Vš. Také v Krkonš. Vypůjčiti si říkání =
knihu. Kb. Má toho ř., až Bůh brání. V Kunv.
Msk. V tech knížkách jest pěkné ř. Mor.
Brt. Slov pravé řiekánie. Hus. II. 316.

Říkati, vz Říci.

Řikonín, h, m., ves u Tišnovic na Mor.
PL.

Řikov, a, m., něm. Řikow, ves a) u Smil-
kova, b) u Skalice. PL.

Řikovice, dle Budějovice, ves a) u Lito-
myšle, b) u Kroměříže. PL.

Rilasciando, it., povoluje (v hudbě). Hd.

Řím, a, m., Roma, něm. Rom. Není Ř.
ani Praha jednoho roku (za rok) vystavěna.
Č. Do Říma daleko a v Římě všecko draho.
C. Dělati se papežem a Říma nemíti. Č. Jíti
do Říma pro pleš. C. Byl v Římě a papeže
neviděl. Č. Šla do Říma. (slehla). Vz Pec,
Noha. Č. — Vz více o Římě v S. N., Tk.
I. 623., II. 547., III. 658., IV. 739.

Říman, Říměnín, Římanín, Římenín, a, m.,
der Römer; pl. Římané (Říměné, vz Bž. 19.).
Říman, Ríměnín, strsl. RimljaninБ vedlé
RumêninБ, RuminБ. Příp. -iê

Б, jež po ênЪ,
janЪ může i odpadnouti. Mkl. B. 129., 132.
A praví, že Římené modlili sú se húseru.
Egyptští jestřábu. Hus. I. 67. Vz Říměnín.

Rimanka, y, f., die Römerin.

Římanský = římský. Zlob , Krok.

Ŕímanství, n., das Römerthum. Měst.
bož. 2. 18.

Řimbaba (hřimbaba), y, f., pyrethrum,
Quendel, m., rostlina. R. okoličná, obecná,
nevonná. — R., matečník, parthenium, das
Mutterkraut. — Ř., druh velikých pruhova-
ných jablek. Ř., druh jablek velikých. —
Vz FB. 43., Čl. Kv. 192., Slb. 431.

Řimbabový, Quendel-. Ř. ocet. V.

Řimbuch, u, m., veliká bluma, grosse
Art Pflaumen. Dítě jako ř. (tlusté). Us. —
R., malé údolí v lukách. V Plzeňsku. Mš. —
Ř., a, m., tlustý člověk. Us. Vz Řimpuch.

Řimbulák, u, m., veliký kulatý knoflík
u vesty. Mor. Kmk., Bkř. Na mor. Drahan-
sku: bombelák. Hý.

Římec, mce, m., malý Řím, kleines Rom.
Pulk.

Říměnín, a, n., Říman, der Römer. Staří
Říměné; Pavel k Říměnínóm die. Hus. I.
284, III. 229. Vz -janín.

Rimessa, y, f., it., směneční n. peněžní
zásylka; zaslaná směnka, die Rimesse. R.
peněžitá; obdržeti směnku r-sou. J. tr. Vz
S. N.

Řimuice, Řimnitz, ves a) u Holešova, b)
u Litovle na Mor.

Řimov, a, m., ves v Budějovsku u Vele-
šína, b) u Třebíče; něm. Řimau. PL.

Řimovice, Řimowitz, ves a) u Vlašimi,
b) u G. Jeníkova. PL.

Řirnpuch, řimbuch, u, m.,pucher. U Kla-
tov.

Římsa, y, ť., řims, u, m., z něm. Gesims,
kraj ven strmící okolo nějakého tělesa neb
na něm. Jg. — Ř., lomení, lomenice; okolo

kamen: k rande, skříně; pod střechou: hlavní
ř.; pod oknem: bankál, ř. podokní; nad
oknem: štít, luneta, přístřeší, uadokní ř.,
vypuštění nad okny, nadokní. Šp., Nz., Š,
a Z. Ř. hlavní, patní, poschodní, okenní,
pásková. Vz v S. N. Ř. okrouhlá. Dch.
Udělal jeden řims, jenžby držal hlavy slú-
pové. BO.

Římskokatolický, römischkatolisch.
Kom. J. 640.

Římskonka, y, f., římská zlatka. Slov.
Kd.

Římský, römisch. Ř. král, počet, V.,
vojsko, Us., zlatý (zlatka, vz Římskonka),
Slov. Kd., instituce, J. tr., právo (vz Právo);
církev, císař, hry, kurie, říše, vz S. N.
R. mateřídouška, thym vonný, thymus. Kom.
J. 132. — Ř. rmen, Chrysanthemum, rö-
mische Chamille. Ros. — Ř. kmín, cuminum
sativum, Römischkümmel. V. — R. slez a)
alcea veneta, V., b) malva alcea. — Ř. lís-
kový ořech, nux pontica. V. — Ř. trn, echi-
nops, die Kugeldistel. D. — Ŕ. hrách, škrka-
vičný hrách, lupinus, die Feigbohne. D. —
Ř. jablka. Mor. Brt. — Ř. svíce, romanische
Kerze, ein Feuerwerkskörper. Bur.

Římsovní, Gesims-. Ř. cihla, zídka. Nz.

Římsovník, u, m., der Gesimshobcl. Ř.
dlouhý, loďkový (Gesimsschiffhobel), rovný,
kosý, kosý s předkrojidlem (mit Vorschnei-
der), dvoubřitý, Doppelgesimshobel. Skv.

Římsový, Gesims-. Ř. cihla (na římsy
kolem oken). KP.

Řinák, n, m., die Turbine. Rk.

Řinčení, n., das Rasseln, Geklirr. R. šavlí.

Řinčeti, el, ení; řinknouti, knul a kl,
utí; řinkati, řinkávati, klirren, rasseln. —
abs. Zbraň, sklenice řinkla. — čím: šavlí.
Er. P. 161. — kde : na kose. Us. Tč. Cí
je to koníček? Po silnici jinčí. Er. P. 145.

Ringle, e, f., ete, n. (Šm.), z fr. reine-
Claude (rénklód), královna, Klaudia, králov-
ská slíva, druh zelenožlutých šťavnatých
sliv. Rk.

Rinholec, lce, m., Rinholetz, ves u Nov.
Strašecí. PL.

Řink, prask. Běží ven a řink dveřmi za
sebou. — Ř., u, m., das Klirren. Ř. střepů,
skla roztlučeného, šavle. Vz Řinčení, Řin-
kot. Dch.

Řinkač, e, m., der Beckenschläger. Rk.

Řinkati; řinknouti, knul a kl, utí —
uhoditi, praštiti, a,ž to řinčí, schlagen, dass
es klirrt. — čím za sebou: dveřmi. —
koho, čím kam: kamenem do okna. Řinkl
ho do prsou. Us. Kal. — kým oč. Rinkni
jím (tím) o zem. Us. Hý. — co kam: oděv
na sebe, sich aufdonnern (mit Bekleidung).
Dch. — Vz Řinčeti.

Řinkot, u, m. = řinčení. C.

Řinkotati, andauernd klirren. — kde.
Pila na pile ř-tá (když se brousí). Na Ostrav.
Tč,

Řinouti, řinu, ul, ut, utí = puditi, tlačiti,
stossen, drängen, hauen, zastr. R. m.: řit-
nouti. Bž. 46. Strsl. rinati, trudere. Sr. stind.