Předchozí (65)  Strana:66  Další (67) |
|
|||
66
|
|||
|
|||
Rhachitom, u, m., pytevní nástroj k otví-
rání dutiny pateřní mrtvol. Vz S. N. Rhapsodie, e, f., z řec., úryvek,, zlomek
básně. Rk. Vz Květy 1868. č. 42. (z Dch.), Koledu 1878. č. 28. Rhapsodové. Rhapsodomantie, e, f., z řec, hádání bu-
doucích věcí z verše nějaké básně, na kterém, otevřel-li kdo knihu, oko nejdříve utkvělo. Rhapsodové, u Řeků původně básníci,
kteří své zpévy přednášeli provázejíce je obyč. zvuky nástroje strunového; později lidé známé písně epické hlav. Homerovy recitující buď celé neb jenom úryvky z nich. Vz 8.' N. Rhea, vz Rea.
Rhedka, y, f., rheedia, rostl. Rostl.
Rhegian, a, m., obyvatel Rhegia.
Rhegijský, von Rhegium.
Rliegi-um, a, n., bylo mě. v Bruttiu, nyní
Reggio. Vz S. N. Rhen-us, a, m., lat,, řeka Rén, Rýn.
Rheostat, u, m., odporoměr, nástroj fysi-
kalní, jímž možno každé chvíle přesně od- měřenou délku drátu jakožto odpor do ře- tězu galvanického vložiti, aniž třeba řetěz otvírati. Vz S. N., KP. II. 232. Rhes-os, n, m., král thracký, který Troům
pomáhal. Rhetor, a, m., učitel řečnictví, výmluvnosti;
řečník, der Rhetor, Redner. Vz S. N. Rhetorika, y, f., řečnictví, umění řeč-
nické, nauka řečnická, die Rhetorik. Vz S. N. Rhetorský, řečnický, Redner-, rednerisch.
Rhetsko, a, n. Vz Raetové.
Rheuma, vz Reuma.
Rheumatism-us, u, m., zánětná nemoc,
hostec. R. rychlý (acutus), vlečivý (chronicus), svalový (muscularis), nervový (neuritis rheu- matica). Vz S. N. Rhinoplastika, y, f., dělání nového nosu
místo zkaženého. Vz S. N., Šťk. 418. Rhodan, u, m., sírocyan, C2 NS2. Vz S. N.
— Rhoďan, a, m., obyvatel rhodský. — Rhod- ský. R. umění, škola, Vz S. N. Vz Rhodos. Rhodan-us, a, m., vz Rhone.
Rhoditý kysličník, Rhodiumoxyd; chlorid,
Rhodiumchlorid. Šfk. 371. Rhodi-um, a. n., ruméník, kov platino-
vitý. Šťk. 371. Řhodizit. u, m., zrudivec (Šm.), nerost.
Bř. N. 109. Rhodnatý kysličník, Rhodiumoxydul. Šťk.
371. Rhodonit, u, m., druh křemenu. KP. III.
198., Br. N. 176. Rhodop-e, y, f., pohoří Thracie. — Rho-
dopský. Rhod-os, a. m., ostrov v moři řeckém.
Vz 8. N. Rhoete-um, a, n., lat,, mě. a předhoří
v Troadě, řec. 'ľoknor. — Rhoetejský. Rhomboedľ, u, m., z řec., klenec, kleneč,
tvar omezený šesti shodnými kosočtverci. R. tupý, ostrý. Vz S. N. Rhomboëdrický, klencový, rhomboe-
drisch. R. soustava krystalů. Vz 8. N. Rhomboid, u, m., kosodélník.
Rhomb-us, u, m., kosník, kosočtverec,
čtyřúhelník rovnostraný, ne však pravo- úhelný. Nz. |
Rhone, Rhona, y, f., řeka ve Francii.
Vz Rhodanus. Rhythmický, z řec, úměrný, rhythmisch.
Rhythmika, y, f., nauka o úměru n.
o rhythmu, die Lehre vom Wohlklang, Ton- masslehre, Rhythmik. Rhythm-us, u, m., úměr, rozměr hudební,
básnický. Rk. R., míra časová, postup a poměr dob časových, jímž se tonové a slova v písni přejímají; těmto sličnosti uděluje a cit slyšitelným činí. Sš. Hc. 2. (Hý.). Ř., pravidelný a dobře odměřený postup zdvihův a klesův. Zk. Ml. II. 189. Nechtěje r-mu zrušiti a zkaziti. Sš. 8k. 210. R. hlavní n. základní, padající, stálý n. pevný, vstoupající. Nz. Pro slovo nekazí rhythmu, by měl i něco přidati, přece poví něco směšného. Vz Žert. Č., Mus. III. d. 72. — Vz Mk. Ml. 315.; Zk. Ml. II. 189., Sš. 3., 8. N. — R,, rým, verš. Řeč v rytmy složená, V. Píseň složiti a v rytm uvésti. Kom. Říbek, bka, m., čeledín, který postoupil
z pasáka na pohůnka. Us. u Nechanic. Mý. Ribis, vz Rybés.
Říblice, e, f. = hřbelce. V.
Ribs, vz Rips.
Ricenina, y, f., zřícenina, říceniny, ssu-
tina, zbořenina, rozvalina, die Ruine. Har., Sš. J. 39. Obrátí se v ř-ny. Us. Říceti, vz Řítiti.
1. Říci (řéci, Hus. I. 265.), v obec. mluvě
řícti, říct, u Uhersk. Hradiště: řéct, Us. Hý.; 1. os. sg. řku (zastr. reku), 3. os. pl. řkou; tvary: rci (= řku), řceš, řce, řceme, řcete nebo: rceš, rce, rceme, rcete jsou špatny a tvary: rčes, řčeš, rče, řče, rčeme, řčeme, rčete, řčete jsou příliš tvrdé a ne- doložené, proto nahrazujeme je tvary sloves: říkati, díti, praviti. Vz Ď. Lehrg. 248., Ht, Brs. 258., Brs. 17., Bž. 181. Impert.: rci, rceme, rcete; řka, ouc, ouce; řekl (ve složení též: řkl, vyřkl); řek, řekši, řekše; řečen n. rčen n. řčen, ení; říkati (zastr. řé- kati), al, án, ání: říkávati, říkávávati; řek- nouti (Ht, Obr. 19.), řeknu, ul, ut, utí. Koř. rek. Mkl. B. 421. V obecné mluvě jest ve rčeních: já řku, neřku-li, nercili; pak máme: řek (řekla, řeklo) a inft. říct; řéct (vz svrchu) a konečně: jakořka, takořka; jinde se užívá tvarů slovesa: řeknouti. V strč. máme: budu říci. Št, Přijde druhý, bude řieci. Nadarmo tehdáž budou říci bídní k horám. V. (Jir.). — Ř. = praviti, sagen, sprechen; jmeno- vati, nennen, heissen; čísti, lesen (v obecné mluvě); modliti se. beten (v obec. mluvě); slíbiti, slibovati, versprechen (zastr.). — abs. Říkej, místy = čti. Pk., Brt., Klš. Jdi a řekni. Br. Já řku, pane strýče. D. Slyšel jsem jej tak říkati. Us. Dch. Mluví odpoly česky a odpoly německy říkajíc: liko za lyko, hantuch za ubrusec; Pasúc neřku od oběda, ale od jitra mlsně oči nestydatým hledáním. Hus. I. 134., 127. Pro tyto, řku, a těm podobné příčiny. V. Řekl Bůh: Vydej atd. Br. Čím dále, vždycky hůře, jakž ona bába řekla. Prov. Jak jsem řekl. D. Řeklby někdo. D. Neřka, neřku = nerci. Žádnému příteli, neřka nepříteli nemáš se dověřiti. Reš. Smála se řkouc. Jak tam říkají? Sych. |
||
|
|||
Předchozí (65)  Strana:66  Další (67) |