Rjad = nářadí, na Slov.

Rjedký = řídký, dünn, schütter. Lope-
nické sady r-ké, lopenické dzjevky cjenské
(tenké). Sš. P. 363.

Rjeka, y, f. = Rěka.

Řk. Tato skupenina souhlásek vyskytuje
se jen ve: řku, řka, Ht, řkúcí.

Řka. Tak řka absolutně, třebas nebyl týž
podmět v hlavní větě. Všichni tak řka bláz-
nili. Jako v řečtině: mí- inoq itrrtiv. Vz Říci,
Trausgressiv.

Řku, vz Říci.

Řkúcí — špatný, schlecht. Dyby býł ně-
jaký řkúcí, nepřijali by ho do obci. Na mor.
Zlínsku. Brt.

Rmen, e, rmeuek, nku (na Mor.), ru-
menek, nku, m., rumanček, gt. ruma-
nečku (na Slov.), m., anthemis, Afterka-
mille, f: rolní, a. arvensis; barvířský, a. tinc-
toria; vlaský, římský, nobilis; smrdutý n.
psí (psí kopr), a. cotula; horní, a. montana;
rakouský, a. austriaca; ruský, a. ruthenica.
FB. 42., Čl. Kv. 190., Slb. 418., Schd. II.
282. — R., heřmánek, matricaria, die Kamille.
R. obecný, vonný. — Jg.

Rmenec, nce, m., rostl. = rmen. Slb. 430.

Rmenek, nku, m., rmen n. heřmánek
obecný, matricaria chamonilla, die gemeine
Kamille. Mor. Vz Rmen.

Kmenový, Kamillen-. Vz Rmen. R. by-
lina, kořen, voda, květ. Jg.

Řmíně = hřmíně.

Řmot, u, m. = hřmot, der Lärm. Us. Tč.
Co platen jest řmot rtóv, kdež srdce jest
němé? V Hus. I. 306.

Řmotiti — hřmotiti, lärmen. Us. Tč.

Rmoucení, n., das Betrüben. Us., Hus.
I. 126. — R. se. V.

Rmoucený; -en, a, o, betrübt,

Rmoutltel, rmutitel, e, m., der Betrü-
ber.

Rmoutitelka, rmutitelka, y, rmouti-
telkyně, rmutitelkyně, ě, f., die Betrü-
berin.

Rmoutiti, rmut', til, cen, ení; rmoutívati,
trüben; kaliti, betrüben, traurig machen. R.
místo moutiti (strč. mútiti), r se předsulo.
Vz R. Ht. — co čím. Svým ohromným
hnutím rmoutí okean (mutný činí, kalí).
Ráj. — koho. Rmoutí mne to (smutí, za-
rmucuje). D., V. R. lidi. Hus. I. 122. Fa-
lešný synečku, ty mě rmótíš! Sš. P. Nezpívaj
tak slavíčku, rmutíš našu Aničku; Holianský
prótí (proutí) mý srdečko rmótí; To mně
rmútí moje srdce. Sš. P. 211., 367., 492. —
se = mútiti se, kaliti se, sich trüben, Bdl.
Obr. 53., smutným býti, smutněti, trápiti se,
sich betrüben, trauern. Nermuť se duše milá.
Ros. Dybych ho nutil, on by se rmútil. Sš.
P. 408. — se oč. Ctib. — se kde: na své
mysli. Smrž. — se nad čím. Nejvíce nad
tím se rmoutím. Er. P. 328. Ale nad tím
se já rmótím, jak se ti povede. Sš. P. 453.
Nad tím se má duše rmoutí, že při věcech
světa lpím. Kom. — se proč, nač. Pro
smrt; rodičů se r. Kram. Nač se rmoutíš?
Zk. — se z čeho. Z neštěstí jiného se r. V.
- se přes co, špatně m.: z čeho, nad čím.

Rmut, u, m., rmut', i, f. (m.: mut, vz
Rmoutiti) = kal, das Trübe. R. olejný, Oel-
hefen. Kom. Kalný jako r. Prov. — R. a
pl. rmuty — voda se sladem smíšená, pivní
břečka, der Meisch. Ros. Kotel na rmuty,
die Meischpfanne, — R., pokrmná kaše, kal.
Vycházení rmutu spodním otevřením (ža-
ludka) se ulehčuje. Krok. II. 302. — R., smut-
nost mysli, die Betrübniss. Ros. Bylo jim
snáze do veselky nežli do rmutu. Ehr.

Rmnutič,e, m. — smutník, rmutiteí, der
Betrüber. Šm.

Rmutnosť, i, f., kalnosť, die Trübheit;
die Betrübniss.

Rmutný — kalný, trüb; smutný, betrübt.

Rmutování, n.,karbování, vystírání(Šm.).
Způsob r., das Meischverfahren. Suk.

Rmutový, M isch-. R, veslo, das Meisch-
scheit. Šp.

Rnuť — říznouti, schneiden. — čím oč:
o zem, schmeissen. U Opav. Klš.

Ro, z r, vz r v or, Tvořeni slov. — ro,
přípona: jádro, vedro, žebro. D. Vz -ra.

Roast beef (ang., róstbéf), u, m., roštěná
pečeně (hovězí). Rk.

Rob, a, m. (robБ, rabБ, servus, rabata,
robota, servitus), čes. robiti, pol. robić, facere,
laborare; snad to patří k lat. labor a rabБ
by tedy znamenalo pracovníka. Schl. Vz
Rab. — R., nevolník, sluha, der Sklave,
Knecht. Každý, kdo činí hřích, robem jest
hříchu. Sš. J. 146. — R., chlapec, der Knabe.
St. skl. II. 155. - Vz Rab.

Roba, y, f., nevolnice, služka, děvka, die
Sklavin, Magd, ancilla. BO. Vz Rob. Na
Mor. Jáz jsem roba Boha mého. St. skl. 3. 6.
Syn tvé roby. BO. Aj toť r. hospodinova,
staň se mně podlé slova tvého. ZN, Člověk
ač by spal s ženú, ježto by byla roba i také
šlechtična. BO. — R., žena, ženská, děva,
hlavně dospělá, silná, k práci způsobilá (Cf.
robiti — dělati), die Dirne, starkes Weibs-
bild, bes. lediges, na Mor. a na Slov. a ve
vých. Čech. Brt., Zkr., Vký., Kd. Chlap a
roba = muž a žena; robka, robečka, žínka
a ženuška. U Opav., Klš., na Ostrav. Té,
To je pořádná, spořádaná roba (ženská);
To je milá robka (ženská postavy malé). Us.
na Mor. Hý. U starej roby jsú zimné nohy
jako led. Sš. P. 592. Roby svobodné jsú
chvály hodné, jak jsú vydaté (vdané), jsú
jenom plodné; Kdo se podá svojí robě, ten
žije v porobě; Který pilně robí, milují ho
roby; Když je roba paničkou, již je konec
s kravičkou. Slez. Té. R. chudinká, ubohá.
Dal. Ach če řekne moje máti, jáz nesčastná
roba! Rkk. 62. Chodil k mnohé švarné robě.
Na Slov. — R., opovržlivě. R. nech mluví,
když kura ští; Staré panny, škaredé roby se
nejvíce zdobí. Ve Slez. Tč. — R., nevolná
služba. Musili smy sě truditi z daleka i v robe
na pohádku protiv sobě. Kat. 1686.

Robáctvo, a, n., robáci, das Gewürm. L.

Robáček, čka, m. Vz Robák. I r. piskne,
někdo-li ho tiskne. Č. M. 181.

Robák, a, m., červ v mase a v sýru,
chrobák, die Fleisch-, Käsemade. Kom. Vz,
Robáček.

Robárna, y, f. = trakař. D.

Robčice,Hrobčice, ves v Kralovicku. S. N;,



	75

	Rjad = nářadí, na Slov. Rjedký = řídký, dünn, schütter. Lope- nické sady r-ké, lopenické dzjevky cjenské (tenké). Sš. P. 363. Rjeka, y, f. = Rěka. Řk. Tato skupenina souhlásek vyskytuje se jen ve: řku, řka, Ht, řkúcí. Řka. Tak řka absolutně, třebas nebyl týž podmět v hlavní větě. Všichni tak řka bláz- nili. Jako v řečtině: mí- inoq itrrtiv. Vz Říci, Trausgressiv. Řku, vz Říci. Řkúcí — špatný, schlecht. Dyby býł ně- jaký řkúcí, nepřijali by ho do obci. Na mor. Zlínsku. Brt. Rmen, e, rmeuek, nku (na Mor.), ru- menek, nku, m., rumanček, gt. ruma- nečku (na Slov.), m., anthemis, Afterka- mille, f: rolní, a. arvensis; barvířský, a. tinc- toria; vlaský, římský, nobilis; smrdutý n. psí (psí kopr), a. cotula; horní, a. montana; rakouský, a. austriaca; ruský, a. ruthenica. FB. 42., Čl. Kv. 190., Slb. 418., Schd. II. 282. — R., heřmánek, matricaria, die Kamille. R. obecný, vonný. — Jg. Rmenec, nce, m., rostl. = rmen. Slb. 430. Rmenek, nku, m., rmen n. heřmánek obecný, matricaria chamonilla, die gemeine Kamille. Mor. Vz Rmen. Kmenový, Kamillen-. Vz Rmen. R. by- lina, kořen, voda, květ. Jg. Řmíně = hřmíně. Řmot, u, m. = hřmot, der Lärm. Us. Tč. Co platen jest řmot rtóv, kdež srdce jest němé? V Hus. I. 306. Řmotiti — hřmotiti, lärmen. Us. Tč. Rmoucení, n., das Betrüben. Us., Hus. I. 126. — R. se. V. Rmoucený; -en, a, o, betrübt, Rmoutltel, rmutitel, e, m., der Betrü- ber. Rmoutitelka, rmutitelka, y, rmouti- telkyně, rmutitelkyně, ě, f., die Betrü- berin. Rmoutiti, rmut', til, cen, ení; rmoutívati, trüben; kaliti, betrüben, traurig machen. R. místo moutiti (strč. mútiti), r se předsulo. Vz R. Ht. — co čím. Svým ohromným hnutím rmoutí okean (mutný činí, kalí). Ráj. — koho. Rmoutí mne to (smutí, za- rmucuje). D., V. R. lidi. Hus. I. 122. Fa- lešný synečku, ty mě rmótíš! Sš. P. Nezpívaj tak slavíčku, rmutíš našu Aničku; Holianský prótí (proutí) mý srdečko rmótí; To mně rmútí moje srdce. Sš. P. 211., 367., 492. — se = mútiti se, kaliti se, sich trüben, Bdl. Obr. 53., smutným býti, smutněti, trápiti se, sich betrüben, trauern. Nermuť se duše milá. Ros. Dybych ho nutil, on by se rmútil. Sš. P. 408. — se oč. Ctib. — se kde: na své mysli. Smrž. — se nad čím. Nejvíce nad tím se rmoutím. Er. P. 328. Ale nad tím se já rmótím, jak se ti povede. Sš. P. 453. Nad tím se má duše rmoutí, že při věcech světa lpím. Kom. — se proč, nač. Pro smrt; rodičů se r. Kram. Nač se rmoutíš? Zk. — se z čeho. Z neštěstí jiného se r. V. - se přes co, špatně m.: z čeho, nad čím.	Rmut, u, m., rmut', i, f. (m.: mut, vz Rmoutiti) = kal, das Trübe. R. olejný, Oel- hefen. Kom. Kalný jako r. Prov. — R. a pl. rmuty — voda se sladem smíšená, pivní břečka, der Meisch. Ros. Kotel na rmuty, die Meischpfanne, — R., pokrmná kaše, kal. Vycházení rmutu spodním otevřením (ža- ludka) se ulehčuje. Krok. II. 302. — R., smut- nost mysli, die Betrübniss. Ros. Bylo jim snáze do veselky nežli do rmutu. Ehr. Rmnutič,e, m. — smutník, rmutiteí, der Betrüber. Šm. Rmutnosť, i, f., kalnosť, die Trübheit; die Betrübniss. Rmutný — kalný, trüb; smutný, betrübt. Rmutování, n.,karbování, vystírání(Šm.). Způsob r., das Meischverfahren. Suk. Rmutový, M isch-. R, veslo, das Meisch- scheit. Šp. Rnuť — říznouti, schneiden. — čím oč: o zem, schmeissen. U Opav. Klš. Ro, z r, vz r v or, Tvořeni slov. — ro, přípona: jádro, vedro, žebro. D. Vz -ra. Roast beef (ang., róstbéf), u, m., roštěná pečeně (hovězí). Rk. Rob, a, m. (robБ, rabБ, servus, rabata, robota, servitus), čes. robiti, pol. robić, facere, laborare; snad to patří k lat. labor a rabБ by tedy znamenalo pracovníka. Schl. Vz Rab. — R., nevolník, sluha, der Sklave, Knecht. Každý, kdo činí hřích, robem jest hříchu. Sš. J. 146. — R., chlapec, der Knabe. St. skl. II. 155. - Vz Rab. Roba, y, f., nevolnice, služka, děvka, die Sklavin, Magd, ancilla. BO. Vz Rob. Na Mor. Jáz jsem roba Boha mého. St. skl. 3. 6. Syn tvé roby. BO. Aj toť r. hospodinova, staň se mně podlé slova tvého. ZN, Člověk ač by spal s ženú, ježto by byla roba i také šlechtična. BO. — R., žena, ženská, děva, hlavně dospělá, silná, k práci způsobilá (Cf. robiti — dělati), die Dirne, starkes Weibs- bild, bes. lediges, na Mor. a na Slov. a ve vých. Čech. Brt., Zkr., Vký., Kd. Chlap a roba = muž a žena; robka, robečka, žínka a ženuška. U Opav., Klš., na Ostrav. Té, To je pořádná, spořádaná roba (ženská); To je milá robka (ženská postavy malé). Us. na Mor. Hý. U starej roby jsú zimné nohy jako led. Sš. P. 592. Roby svobodné jsú chvály hodné, jak jsú vydaté (vdané), jsú jenom plodné; Kdo se podá svojí robě, ten žije v porobě; Který pilně robí, milují ho roby; Když je roba paničkou, již je konec s kravičkou. Slez. Té. R. chudinká, ubohá. Dal. Ach če řekne moje máti, jáz nesčastná roba! Rkk. 62. Chodil k mnohé švarné robě. Na Slov. — R., opovržlivě. R. nech mluví, když kura ští; Staré panny, škaredé roby se nejvíce zdobí. Ve Slez. Tč. — R., nevolná služba. Musili smy sě truditi z daleka i v robe na pohádku protiv sobě. Kat. 1686. Robáctvo, a, n., robáci, das Gewürm. L. Robáček, čka, m. Vz Robák. I r. piskne, někdo-li ho tiskne. Č. M. 181. Robák, a, m., červ v mase a v sýru, chrobák, die Fleisch-, Käsemade. Kom. Vz, Robáček. Robárna, y, f. = trakař. D. Robčice,Hrobčice, ves v Kralovicku. S. N;,