bylo obili užato (Bkř.), coll, řítí, řítoví,

der Stürzel am Stroh, das Strohstürzel. Strsl.
řitЪ, příp. -tb. Mkl. B. 166., 168. Vz Trn.
Je-li obilí syrové, každý snop na řiť postav.
Kouble. Mlátiti (státi při mlácení) v řítí Us.
na mor. Drahansku. Hý. — Ř., zadní východ
u každého živočicha, dolejší či zadní otvor
roury záživné, zevní otvor konečníku n. pa-
stelinu (S. N.): zadek, zachule, prdel; u ptáků:
chustřice, kostrč, biskup, huza, huzo, trtáč,
der Steiss, Hintere, Purzel, Arsch, Sterz, das
Weideloch. Šp. Ř. přirozená, nepřirozená,
umělá. Vz S. N. Po řiti dostati (přes zadek).
Na Mor. Ona pověděla, že nemá (peněz), leč
by je bez poroka v řiti vzala, Sved. 1569.
Patami ř. bíti (utíkati). Us. Kal. Z pýchy
neví jak má řiť postaviť; Polub mě v řiť a
uvidíš mé věno; Chlapská ř. všecko snese;
Kdo chlapovi ř. vytírá, chlapa ze statku
odírá; Papulu má jak babská řiť; Gymbu
(ústa) má jak liška, když u řiti blechy jiská;.
Na chudobné pýše ďábel řiť si utírá; Kráva
krávě líže řiť; R. ho svrbí, sůl zlacní;
Trumpeta z řiti nemože býti; Kdo má plnú
řiť, nechce ticho býť; Ř. si nejprv sedne;
Ani svojí řiti nesmíš věřiti; Kdo řitky ne-
potresce, řiti nevytresce ; Já sem též svini
z řiti nevypadl (řekl sedlák urozenému pán-
kovi) ; Můžeš mě polubit, kde lůni byla řiť.
Cf. Polub mě, kde hřbetová kosť má svůj
konec. Ve Slez. Tč. Neví, kde mu ř. sedí.
Vz Neposeda. Červinka. Bojíš se, aby ti ř.
na hlavu neskočila (těm, co po tmě kam
jíti se bojí. Vz Strach.). 0. Má řečí, co kozí
ř. bobků. Tučné svini darmo ř. mažeš. Ovce
střihou, kozí řit lupá. Když ovci střihou,
koze ř. lupá. Pěkný jako ř. na opak (na
Slov.). Prov., Jg. Kdo se hněvá nejsa syt,
neboť jest blázen, neb vymořená řiť. Rým.
Rovný k rovnému, řekl ďábel a utřel svú
řiť o starou babu. Ve Slez. Tč. Nástroj
k rozšiřování řiti (Mathieuův), rozšířovadlo
Demarquayeovo. Vz Nástroj k operacím na
konečníku. Cn. — Vz Svině, Prdel. — R.
kuří, kuří oko, das Hühnerauge, der Leich-
dorn. V.

Ritardando, ritardato, it., opozdívaje se,
váhavě (v hudbě). Hd.

Rítění, n. — říčení. Slov.

Ritenuto, it., zdržuje se (u hudbě). Hd.

Řítězně, nates. MV.

Říti, řiji, řil, ití; říjeti, el, ení; řívati =
křičeti jako jelen, vz Říjen. Strsl. rjuti, koř.
rju (rjЪ). Mkl. B. 449., 491. Röhren, bocken-
zen, brüllen. — abs. Jelen řije. Kom. Řije
lev, Pass., skot. Us. — od čeho. Chtěl
sě smieti radostí mysli své a musil říti ot
stonáni srdcě mého. Ms. 14. stol. Č. — Ř.,
říjeti = scházeti se (o jeleních) v čas pojí-
mání-se, brünsten, in der Brunst sein. Vy-
soká (zvěř) už říjeti počíná. Us. Čas říjení. —

Řítí, n., vz Řiť, Řitina.

Řítice, e, f., říčice, řešeto, das Sieb. Po
tom sukně není mnoho, neb jest jako ř.
Sych., Ml. Plátno jako ř. (řídké). V Policku,
Kšá. Jest nás dětí co v řítici dírek. Prov.,
Jg.

Řitina, řitna, y, f., obřitní část, řitné
líce, řitovka, řitnice, die Arschbacken, Hin-
terbacken, Hinterkeule. Bern.

Řitisko, a, n , ošklivá řiť, garstiger After.
Bern

Řítiti (na Slov. rútiti), il, cen, eni (na
Slov. -ten, tění; říceti (na Slov. rúcati), el,
en, ení; řítívati (na Slov. rúcávati) = metati,
házeti, werfen; bořiti, niederreissen, abbre-
chen; se — hoditi se, úprkem hnáti, stürzen,
anrennen, sich auf Jemanden werfen; bořiti
se, padati, einstürzen. Jg. — co: zeď (bo-
řiti). Ros. — se. Něco se tam řítí. Ros.
Zeď se řítí. Us. — Rkk. — se na koho
(kam) jak. Řítili se na pohany valem hroz-
ným. Háj., Let. 68. Valem Hrozným na stany
Uher se ř-li. Pulk. Jakžto lítí lvové s ohro-
mením ř-li sú se na nepřátely. BO. S velikým
hněvem a náhlostí na spolky se řítili. Pass.
926. Bolesť a žalosť na ně se jest řítila.
Boč. z rkp. 1410. Vojsko řítilo se na ně.
BO. Velikým sršením na stany Uher se ří-
tili. Pulk. — se nač proč. Rod Aeneášův
na meče pro svobodu se řítil. Pont. o stat.

— se za kým Za ním se všickni řítili.
Háj. — kým kam. Ale když bude po smrti,
čert svými do pekla řítí. Pís. 1529. — se
kam: do mečů se ř. Měst. bož. Ř. se v ro-
klinu. Us. Dch. Litě sě řítil ke zdi. BO.
Přišli sú potokové, dýmali jsú větrové a ří-
tili sú se na dóm a nepadl jest. Hus III. 98.

— se odkud. Řítil se z něho pot. St. skl,
Leg. S vrchu se řítil. Šm.

Řitmistr, a, m., z něm. Rittmeister, ná-
čelník setniny jezdcův, setník. S. N.

Ritmistrová, é, f, die Frau des Ritt-
meisters.

Ritmistrský, Rittmeister-.

Ritmistrství, n., die Rittmeisterstelle. D.

Řitnatý, velikou řiť mající, arschig. D.

Řiťnica, e, f., der Arschbacken. Na Ostrav.
Tč. Vz Řitina.

Řitný, -tní, Steiss-, After-, Arsch-. Ř.
střevo (konečník), der Mastdarm, V., kosť
(hák), D., vlk, der Wolf (vom Reiten o. Gehen).
Us, Jg.

Řítol, e, m., řit, řítí, řítoví, pýření, spodní
čásť snopu naproti klasům. Vz Řiť.

Řitonice, Ritonitz, ves u Doln. Bousova.
PL.

Řitopas, a, řitopásek, ska, m., břicho-
pásek, der Schmarotzer, Tellerlecker. Dvorští
řitopaskové a pochlebníci. V.

Řitopásti = pochlebovati, schmarotzen.
Na Slov. Bern.

Ritornello, a, n., opakovací n. návratná
věta v hudbe n. v básni, Wiederholungs- o.
Ringelsatz, m. Vz S. N. a příklady Douchovy
v Lumíru 1861. č. 7 a v Rodinné kronice
1862. č. 38.

Řitotřásek, řitotřesek, ska, m., třaso-
řítka, třasořitek, konipásek, pliska, cauda
tremula, die Bachstelze. Zlob.

Řítoví, n. = řítí.

Řitovka, y, f. = řítoví u snopu. Us.

Řítový. Ř. sláma — dlouhá, langes Stroh.

Us,