Předchozí (77)  Strana:78  Další (79) |
|
|||
78
|
|||
|
|||
Ročár, ročál, a, m., z něm. Rothschär,
ryba. D. Roček, čka, ročňák, a, ročák, a, m., ro-
čátko, a, n. = rok starý, Jährling, m., ku př. tele, hříbě. Puch. — Sych. — R. — rok. Us. Ročice, dle Budějovice, něm. Rietz, mě.
ve Štýrsku. S. N. Ročina, y, f., annuita, Jahresrente, -zins.
Ročitě — ročně, jährlich. Protož to po-
svěcení v den smíru nějakou měrou r. se opětovalo. Sš. Ž. 85. Ročiti, il, en, ení - rokovati, sich be-
rathschlagen. Co tu ročíte? - mezi kým. Mezi sebou ročili a příměří učinili. Star. let. — se. Ročí se = jest tomu rok, es jährt sich. D. — Jg. Ročitý = roční. Slow R. pensí. Koll.
Ročka, y, f., nádobka dřevená, okov, Ge-
fäss von Holz, n., Eimer, m. Slov. Hdk., D. — R., roček, der Jährling. Ročňák, vz Roček.
1. Ročně, ěte, n., ročňátko, a, n.,roční
dítě, Jährling. V. 2. Ročně, adv., jährlich. Kolik platí r. V
Us. Vz Ročitě. Ročné, ého, n., roční plat, úročné, der
Jahresgehalt, Šm. Roční, k roku náležející, Jahr-. Roční
časy, Vid. list., částka, Us., den, počet, J. tr., počasí. Sp. — R., jednoho roku stáří, ein- jährig. R. víno, Kom., volek. V. — R., co rok trvá, jährig, einjährig. R, čas (rok), V., běh. D., j. tr. — R., na rok, za rok, jähr- lich. R. úkol, Kom., úroda, V., pronájem, Us., trh. D., Hus. I. 416 , lhůta, služebné, služné, cena, plat (Pňh. I. 376.), výslužné, J. tr., příspěvek, správa, daň, účetní rozvaha, prů- měr, potřeby, účet, podpora, přehled, Sp., důchodek. Dch. R. summa daně řádem vo- lebním vyměřená. ŘZ. 1850. č. 1. §. 12. Učiníme tu r. trh a budem kupčiti. ZN. Ročnice, f., pl., roční slavnost, Jahres-
fest. Gníd. — R., sg., roční mše za mrtvé, das Anniversarium. Hý., Bern. Ročník, u, m., letopis, das Jahrbuch.
Ročník některých novin. — R., helsine, Reš., zaječí noha, herba s. Petri, Aqu., herba se. Joannis, rostl. — R., a, m., ein Jahr alt. Na Ostrav. Tč. — R., dělník, zastr. Ždk. Ročov, a, m. R. hořejší, Ober-Rotschow,
mě. v okresu lounském. — R. dolní, Pod- ročoví, klášter, Unter-Rotschow. Vz více v S. N. Rod, u, m., strsl. rodb, partus, strind.
ardh, gedeihen. Mkl. aL. (59. — R., rození, die Geburt, Koupel nového rodu (křest) ; přátelství po rodu; rodem z Alexandrie, Kat. 401., V., rodem z Prahy, Us., rodem Čech, šlechtic. D. Odkud jest rodem? Bl. 23. Jest rodem chudý. Dch. Třeba jsú já chu- dobného rodu, ale mne maměnka nedá leda- kemu; Přjechal do ní pán, z pekla rodem jeden sám. Sš. P. 315., 775. Sv. Dominik hispanské země (pouhý gt. na označenou místa, odkud pochodí) rodem. Pass. (543., Pref. (677. Kto sú sobě v rodu bratří nebo sestry (— vlastní bratři); A to byli přátelé rodem. Št. N. 90., 44. .Jsem rodem ž Aegypta. Pass. 324. Jsem rodem v Ožici. Arch. 1. 180. Klodoneus pošel jest rodem od kniežat. Pass. |
506. Byl rodem žid. Sš. Mt, 14. Rodem z Me-
diolana býti. Dal. 106. Rodu jednoho jsme všichni, protož nemáme býti pyšni. Hus. I. 379. Vysoký r. Hus III. 28. Jest (rodem) Pražín a nikoli Vídeňan. Šmd. — R., z jednoho kmene zplození, pokolení, kmen, plémě, der Stamm, das Geschlecht, Haus, die Abkunft, Herkunft, Abstammung. V. Z rodu slavného, vysokého, vzácného pošlý, urozený; rodu | dobrého, poctivého, šlechetného, starožit- ného; původ, počátek rodu. V. Kteří téhož jsou rodu a kmene, příbuzní a krevní přátelé slovou. Kom. Pochází z knížecího rodu. Kram. Člověk z nízkého rodu pošlý, z cha- trného, prostého, neslavného rodu narozený. V. Stydí se za svůj nízký rod. Kniha rodu. Sych. R. po meči, po přeslici. Us. Ještě nebyl v světě ten rod, jenž by trefil kaž- dému v hod. Prov. R, zhaslý, vymřelý; po- sloupnost rodu, znak rodu; nástupce z rodu. J. tr. Jan Smiřický rodu starožitného. V. Židé od Abrahama rod vedli. Sš. J. 50. Jdi a přiveď některé z našeho rodu, ať hodují s námi. Hus. I. 122. R. plný, die Vollbürtig- keit. Plným rodem od jednoho otce a ma- teře pošli. 1598. Ujcové krevní plného rodu. 1598. Rodové mladší, die jüngeren, r. srarší n. staří, die alten Geschlechter des Herrn- u. Ritterstandes. Gl. 297., Tov. 37. — R., v užším smyslu rodina, Familie, f. D., St. skl. Dítě rodu nemanželského. J. tr. Já jsem z rodu dobrého, z rodu tobě rovného; Ne- budeš-li moja, budeš bratra mého, přece musíš přijít do roda našeho. Sš. P. 178., 567. Smilství tělesné jest neřádné ženy s mužem ležení a každé údóv, jimiž rod móž býti, nepravé dotýkánie. Hus. I. 190. Jakož svině jie svój plod, též utrhač žére svój rod i syna i bratra i otce a zvláště jako zteklý jie a kúsá sám sě. Hus. I. 230. Měl jednu dceru na rodě (= ve svém rodě). Kld. 8. — R., více po- dobných věcí v jedno ponětí (jméno) sebra- ných, species, die Art, Vyšší ponětí sluje rod, nižší druh. Jg. R. zahrnuje více druhů, jimž podstatné znaky společné jsou. Vz S. N. Tato bylina patří do rodu x. — R. v mluv- nici, das Geschlecht. Rod jmen jest mužský, ženský a střední (věcný. Sš. II. 328.). Na Slov. mají místy jen dva rody: muž. a žen- ský. R, lze označiti na subst., adj., na mno- hých číslovkách, na zájmenech kromě zájmen 1. a 2. osoby, na příčestí. Mkl. S. 20. Rod grammatický (tvarový, 'mluvnický), nesho- duje se naskrze s rodem přirozeným (po- hlavím), neníť vše ve slovníku rodu muž- ského nebo ženského, co jím jest v přírodě a poměrné ještě méně jest věcí, které by i v mluvnici bezrodé čili, jak se říká, rodu středního byly. V té věci šla fantasie lidská svou cestou. Semité veškeré předměty na mužské a ženské rozdělili, u nich tedy rodu středního není. Indoeuropané přijali také rod střední a poznamenali jej v tvarosloví tím, že mu v nominativu, akkusativu a vo- kativu žádné zvláštní koncovky pádové ne- dávají. Rozdílů rodových šetří nejpřísněji a nejdůsledněji bez odporu jazyk český; ostatní jazyk)' slovanské vyhostily je z pře- chodníkňv a na mnoze i z výrokův. Gb. v S. N. Jména podstatná jsou významem |
||
|
|||
Předchozí (77)  Strana:78  Další (79) |