proti synu, kteříž řkú, že ne všech věcí
múdře stvořil. Hus. I. 220., 185. Řekl mu, že
se chce s ním o to dobrotivě smluviti. Půh.
II. 97. Kterak smieš řieci, že já jsem horší
než každý ďábel? Hus. III. 245. — aby.
I řekl mi žid, abych před těmi počet učinil.
NB. Tč. Řekni mu, aby už šel. Us. — ať.
Rci, ať tito kameni chleby budú. Hus. I. 179.

2. Říci = téci, fliessen. Jenž srdce věřících
učíš bez praščenie řieci (sine strepitu fluere).
Ms. 14. stol.

Ricin-ns, u, m., lat., skočec, roučník, der
Wunderbaum. Vz S. N., Schd. II. 277.

Ricinový n. skočcový olej.

Řičák, a, m., der Schreier, dítě, které
mnoho křičí. Olom. Sd. Vz Řičeti.

Řičan, a, m. = řičák. Olom. Sd.

Říčany, dle Dolany, mě. v Čechách. Vz
S. N., Tk. I. 623., III. 187., IV. 739. - ŔÍ-
čaňan, a, m., pl. -né. — Říčanský. Tuhé
právo říčanské. V.

Řiče, zastr. = řičel.

1. Říček, čku, m. = zítřek. Mor. Sd., Brt.
Vz Rejček.

2. Říček, čka, m., Říčky, něm. Řitschek,
ves u Rosic na Mor. PL.

Řičeti (na Slov. ručati), el, ení; Učívati
— křičeti jako slon, lev, býk, brüllen, schnur-
ren. Jg. — abs. Jelen, osel, kráva, Us., pes,
hrom řičí. Aesop, Ráj. Lid řičel = veliký
hluk činil. Us. Která kráva nejvíce řičí, nej-
méně mléka dává. Č. M. 81. — čím. Řičie
les řvániem (rykem válečným). Rkk. 23. —
jak. Jako tur řiče z divokého hlasu. Kat. 3085.

Říčice, e, říčička, y, f., místy: řítice,
na Slov. a na Mor. řičica. R. místo řídčice
z řídký = prosévadlo, das Sieb, der Reiter,
Durchlass, die Rolle. Ř., řídké řešeto. Us.
v Písku. Vz Eídčice. L Šbk. Říčica, síto
na prosívání mouky, obilí. U Přer. Kd. Ř.
a) ohrabečnica, b) hrachová, c) stoklasná,
d) kúkolná, e) prachová. Na mor. Zlínsku.
Brt. Taktéž u Opavy. Klš. Na ríčici něco
někam sypati, Techn., jí něco cíditi, Kom.,
obilí prosívati. Zák. sv. Ben. Na ř-ci něco
přesýpati, podsýpati. Us. Ř. mouční. D. To
plátno je jako ř. (řídké). Us. Hý. Obilí na
ríčici zmítati. Br. V říčici vodu nositi. V.
Ríčicí vodu vážiti. Ros. Coť se na jeho rí-
čici dostane, umí zopálati. Vz Kleveta. 0.
Ř-ca vody nedržívá, syneček pravdy nemlu-
vívá. Sš. P. 331. Žena muže ošidí, by oči
měl co říčice. C. M. 394. Sr. Řítice.

Říčičář, e, m , na Mor. - řešetář, sítař,
sítkář, der Siebniacher. Zlob.

Říčičářka, y. í., die Sielmmcherin. Mor.,
Slov.

Říčiční, -ný, Sieb-. Ř. kosť n. sítková
v nose, das Siebbein. Šm., Krok.

Říčičník, a, m. — řešetář, der Siebniacher.

Říčka, malá řeka, das Flüsschen. V. Str-
čil ručičku do říčky, ulovil rybičky. Sš. P. 35.

Říčky, pl., druh sliv, u Nechanic. Mý.

Řičník, u, m., der Kammbohrer. Sp.

Říčnosť, i, ť., m.: dříčnosť = síla těla,
die Stärke. D.

1. Říčný, k řece se vztahující, Fluss-.
Ř. ryba (kapr, šupák, karas, parma, bělice,
mřenka, štika, okoun, ježdík, pstruh, sumec,
mihule, bráč, cyprinus brama, der Fluss-
brachsen), rak, Kom., voda (měkká), D., břeh
V., kamení, Ros., písek, rostliny, Us., jetel,
Flussklee, m., Dch., koryto (řečiště), J. tr.,
proudy, Stromschnellen, Dch., pryskyřnik, ra-
nunculus fluviatilis, das Fluszhähnlein, pře-
slička, equisetum fluviatile, das Flusskannen-
kraut, plavka, mytilus fluviatilis, die Fluss-
miesmuschel, srdcovka, cardium fluviatile,
slavka, mitilus fluviatilis, die Flussmuschel,
okatice, petramyzon fluviatilis, die Fluss-
pricke, miskovka, tellina fluviatilis, die Fluss-
telline, spuha, spongia fluviatilis, der Fluss-
schwamm, plavka, nerita fluviatilis, die Fluss-
schwimmschnecke, losos labrdan, salmo eper-
lanus fluviatilis, der Flussstint, zaděnka, venus
coaxans, die Flussvenus, vatka, die Fluss-
wate (síť rybářská). Šm. — Ř., rozplývající
se, tekoucí, zerfliessend. Přišel domů celý
říčný (zapocený). Rk. Udeři u vodu řiečnú,
ana se obrátila v krev. BO. Nechyl sě proti
prúdu řiečnemu. BO. — od čeho. Jsem celý
říčný od horka. Us. — čím Říčný parnem
zajdu v chlad. Vid. list. — Ř., řeky mající,
flussreich. Celé to okolí jest říčné. Krok.

2. Říčný (řičný, D.) = dřičný, zavalitý,
stämmig, stark. R. muž. D.

3. Řičný, lépe: ryčný (ryk) = hlučný,

lärmend. Hřmot ř. Puch.

Rída, y, m., Richard. Prk.
Řidati se ve složených: vy-, z-, zařidati
se. Jg.

Řídce, komp. řidčeji, nehustě, dünn, schüt-
ter. Stromy stojí ř. Ros. R. seti. Hus. II. 61.
— Ř., z řídka, selten. V.

Řídčice, e, f. = říčice. U Chocně. Ktk.

Řidčina, y, f., strsl. rédbčina, ředina, příp.
-ina (im,). Mkl. B. 133.

Řídel, lépe: hřídel.

Řídelnice, lépe: a) hřídelniee, b) zřítel-
nice.

Řídelov, a, m., Řidelau, ves u Telče.
PL.

Řiděna, y, f., něco řídkého. Vz Ředina.
U Olom. Sd.

Řídění, n., více na Slov. = řízení. Pod
tvým říděním. Er.

Říděnina, y, f., pl. ř-ny = místa, kde
osení řídké jest. Zlob. Vz Řídina.

Říděný, více na Slov. = řízený.

Řidič, e, m., der Lenker. R. knotní, die
Lampenwinde. Šp. — Ř., der Gasregulator.
Techn. II. 413.

Řidičky, říďoučký, sehr dünn. Rostl.
Řididlo, a, n., ředidlo (vz Říditi), die
Richtschnur. Dch. Ř. páry, die Steuerung. Ck.

Řídina, y, f., řídká véč, řídký les, řídké
obilí. Us. Tč., Hsp., Hp. Vz Říděnina. To
je ř., že by jí (skrze ni) slepice žráti mohly.
Us. u Žamberka. Kf.

Řiditel, e, m., lépe: ředitel. Vz Říditi,
Ředitel