Repetáč, rapotáč, e, m., starý klapavý
mlýn. Prm. IV. 271.

Repeták, u, m., chřestačka, hrkačka, die
Ratsche, Schnarre. U Klobouk. Bka.

Repetati se, zittern. — proč: zimou. —
li. se, lesknouti se, kmitati se, schimmern.
U Litomš. Hp.

Repetavý, zitternd. — R., mnohomluvný,
geschwätzig.

Repetent, a, m., z lat., opakovatel, Wieder-
holer, m.; učitel, jenž se žáky opakuje, Wie-
derholungslehrer; žák, jenž některou třídu
opakuje, Repetent, 111.

Repetice, e, f., z lat., opakování, opěto-
vání. Rk. R. v astronomii, methoda k mě-
řeni úhlu mezi dvěma předměty buď zem-
skými aneb nebeskými t. j. sklonku, jejž od
obou zároveň k oku pozorovatelovu čáry ta-
žené mezi sebou činí. Vz S. N. — R. v hudbě
— opakování jisté části hudební skladby.
Vz S. N. — R. v řečnictví, vz: Anafora,
Epifora, Symploke, Pallilogie, Ploke, Mk.
Ml. 292., Mus. 1844. str. 433.

Repetil, a, m., kdo repetí, der Plapperer.
D.

Repetilka, y, f., která repetí, mnoho mluví,
klepna, eine Schwätzerin. To je r. Us. —
R., huba repetivá, vyřídilka, odříkačka, das
Mundwerk, Plappermaul. D. Má dobrou r-ku.
Us. Kšá. R. jako ostrá pilka. Dch.

Repetiti, il, ční, čerstvě a mnoho mlu-
viti, brebencovati, klábositi, žvatlati, tla-
chati, plappern, schnattern. Jg. — abs. Zle,
když jazyk repetí a hlava neposlouchá. Č.
M. 71.

Repetivosť, i, f., die Plapperhaftigkeit.

Repetivý, plapperhaít. D.

Repetovati, opakovati (ku př. třídu,
u žáků), wiederholen, repetiren.

Repetýrky, pl., f., opakovací hodiny,
die Repetiruhr.

1. Řepí, u., řepík, lopucha. Jutka v úžesti
kněze jako řepí se držieše. Dal. 72.

2. Řepí, Rüben-. Vaň. hosp.

Řepice, e, f., malá nádoba kupiti, číše,
die Trinkschale, der Becher. Cf. Rap. Bibl.,
BO., V., Troj. Vz Gl. 295. — Ř., určitá
míra tekutých i sutých věcí, záměra. R. ==
2 češky — 4 hrsti. Háj. Kdožkoli vám dá
píti ř-ci vody ve jménu mém, neztratí od-
platy své. Sš. Mr. 42., ZN. Ř. s vodu. Bj. Kto
kolivěk neb káže neb almužnu dává pro od-
platu zemskú neb chválu svetskú, řepice
jest, ale ne sústruhová. Hus. III. 83. — Ř.,
e, f., ves u Strakonic. Vz S. N., Tk. IV.
739. — Ř., brassica napus, der Rübesamen,
Rübs. — Ř., ohnice, erysimum, Hederich.

Řepicovitý, präsentirtellerförmig. Ř. ko-
runa, mající trubku dlouhou, dosti stejně
tlustou, nahoře rozkládajíc se rovnoběžně
v kraj široký, plochý jako u brčálu. Čl. Kv.
XXVI.

Řepicový, Rübs-. Ř. olej, das Riibsöl.
Koll.
Řepíček, vz Řepík.
Řepíčí, od řepíku, Kletten-.
Repička, y, ť., malá řepice.
Řepíčkový, od řepíčku, Odermennig-. Jád

Řepičný. Omývánie ř. i věderné i pá-
nevně i ložné. ZN. Vz Řepice.

Řepík, u, řepíček, čku, m., agrimonia.
R. lékařský (řepíček, starček), a. eupatoria,
der Odermennig, Ackermennig, das Leber-
kraut, die Leberklette. (FB. 99.). — Ř. větší,
lopuch plchý, arctiuin lappa, die Klette,
Gross-, Rossklette. Syn : hořký lupen, ši-
roké lupení. Reš. — Ř. menší, lappa minor,
die Ackerklette, D., aparine, Reš., nouze,
das Klebekraut. — Ř., semenice té rostliny
bodlavé, knoflíčky, které se šatů atd. pevně
přidržují. Ř-ky se chytají, die Kletten kleben.
Ř. a oset, lapá et tribulus. BO. Ř. v staniech.
BO. Knížete jako ř. se držieše. Dal. — Ř.
zaječí. Proti kašli vezmi zaječích řepíku,
ztluc na prach se šalvěji. Jád. Ř. jest od
(= proti) kašlu. Na Mor. Brt. — Vz Řepka.

Řepíkovatý, odermennigartig. L.

Řepíkový, Odermennig-.

Řepín, a, m., ves v Mělnicku. Vz S. N.

Řepinka, y, f., neslia, rostl. Čl. Kv. 294.

Řepínský. Ř. jablka (veliká, kyselá).
Řepiner Aepfl.

Řepisko, a, n., schlechte Rübe. Us. Tč.

Řepiště, řepniště, řepoviště, ě, n., vz
Řepnisko, pole, kde řepa seta jest, das Rü-
benfeld. — Ř., í, pl., ves ve Slez.

Řepiti, il, en, ení; řeplvati = činiti, aby
něco vázlo, kleben machen; ř. se = přichy-
titi se, sich anhängen. Ros.

1. Řepka, y, f., malá řepa, das Rübchen.
V. - Ř., rostlina zyonkovitá, phyteuma,
Rapunzel, m. FB. 3G. R. zakulatělá, brunatá,
podlouhlá, klasatá, polokoulitá. Presl, Krok.
— Ř. lesní, campana rapunculus. V. — Ř.
polní, ranuncnlus acris. — Ř. = řepice, bras-
sica napus, der Reps, Winterreps, rostl,
olejna. Ř. ozimá a letni, velká hollandská
(kolza, Kohlsaat). Vz S. N. — Ř., bryo-nia
alba, die Zaunrübe. — Ř. zaječí, rapuntiiun,
die weisse Eberwurzel. — Ř., druh pupalky,
pupalka dvouroční, der Rübenrapunzel, oeno-
thera biennis. Jhl. Cf. Čl. 14., Čl. Kv. 165.,
299., 330. — Vz Řepa.

2. Řepka, y, f., ves u Lomnice v Brnen-
skú. PL.

Řepkovitý, Rapunzel-. Ř. zvonec, cam-
panula rapunculus, der Rübenrapunzel (kol-.
ník planý, rozponka). Šm.

Řepkový, Rüben-, Reps-. Ř. olej. Techn.

Řeplice, něm. Řeplitz, ves u Zbraslavic.

Replika, y, f., z lat., odvětění, obrana,
die Replik. Vz Pře v S. N.

Replikovati, repliciren. — nač: na něčí
odpověď. V.

Řepnice, Řepnitz, ves u Lovosic.

Řepník, u, m. = řepárna. — Ř., tlustý
člověk. Rychn. — Ř., řepanec. U Litomš. Hp.

Řepnisko, a, n., řepovisko, řepniště, das
Rübenfeld. Us. u Opav., Klš., na Mor. Sd.,
Tč. Vz Řepiště.

Řepný, řepní, Rüben-. Ř. nať, D., se-
meno, voda, míza, krojidlo, kapusta, země,
záhon, moucha, musca rapi, die Rübenfliege.
motýl. Šm., Jg.