Rhachitom, u, m., pytevní nástroj k otví-
rání dutiny pateřní mrtvol. Vz S. N.

Rhapsodie, e, f., z řec., úryvek,, zlomek
básně. Rk. Vz Květy 1868. č. 42. (z Dch.),
Koledu 1878. č. 28. Rhapsodové.

Rhapsodomantie, e, f., z řec, hádání bu-
doucích věcí z verše nějaké básně, na kterém,
otevřel-li kdo knihu, oko nejdříve utkvělo.

Rhapsodové, u Řeků původně básníci,
kteří své zpévy přednášeli provázejíce je
obyč. zvuky nástroje strunového; později
lidé známé písně epické hlav. Homerovy
recitující buď celé neb jenom úryvky z nich.
Vz 8.' N.

Rhea, vz Rea.

Rhedka, y, f., rheedia, rostl. Rostl.

Rhegian, a, m., obyvatel Rhegia.

Rhegijský, von Rhegium.

Rliegi-um, a, n., bylo mě. v Bruttiu, nyní
Reggio. Vz S. N.

Rhen-us, a, m., lat,, řeka Rén, Rýn.

Rheostat, u, m., odporoměr, nástroj fysi-
kalní, jímž možno každé chvíle přesně od-
měřenou délku drátu jakožto odpor do ře-
tězu galvanického vložiti, aniž třeba řetěz
otvírati. Vz S. N., KP. II. 232.

Rhes-os, n, m., král thracký, který Troům
pomáhal.

Rhetor, a, m., učitel řečnictví, výmluvnosti;
řečník, der Rhetor, Redner. Vz S. N.

Rhetorika, y, f., řečnictví, umění řeč-
nické, nauka řečnická, die Rhetorik. Vz S. N.

Rhetorský, řečnický, Redner-, rednerisch.

Rhetsko, a, n. Vz Raetové.

Rheuma, vz Reuma.

Rheumatism-us, u, m., zánětná nemoc,
hostec. R. rychlý (acutus), vlečivý (chronicus),
svalový (muscularis), nervový (neuritis rheu-
matica). Vz S. N.

Rhinoplastika, y, f., dělání nového nosu
místo zkaženého. Vz S. N., Šťk. 418.

Rhodan, u, m., sírocyan, C₂ NS₂. Vz S. N.
— Rhoďan, a, m., obyvatel rhodský. — Rhod-
ský. R. umění, škola, Vz S. N. Vz Rhodos.

Rhodan-us, a, m., vz Rhone.

Rhoditý kysličník, Rhodiumoxyd; chlorid,
Rhodiumchlorid. Šfk. 371.

Rhodi-um, a. n., ruméník, kov platino-
vitý. Šťk. 371.

Řhodizit. u, m., zrudivec (Šm.), nerost.
Bř. N. 109.

Rhodnatý kysličník, Rhodiumoxydul. Šťk.
371.

Rhodonit, u, m., druh křemenu. KP. III.
198., Br. N. 176.

Rhodop-e, y, f., pohoří Thracie. — Rho-
dopský.

Rhod-os, a. m., ostrov v moři řeckém.
Vz 8. N.

Rhoete-um, a, n., lat,, mě. a předhoří
v Troadě, řec. 'ľoknor. — Rhoetejský.

Rhomboedľ, u, m., z řec., klenec, kleneč,
tvar omezený šesti shodnými kosočtverci.
R. tupý, ostrý. Vz S. N.

Rhomboëdrický, klencový, rhomboe-
drisch. R. soustava krystalů. Vz 8. N.

Rhomboid, u, m., kosodélník.

Rhomb-us, u, m., kosník, kosočtverec,
čtyřúhelník rovnostraný, ne však pravo-
úhelný. Nz.

Rhone, Rhona, y, f., řeka ve Francii.
Vz Rhodanus.

Rhythmický, z řec, úměrný, rhythmisch.

Rhythmika, y, f., nauka o úměru n.
o rhythmu, die Lehre vom Wohlklang, Ton-
masslehre, Rhythmik.

Rhythm-us, u, m., úměr, rozměr hudební,
básnický. Rk. R., míra časová, postup a
poměr dob časových, jímž se tonové a slova
v písni přejímají; těmto sličnosti uděluje
a cit slyšitelným činí. Sš. Hc. 2. (Hý.). Ř.,
pravidelný a dobře odměřený postup zdvihův
a klesův. Zk. Ml. II. 189. Nechtěje r-mu
zrušiti a zkaziti. Sš. 8k. 210. R. hlavní n.
základní, padající, stálý n. pevný, vstoupající.
Nz. Pro slovo nekazí rhythmu, by měl i něco
přidati, přece poví něco směšného. Vz Žert.
Č., Mus. III. d. 72. — Vz Mk. Ml. 315.; Zk.
Ml. II. 189., Sš. 3., 8. N. — R,, rým, verš.
Řeč v rytmy složená, V. Píseň složiti a
v rytm uvésti. Kom.

Říbek, bka, m., čeledín, který postoupil
z pasáka na pohůnka. Us. u Nechanic. Mý.

Ribis, vz Rybés.

Říblice, e, f. = hřbelce. V.

Ribs, vz Rips.

Ricenina, y, f., zřícenina, říceniny, ssu-
tina, zbořenina, rozvalina, die Ruine. Har.,
Sš. J. 39. Obrátí se v ř-ny. Us.

Říceti, vz Řítiti.

1. Říci (řéci, Hus. I. 265.), v obec. mluvě
řícti, říct, u Uhersk. Hradiště: řéct, Us.
Hý.; 1. os. sg. řku (zastr. reku), 3. os. pl.
řkou; tvary: rci (= řku), řceš, řce, řceme,
řcete nebo: rceš, rce, rceme, rcete jsou
špatny a tvary: rčes, řčeš, rče, řče, rčeme,
řčeme, rčete, řčete jsou příliš tvrdé a ne-
doložené, proto nahrazujeme je tvary sloves:
říkati, díti, praviti. Vz Ď. Lehrg. 248.,
Ht, Brs. 258., Brs. 17., Bž. 181. Impert.:
rci, rceme, rcete; řka, ouc, ouce; řekl (ve
složení též: řkl, vyřkl); řek, řekši, řekše;
řečen n. rčen n. řčen, ení; říkati (zastr. řé-
kati), al, án, ání: říkávati, říkávávati; řek-
nouti (Ht, Obr. 19.), řeknu, ul, ut, utí. Koř.
rek. Mkl. B. 421. V obecné mluvě jest ve
rčeních: já řku, neřku-li, nercili; pak máme:
řek (řekla, řeklo) a inft. říct; řéct (vz svrchu)
a konečně: jakořka, takořka; jinde se užívá
tvarů slovesa: řeknouti. V strč. máme: budu
říci. Št, Přijde druhý, bude řieci. Nadarmo
tehdáž budou říci bídní k horám. V. (Jir.).
— Ř. = praviti, sagen, sprechen; jmeno-
vati, nennen, heissen; čísti, lesen (v obecné
mluvě); modliti se. beten (v obec. mluvě);
slíbiti, slibovati, versprechen (zastr.). — abs.
Říkej, místy = čti. Pk., Brt., Klš. Jdi a
řekni. Br. Já řku, pane strýče. D. Slyšel
jsem jej tak říkati. Us. Dch. Mluví odpoly
česky a odpoly německy říkajíc: liko za
lyko, hantuch za ubrusec; Pasúc neřku od
oběda, ale od jitra mlsně oči nestydatým
hledáním. Hus. I. 134., 127. Pro tyto, řku,
a těm podobné příčiny. V. Řekl Bůh: Vydej
atd. Br. Čím dále, vždycky hůře, jakž ona
bába řekla. Prov. Jak jsem řekl. D. Řeklby
někdo. D. Neřka, neřku = nerci. Žádnému
příteli, neřka nepříteli nemáš se dověřiti.
Reš. Smála se řkouc. Jak tam říkají? Sych.