se nacházejí. Ler. Žeň jest mnoha, ale děl- j
níci řiedci. ZN. Věrný přítel řídký. Ros.
Nyní řídcí jsou, kteří by se na slovo boží
doptávali. Br. Ku podivu řídcí. D. Řídcí
synové otcům podobni bývají. Mnozí se holí,
řídcí světí (každý se za kněze nehodí). Prov.
Jg., Šm. Kněžie ustaviční v ulicích, řiedci
v kostelech jsú; Kněžími pln jest svět na-
plněn, avšak ve žni boží řiedký velmě na-
lézá se dělník; Velmě jest řiedké, aby bo-
hatí rádi umřeli. Hus. II. 66, 323., I. 284.

Řídlo, a, n., lépe: hřídlo.

Řídník, u, m., Gefäss zum Verdünnen.
Techn.

Řidnouti, dnul a dl, utí, dünn werden,
vz Ŕednouti.

Řídný, na Mor. a na Slov.- řídící, len-
kend. Tč. Ř. pán = ředitel. Bern.

Řiďounký — drobet řídký. Vz Řídký.

(v) Řiedě = v řádě, v pořádku Kat. 1612.

Riff, něm., hřbet, jesep. Š. a Ž.

Riga, y, f., hlavní město gubernie li-
vonské. Vz S. N.

Řigati — říhati, rülpsen. Na Ostrav. Tč.

Rigl, u, m., u soukeníků dřevo na rámě
od sloupu ke sloupu šest loket (356 metru)
dlouhé. U Rychn. Msk.

Rigol, u, m., stoka, die Riole. Sr. Riola.

Rigorism-us, u, m., z lat., přílišná přís-
nost, Sittenstrenge, ť. Vz S. N.

Rigorista, y, m., dle Despota, přísno-
mluvce, přívrženec rigorismu, Rigorist.

Rigoros-um, a, n., přísná zkouška, strenge
Prüfung. Rk.

Říh, u, m., krk, krknutí (Šm.), der Rülps.
MV.

Říha, y, m., Gregorius, Řehoř.

Říhač, e, m., der Rülpser.

Říhačka, y, f., die Rülpserin. Jg.

Říhačnosť, i, f., das Rülpsen (Neigung
dazu). Ros.

Říhačný, zum Rülpscn geneigt. Ros.

Říhal, a, m., der Rülpser, Grölzer. Us. Dch.

Říhání, n., das Rülpsen. Ř. jest bez-
děčné vypuzování vzduchu a jiných plynů
jícnem ze žaludku. Vz S. N. To jídlo dělá
mi ř., stösst mir auf. Dch. I do ř.jieme a
pieme přielišně. Hus. II. 241. Vz Říhavka.

Říhati, řihati; říhnouti, hnul a hl, utí;
říhávati — krkati, škrtati, skytati, grölzen,
rülpsen, koppen; brüllen; polykati, schluc-
ken, mor. V. — abs. Přeplněný štěká a říhá
a vychrkuje. Kom. Přepil se, proto říhá.
Sych. — čím, proč: přesycením, Kom., ku-
roptvím masem. Ryt. křest. — se komu
čím, od čeho, es hebt mich, mir kommt {
das Rülpsen. Říhá se mi pivem. Na Mor. a na
Slov. Říhá se mi od žaludku. — se komu
s čím. Pořád se jí s tebou říhalo (pořád
na tebe vzpomínala). U Rychn.

Říhavka, y, f. = Uhání. Mám ř-ku. Us.
Hý.

Říhavosť, i, f., die Neigung zum Rülpsen.
Říhavý, komu se často říhá, rülpsend.
Říhoň, ě, f., říhavý, der Rülpser. Ros.

Richenburk, Riclimburk, a, m., Pod-
hradí, n., hrad v Chrudimsku. Vz S. N., Tk.
IV. 739. — R. = Radyně. Šm.

Richerka, y, f., richeria, rostl.

Richta, richtár, vz Rychta, Rychtář.

Richterspruch, něm., nález, výpověď,
výrok, rozsudek.

Richtschuur, něm., pravidlo, ředidlo. Zur
R. dienen, pravidlem býti; zur R. haben,
pravidlem býti, něčím se spravovati. Brs.
Čf. Opolna.

Říje (někdy řuja), e, f., řváni jelenů zvl.
za času pojímání, das Brüllen der Hirsche
zur Zeit der Brunst. — R., sám čas pojímání-
se jich, die Brunstzeit. Dal. 203., D. — Ř.,
lov, štvaní jelenův, die Hirschjagd. Na říji
páni se sjeli. Dal. Jel jsem na říji a tu jsme
mnoho jelenů slyšeli řváti. Mus. 1830. 436.

Říjen, jna (zastr. říhen, hna), m. Ř. od-
vozuje D. od řiji, strč. řuji, že v tom mě-
síci se jeleni scházejí a řičí chtějíce se bě-
hati. Ř., strsl. rjujnБ., koř. rjБ. (rjů). Mkl.
B. 5. Vlastně adj. od rjuj, das Gebrüll (der
Hirsche) zur Brunstzeit, die Brunstzeit der-
selben. Mkl. aL. 173. Jiní myslí, že od (rus.)
rjumiť (plakati) = plačící, vlhký. Jiní od
řváni větrův (ale ty řvou také jindy a to
i více). Ani Dobrovského výklad není prý
dobrý, poněvadž jest vzat od věci nepatrné,
které si mimo myslivce nikdo nevšímá. Er.
Dle Er. (Mus. 1849.) má ř. jméno své od
zarudlé barvy listí podzimního (jako srb-
chorv. rujno víno a malorus. Zovteň či Žolteň
= žlutý měsíc). Ale výklad ten neobstojí,
neboť jihoslovanské ruj je původu cizího
(z ř. (ioví-, lat. rhus coriaria = Sumachholz,
Gelbholz; odtud dále srbchorv. rujevina, slv.
rujevina i rojevina -— lignum rhois coriariae
a adj. rujan, rujav = žlutý, hnědý. Vz Mtz.
298.) a změkčená jeho forma rjuj není do-
svědčena. Gb. v Listech filolog. 1877. 296.
Vz Září. Teplý ř., studený únor. C. Po
teplém září ř. zle se tváří. Moravan 1875.
Vz Hospodářský.

Říjenisko, říjeuiště, řevniště, ě, n.=
říjiště. Šp.

Říjeti, vz Říti.

Říjiště, ě, n., bekaviště, bekavisko, místo,
kde se jelen ku konci září páří, der Brunst-
stand. Vz S. N.

Říjnička, y, říjnice, řevnice, e, f., der
Hirschruf, nástroj, kterým se jeleni v čas
říjení přivabují. Šp.

Říjnový, Oktober-. Ř. povětrnosť.

Říjný, v říji jsoucí, brünstig. R. jelen.

Říká, y, f. = řeka. 14a Mor. a u Opavy.
Brt., Klš. Splav na říce. růh. II. 568.

Říkač, e, m., kdo v kostele modlitby před-
říkává, zpěvák, der Vorbeter. U Příbora.
Mtl.

Říkadlo, a, n , formule. Ř-dla jsou slav-
nostní druhdy způsoby mluvení, skleslá nyní
v pouhé formy odříkávání při hrách dět-
ských ku př.: Jeden, dva, tři, my jsme
bratři. HS. (S. N. VI. 968.). Užívati říkadel
z řecké theosofie převzatých. Sš. Sk. 96.

Říkání, n., mluvení, povídání, das Sagen,
Aufsagen. V. — Ř., čtení. Ř. čtení svatého.