Řiditelný, lenkbar. Ř. loď. Us. Dch.

Řiditelský, Leiter-. Jg.

Řiditelství, -stvo, a, m., die Regierung,
Leitung. Us.

1. Říditi (zastr. řéditi), řeď, řeďme, řeďte,
(pozdější jest řiď a lepší řeď; í v říditi po-
vstalo z ě a proto lépe je krátiti v ě (e);
ale střídání i za e v češtině není neobyčejné:
nástin m.: nástěn, naříditi — nařizovati, vy-
říditi, naříditi, zříditi — vyřiď, nařiď, zřiď;
dle Bž. 195. užíváme řiď m.: řeď také na
odlišení od imperativu slovesa: řediti; také
Gb. v Hl. 137. připouští imper. řiď doklá-
daje: střídnice i nebývá, leda výjimkou
z pravidla, když i novočeské výslovnosti
šetříme i dle analogie krátíme a píšeme: řiď,
nařizovati, komp. řidší a p. Cf. Řídký); řídě
(íc), il. zen, ení, na Slov. děn, ění, řídí-
vati. Ř., koř. redБ. Mkl. B. 449. — Ř., v po-
řádek uvésti, spravovati, ordnen, lenken,
leiten, besorgen, regieren, verwalten; konati,
působiti, verrichten, thun; ustanoviti, an-,
verordnen; mluviti, handeln, reden. Jg. —
co, koho: hospodářství, dům, svatbu; Bůh
nebe i zemi řídí; ř. soud, úřad (spravovati),
svou povinnosť, království. V., obec. Ros.
Poručníci věci sirotčí řeďte. Pr. m. Poručníci
věci sirotků řiďte. Vš. Co tu má ř. (konati) ?
Ros. Ř. běh lodi, loď. Us. Dch. Aby ří-
dili běhy duchovní. Let. 116. Své statky
ř. Kol. 51. — co, se čím. Bůh řídí svět
moudrostí svou. Ros. Kůň řídí se jezdcem.
Kom. Zákonem božím se ř. V., Us. Radou
jiných se ř. V. Poslušenstvím všecky věci
dobře se řídí. Právem se řeď a po něm jdi.
C. Soudce právem se řeď a po něm kráčej.
Bdž. 171. Rodem se řídit nedala. Er. P. 312.
Ženské se více citem než rozumem řídí. Sš.
Sk. 145. — co, se po kom = podlé něčeho.
V. Všechněm lidem potřebí nějakého pra-
vidla, po němž by život řídili. V. Cf. Aby
se po tom uměl richtovati (= říditi). Arch.
I. 33. — jak. Právo jest moc řediti vedle
práv. Sent. phil. Řídil církev vedlé písma
svatého. Hus I. 405. Nedí, že Bůh po libo-
vůli svět řídí. Sš. I. 104. — co, se podlé
čeho. Ř. se podlé lékařova rozkazu. D.
Něco podlé něčeho ř. Mus. Ě. se dle zvyku.
Dch. Podlé sebe řídím tebe. Sk. Dle odkazu
smutek se řídí. Č. Často lépe ,čím.´ — o čem.
O svém statku a jmění ř. (ustanoviti, kšaf-
tovati). V. Však nabyl-li syn odkud jinud
statku, o tom může říditi. Kol. 60. A pak
poče ř. (mluviti) o veliké mdlobě Trojan-
ských. Troj. — kdy. Duch sv. je řídil při
vynesení toho v poradách; Pořádek, jakým
se apoštolé při osivědčování Páně říditi měli;
Nad to naukou tou v životě se řídili. Sš.
Sk. 185., 9. 31. Sluha páně nemá se ř. jiným
podnětem v počínání svém. Sš. J. 77. (Hý.).
— k čemu: k tomu ustanovujeme a řídíme,
aby . . . Mudr. Ř. koho k úřadu. Br. — co,
jak dlouho. Po 10 let dobře obec řídil.
Ml. — koho nač: na knězství (ordinovati).
Scip. bezž., Ml. - kde (při kom, bez
koho). V té radě se věci strany pokoje řídí.
Har. Páni buď při králi neb bez něho v soudu
říditi mají. Er. Věci své všem lidem na
oku řídí. Sych. Bohu, jenž nás vše ráčil

stvořiti a na tom světě říditi. Sš. P. 74. —
proč. Pro toto odpočíváme máme všichni
naše činy řiediti. Hus I. 136.
2. Říditi, vz Řediti. Ros.

Řidítko, a, n., taktovka, der Taktirstab.
Šm.

Řídká, é, f., ves u Mníška. PL.

Řídkavý, drobet řídký, ein wenig dünn.
U Olom., Sd., u Opavy. Klš.

Řídko, (dříve: ředko), z řídka, po řídku.
Komp. říději, řidčeji (st. řídéji, řieze). Rk.
Ř = řídce, málo kdy, selten. Pojí se s:
který, kdo, několik, koliko = málo který.
Řídko které vystřelení daremné bylo. Jg.
Vz Málo. Ř. se to stává. Ros. R. kdo darmo
chudý (bez příčiny). Mus. R. doma sedí.
Kom. R. mluví. Br. Po řídku jich bývá. Sš.
P. 514. Mnozí kuchaři ř. v hod krmi osolí,
ale aneb přesolí aneb nedosolí. V. Bezděč-
nými chrty ř. zajíce uštveš. V. Dva tvrdá
kamení ř. dobré mouky namelí. Bylina bez
květu, panna bez studu ř. přichází k užitku.
Vz Kanec, Kůň. R. který z nich celé údy
měl. Us. Vydávána bývá křivá (kletba) velmě
často a řiedko pravá. Hus. III. 230.

Řídkobradý, dünnbärtig. Us. Jg.

Řídkočpavina, y, f., eleopten. Chym. II.
177.

Řídkochlupý, wenig behaart. Ssav.

Řídkokvětý, wenigBlüthenhabend. Rostl.

Řídkoměr, u, m., der Manometer, der
Luftdichtmesser. Vz S. N.

Řídkost, i, f., nehustosť, die Dünne, Dün-
nigkeit. Ř. lidí. Br. — R., vzácnosť, die
Seltenheit. Jel.

Řídkoš, e, m., serolis, kývoš. Krok.

Řídkovlasý, dünnhaarig, kahlköpfig. V.

Řídkozubý, von weit auseinander ste-
henden Zähnen. L.

Řídky, dle Dolany, něm. Řitky, ves u Li-
tomyšle. PL.

Řídký; řídek, dka, o; kompar. řidší, řidčí,
řidčejší, Jg., Gb., cf. Daleký; řidší, D., Gb.
(vzŘíditi); tvar řídší stvrzuje slov. řiedší,
zastr. řiezší (o 7 vstup.); poněvadž í v řídký
povstalo prodloužením z e (a ne z i), mělo
by místo řidší býti: ředší jako bělejší od
bílý. Ht. Sr. ml. 222. Řiďoučký, řiďoučký,
řiďounký. li., stsl. rêdБkБ, koř. rôdБ z erdБ,
jak viděti z lit. erdvas. Sr. lat. rarus, řeč.
á(jaió? a lit. rétis, das Bastsieb, retus locker.
Mkl. B. 256., aL. 31., 50. Ř. = nchustý,
dünn, schütter, nicht dicht, nicht dick, te-
nuis. Řídký jako houba. V. Ř. strom, tráva,
vinice, Ros., cezák. Sych. Jest na řídkém
řešetě opálán (ještě málo vycepován). Ř.
hřeben. Us. Hustá služba, (mnoho práce),
řídká (rozedřená) sukně. Koll. Můj milý ta-
tíčku Kačenka je řídká, jakby byla živá.
Sš. P. 125. — O tekutinách, dünn, dünn-
flüssig. Ř. pivo (ředina), polívka, bláto. Ros.
Dobrá vůle koláče jí, zlá hlavu tepe a řídké
pivo pí. Prov., Jg. — Ř., nemnohý, nečastý,
nicht oft, selten, wenig. Když se kdo roz-
nemohl, řídký z toho vyšel. Let, 440. Ř.
obcování, pospoj. Dch. Řídcí z nich šediví