek, zřídlo, prameny;
ř. sbírá vody, prameny; ř. teče, teče vedlé
města, obtéká město, jde (směrem), béře
se, plouží se, plíží se, valí se, valí vody,
proudí, proudí se, spěchá, hrne se, běží,
žene se, pádí, probíhá údolí; ř. protéká,
prochází zemi, zemí, údolím, jezerem; ř.
stísněna jest skalami; ř. prosoukává, pro-
rývá se do roviny, rozlévá se na šíř, zvla-
žuje nebo zavlažuje zemi, dotýká se říše,
ohraničuje ji; ř. činí, tvoří, působí hranice;
vstupuje, vchází do země; vytéká, vybíhá
z ní; přetéká do jiné země; opouští zemi;
ř. tvoří, činí oblouk, okliku ; teče obloukem,
obloukovitým směrem; otáčí se, zatáčí se,
běží obloukem, kroutí se, vine se, vybočuje,
obrací se, vyměňuje směr, nabývá směru,
dostává směr, zahýbá se, teče kolenkovitě,
má kolenkovitý běh, ohýbá se dvojím ko-
lenem ; ř. se stává splavnou, splťnou; jest
splavná, nese plti, lodi, slouží plavbě; ř.
rozchází se do roztoku, roztěká se do ramen.

obtéká ostrov, dělí se, rozštěpuje se na ra-
mena, rozděluje se na hrdla; ř. ústí, ústí
se, teče, vtéká, vytéká, přitékli, padá, vlévá
se, vylévá se, vchází do moře; ř. tratí se
v něčem; ř. splývá s řekou; Hlavní ř. po-
bočné vjímá, přijímá; ř. obohacuje se, sesi-
luje se jinými řekami; spojuje, pojí, schází
se s nimi, přibírá je, jest bohata přítoky.
Š. a Ž. Ř. z koryta vystupuje. Sš. Sk 112.
Řece vysychá v krku (je vyschlá). Na Žam-
berště. Dv. Ř. hučí. Pt. Vpád řeky do moře.
V. Řeky do moře vpadají. Har. Prostřed
řekou. Ř. se rozvodnila. Za řekou bydleti.
D. Řeky přibylo. Řekou jde led. D. Čí jest
řeka, toho i břeh i ostrov v ní. (Čí břeh,
toho i ryba). Rb. Napil se naposledy v řece
(utonul). Vz Smrť. Č. Tím ř. není horší, že
z ní psi pijí. Č. Vodu do řeky nositi (cf.
Dříví do lesa voziti). V. Ať přeskočil vlk
strúhu, nepřeskočí řeku. Prov. Ř. bez po-
toků nic není. Km. Nyní máme oba dva, vody
dosť, pravila řeka, když přišla k moři. Hnš.

Rěka, Rjeka, y, f. (ne; Řeka), mě. pří-
mořské v Chorvátsku, it. Fiume, lat. Flumen.
Vz o něm více v S. N. — Běcký.

Rekapitulace, e, f., z lat., opakování
hlavních částek, die Wiederholung, Rekapi-
tulation. — R. v účetnictví = přehledné se-
stavení jednotlivých součtů, aby hlavní součet
snáze z nich se nalezl. S. N.

Rekapitulovati, v krátkosti opakovati,
wiederholen, rekapituliren. Rk.

Reklama, y, f., z fr. réclame, rozhlašo-
vání, roztrubování, článek v novinách oti-
štěný, kterým se knihy, umělecká díla, ba
i osoby vychvalují. Vz S. N.

Reklamace, e, f., z lat., ozván se proti
něčemu, stížnost, žádání něčeho nazpět, die
Gegenerklärung, Zurückforderung, Rekla-
mation.

Reklamační, Reklamations-. R. lhůta. J.tr.

Reklamant, a, m., z lat., kdo něco re-
klamuje. S. N.

Reklamovati, ozvati se proti čemu, žá-
dati něčeho nazpět, Einrede thun, zurück-
fordern, reklamiren. J. tr.

Reknosť, i, f. = rekovnosť. Pcht.

Řeknouti, vz Říci.

Řeknutí, vz Říci, das Sagen, der Spruch.

Ŕeknutý, lépe: řečený, gesagt. Ros.

Řekočist, u, m., vz Bagger. Tpl.

Rekoguosce, e, f., z lat., shlédnutí, slili-
dání, výzvědy ku poznání krajiny neb po-
stavení nepřátelského vojska, die Erkundi-
gung, Kundschaft, Rekognoscirung. S. N.

Rekoguoscent, a, m., z lat., kdo reko-
gnoskuje, der Späher, Kundschafter, shlé-
datel. S. N.

Rekognoskovati, ohledávati krajinu, po
stavení nepřátelského vojska, ausspähen, aus-
kundschaften, rekognosciren.

Rekollekce, e, f., nábožné rozjímání,,
Sammlung der Gedanken, Rekollektion. S. N,

Řekomilka, y, f., potamophila, tráva rý-
žovitá. Rostl.

Rekommandace, e, f., z fr., poručení,
schválení, přímluva, die Empfehlung, An-
preisung, Fürsprache, Rekommandation.