Ročár, ročál, a, m., z něm. Rothschär,
ryba. D.

Roček, čka, ročňák, a, ročák, a, m., ro-
čátko, a, n. = rok starý, Jährling, m., ku př.
tele, hříbě. Puch. — Sych. — R. — rok. Us.

Ročice, dle Budějovice, něm. Rietz, mě.
ve Štýrsku. S. N.

Ročina, y, f., annuita, Jahresrente, -zins.

Ročitě — ročně, jährlich. Protož to po-
svěcení v den smíru nějakou měrou r. se
opětovalo. Sš. Ž. 85.

Ročiti, il, en, ení - rokovati, sich be-
rathschlagen. Co tu ročíte? - mezi kým.
Mezi sebou ročili a příměří učinili. Star. let.
— se. Ročí se = jest tomu rok, es jährt
sich. D. — Jg.

Ročitý = roční. Slow R. pensí. Koll.

Ročka, y, f., nádobka dřevená, okov, Ge-
fäss von Holz, n., Eimer, m. Slov. Hdk., D.
— R., roček, der Jährling.

Ročňák, vz Roček.

1. Ročně, ěte, n., ročňátko, a, n.,roční
dítě, Jährling. V.

2. Ročně, adv., jährlich. Kolik platí r. V
Us. Vz Ročitě.

Ročné, ého, n., roční plat, úročné, der
Jahresgehalt, Šm.

Roční, k roku náležející, Jahr-. Roční
časy, Vid. list., částka, Us., den, počet, J. tr.,
počasí. Sp. — R., jednoho roku stáří, ein-
jährig. R. víno, Kom., volek. V. — R., co
rok trvá, jährig, einjährig. R, čas (rok), V.,
běh. D., j. tr. — R., na rok, za rok, jähr-
lich. R. úkol, Kom., úroda, V., pronájem, Us.,
trh. D., Hus. I. 416 , lhůta, služebné, služné,
cena, plat (Pňh. I. 376.), výslužné, J. tr.,
příspěvek, správa, daň, účetní rozvaha, prů-
měr, potřeby, účet, podpora, přehled, Sp.,
důchodek. Dch. R. summa daně řádem vo-
lebním vyměřená. ŘZ. 1850. č. 1. §. 12.
Učiníme tu r. trh a budem kupčiti. ZN.

Ročnice, f., pl., roční slavnost, Jahres-
fest. Gníd. — R., sg., roční mše za mrtvé,
das Anniversarium. Hý., Bern.

Ročník, u, m., letopis, das Jahrbuch.
Ročník některých novin. — R., helsine, Reš.,
zaječí noha, herba s. Petri, Aqu., herba se.
Joannis, rostl. — R., a, m., ein Jahr alt. Na
Ostrav. Tč. — R., dělník, zastr. Ždk.

Ročov, a, m. R. hořejší, Ober-Rotschow,
mě. v okresu lounském. — R. dolní, Pod-
ročoví, klášter, Unter-Rotschow. Vz více
v S. N.

Rod, u, m., strsl. rodb, partus, strind.
ardh, gedeihen. Mkl. aL. (59. — R., rození,
die Geburt, Koupel nového rodu (křest) ;
přátelství po rodu; rodem z Alexandrie,
Kat. 401., V., rodem z Prahy, Us., rodem
Čech, šlechtic. D. Odkud jest rodem? Bl. 23.
Jest rodem chudý. Dch. Třeba jsú já chu-
dobného rodu, ale mne maměnka nedá leda-
kemu; Přjechal do ní pán, z pekla rodem
jeden sám. Sš. P. 315., 775. Sv. Dominik
hispanské země (pouhý gt. na označenou
místa, odkud pochodí) rodem. Pass. (543.,
Pref. (677. Kto sú sobě v rodu bratří nebo
sestry (— vlastní bratři); A to byli přátelé
rodem. Št. N. 90., 44. .Jsem rodem ž Aegypta.
Pass. 324. Jsem rodem v Ožici. Arch. 1. 180.
Klodoneus pošel jest rodem od kniežat. Pass.

506. Byl rodem žid. Sš. Mt, 14. Rodem z Me-
diolana býti. Dal. 106. Rodu jednoho jsme
všichni, protož nemáme býti pyšni. Hus. I.
379. Vysoký r. Hus III. 28. Jest (rodem)
Pražín a nikoli Vídeňan. Šmd. — R., z jednoho
kmene zplození, pokolení, kmen, plémě, der
Stamm, das Geschlecht, Haus, die Abkunft,
Herkunft, Abstammung. V. Z rodu slavného,
vysokého, vzácného pošlý, urozený; rodu
| dobrého, poctivého, šlechetného, starožit-
ného; původ, počátek rodu. V. Kteří téhož
jsou rodu a kmene, příbuzní a krevní přátelé
slovou. Kom. Pochází z knížecího rodu.
Kram. Člověk z nízkého rodu pošlý, z cha-
trného, prostého, neslavného rodu narozený.
V. Stydí se za svůj nízký rod. Kniha rodu.
Sych. R. po meči, po přeslici. Us. Ještě
nebyl v světě ten rod, jenž by trefil kaž-
dému v hod. Prov. R, zhaslý, vymřelý; po-
sloupnost rodu, znak rodu; nástupce z rodu.
J. tr. Jan Smiřický rodu starožitného. V.
Židé od Abrahama rod vedli. Sš. J. 50. Jdi
a přiveď některé z našeho rodu, ať hodují
s námi. Hus. I. 122. R. plný, die Vollbürtig-
keit. Plným rodem od jednoho otce a ma-
teře pošli. 1598. Ujcové krevní plného rodu.
1598. Rodové mladší, die jüngeren, r. srarší
n. staří, die alten Geschlechter des Herrn-
u. Ritterstandes. Gl. 297., Tov. 37. — R.,
v užším smyslu rodina, Familie, f. D., St.
skl. Dítě rodu nemanželského. J. tr. Já jsem
z rodu dobrého, z rodu tobě rovného; Ne-
budeš-li moja, budeš bratra mého, přece
musíš přijít do roda našeho. Sš. P. 178., 567.
Smilství tělesné jest neřádné ženy s mužem
ležení a každé údóv, jimiž rod móž býti,
nepravé dotýkánie. Hus. I. 190. Jakož svině
jie svój plod, též utrhač žére svój rod i syna
i bratra i otce a zvláště jako zteklý jie a kúsá
sám sě. Hus. I. 230. Měl jednu dceru na rodě
(= ve svém rodě). Kld. 8. — R., více po-
dobných věcí v jedno ponětí (jméno) sebra-
ných, species, die Art, Vyšší ponětí sluje
rod, nižší druh. Jg. R. zahrnuje více druhů,
jimž podstatné znaky společné jsou. Vz S. N.
Tato bylina patří do rodu x. — R. v mluv-
nici, das Geschlecht. Rod jmen jest mužský,
ženský a střední (věcný. Sš. II. 328.). Na
Slov. mají místy jen dva rody: muž. a žen-
ský. R, lze označiti na subst., adj., na mno-
hých číslovkách, na zájmenech kromě zájmen
1. a 2. osoby, na příčestí. Mkl. S. 20. Rod
grammatický (tvarový, 'mluvnický), nesho-
duje se naskrze s rodem přirozeným (po-
hlavím), neníť vše ve slovníku rodu muž-
ského nebo ženského, co jím jest v přírodě
a poměrné ještě méně jest věcí, které by
i v mluvnici bezrodé čili, jak se říká, rodu
středního byly. V té věci šla fantasie lidská
svou cestou. Semité veškeré předměty na
mužské a ženské rozdělili, u nich tedy rodu
středního není. Indoeuropané přijali také
rod střední a poznamenali jej v tvarosloví
tím, že mu v nominativu, akkusativu a vo-
kativu žádné zvláštní koncovky pádové ne-
dávají. Rozdílů rodových šetří nejpřísněji
a nejdůsledněji bez odporu jazyk český;
ostatní jazyk)' slovanské vyhostily je z pře-
chodníkňv a na mnoze i z výrokův. Gb.
v S. N. Jména podstatná jsou významem