8:1

(jsem) chválen, tupen, milován, nesen, há-
zen. Vz doleji 5. Příčestí děje dokonaného
se jsem dávají řecké perfektum n. latinské
perfectum logicum (absolutum): zavřeno jest
= zavřeno bylo a posud jest zavřeno. Ve

slohu vznešeném zvláště biblickém jsou
tyto passivní tvary přečasto pouhými aori-
sty: ukřižován umřel a pohřben jest. V čase
budoucím činí končící příčestí trpné s budu
čas buďto budoucně skonalý, rovný latin-
skému futuru exactu aneb obyčejný budoucí
končící rovnající se končícímu futuru: Ten
dům na druhé léto bude vystavěn = vy-
stavěný, bude státi vystavěný (aedificata
erit) aneb: vystaví se (aedificabitur). Tn.
Vz Příčestí (II. 1010. a.) Vz také dole:
5., Kotsmichův program brněn, slovan. gym-
nasia z r. 1869., Listy filolog. III. 215.
O tvoření tvarů rodu trpného vz Zk. Ml.
I. str. 134.—140., Bž. 213. Kz. str. 132.—133.
atd. Rodu trpného užívá se: 1. při
časoslovech přechodných,, když se akkusativ,
jenž předmětem časoslova přechodného jest,
převede do nominativu a podmětem věty se
stane, nominativ pak do instrumentalu nebo
do genitivu s předložkou od nebo do akku-
sativu s předložkou skrze, časoslovo pak do
rodu trpného v témž čase a způsobě Jest-li
pak v rodě činném na předměte časoslova
ještě zavěšen akkusativ výroku, tehdy oba
akkusativy přejdou v nominativ. Rozpustím
je lačné do domů jejich — rozpuštěni budou
ode mne (mnou, skrze mne) lační do domův
svých. — Pozn. 1. Akkusativy místa, času,
míry, ceny zůstávají v akkusativu. Čtyry
kopy cenili nám koně toho — čtyry kopy
ceněn jest nám kůň ten. — Pozn. 2. Před-
mět rodu činného ponechává se někdy v akku-
sativu. Rozkázal, aby jich toliko polovici
dáváno bylo. V., Br. Vz Akkusativ. — 2. Při
časoslovech podmět ných jen bezosobně t. j.
v třetí osobě sg. rodu. středního. Té noci
málo spáno bylo. Jg. — 3. Při časoslovech
předmětných bezosobně aneb osobně obzvláště
při časoslovech, která se v rodě činném pojí
s genitivem nebo instrumentalem. Spravedli-
vému na zemi odplacováno bylo. Br. Chtěje
dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Br.
Velmi nesnadná té věci stráž, kteráž od
mnohých žádána bývá. Mudr. — Pozn. 1.
V strsl. i u takových sloves, která v aktivu
s dativem se pojí: brat od brata pomaga-
jemь. (pomagati komu). Mkl. S. 26tí. —
Pozn. 2. V řečtině tvoří pass. také slovesa,
která předmět v gt, n. dat. mají. Vz Curtius
483., Kühner 150., Krüger 52. 4. 1., Ndr.
329. — 4. Věty záporné vynášejí se v rodě
trpném osobně n. neosobně. Pavezy nebylo
vidino mezi nimi. Br. Ty peníze podnes
zaplaceny nejsou. Vz Genitiv.—5. V jazyku
českém není zvláštní formy trpné. Obyčejně
se opisuje, jak již praveno, příčestím trpným
a slovesem býti, bývati. Vz nahoře. — Jinak
se rod trpný opisuje: a) rodem zvratným.
Neřesť se v zemi páše. Háj. Ctnost' se se
žádným nerodí, nýbrž teprv v životě na-
bývá se. Mudr. Dokonal se výklad delší na
desatero přikázanie. Hus. I. 285. Rozkoš,
která se mnohých pomocmi brání. Jel. Vz
Listy filolog. III. 216. — b) Časoslovy dáti

se a lze s infinitivem časoslov přechodných.
Dosti jsme se mámiti dali. Kom. Dal se při-
nutiti. Us. (Bž. 214.). Lze poznati. Ndr. §.702.

— c) Časoslovy býti, míti se s příslušnými
jmény. Kdo jiným pohrdá, sám v pohrdání
bývá. Br. Ode všech národů ve vážnosti se
mají. Kom. — d) Časoslovy míti, bráti,
vzíti, přijímati, trpěti s příslušnými jmé-
ny. Spravedliví za své skutky vezmú odplatu.
Br. Volám-li pro nátisk, avšak nemám vysly-
šení. Br. Umenšení bráti, vyslyšení míti. Us.
Bž.214. —e) Časoslovy přijíti, přicházeti,
dostati se, s jmény časoslovnými, která
v sobě význam rodu trpného nesou. Sněm
k odložení přišel. Háj. Nepřišla mně k vidění
ani k slyšení radosť nebeská. Přijíti v za-
pomenutí. Us. — t). Zvláštní formou vynáší
se rod trpný při časoslovech od jmen pří-
davných odvozených, když se povídá, k jaké
vlastnosti věc přichází: zčerveněti, zčerněti,
zmodřeti, zhloupěti; rod činný: zčerveniti,
zčerniti, zmodřiti, zhloupiti. Zk. Cf. Mkl. S.
76., 264, S. N. VI. 147., VIII. 671., Ndr.
§. 702. a násl., Program gymn. brněn, z r.
1869. (O poměrech časových passiva čes. V.
Kotsmich), Lišty filolog. III. 215. a násl. —
R. střední (medium), když podmět činným
a spolu trpným jest, když podmět rovnou
měrou jest i původcem i cílem činnosti anebo,
že podmět ani činným ani trpným nejsa ve
stavu nějakém jest: chválím se, myji se;
bojím se, hořím, kvetu, odpočívám (Bž. 166.).
Vrací-li se činnosť podmětu zpět, je-li pod-
mět výroku spolu i jeho předmětem, tudy
činný i trpný, vynáší se rod střední formou
činnou se zájmeny se, sobě, si. — Pozna-
menati sluší: 1. Mnohá časoslova jsou z po-
vahy své rodu středního tak, že se jich nikdy
bez zájmena zvratného neužívá. Sem patří
zvl. časoslova duševních pohnutí, která v mysl
zpět působí: bojím se, lekám se, stydím se,
štítím se, divím se, raduji se, modlím se,
směji se atd. — 2. Přechodná časoslova při-
jímají k sobě zájmeno zvratné: a) když pod-
mět spolu i předmětem činnosti jest: bráním

— bráním se, zastavím - zastavím se, zdržím

— zdržím se. — b) Když moc a význam, časo-
slov nepřechodných na se berou: beru co —
beru se do dalekých zemí; strojím co —
strojím se do Prahy; cítím co — cítím se
atd. — c) Když se s předložkami do a na
složí znamenajíce, že se podmět něčeho účastna
činí: volám — dovolávám se; piji — napiji
se. — d) Když se vyjadřuje, co podmět v pro-
spěch svůj obrací: rozmnožím—-rozmnožím
si, vedu — vedu sobě statečně. — e) Když
na se berou moc a význam vespolnosti (v. reci-
proca): biji koho — biji se s kým, soudím
koho — soudím se s kým. — 3. I časoslova
nepřechodná přijímají k sobě zájmeno zvrat-
né: a) když význam svůj mění: utíkám —
utíkám se, scházím — scházím se. — b) Když
se k tomu ukazuje, že z činnosti časoslova
jednoduchého vyrostá. Jdu — ujdu se, lezu

— rozlezu se, běhám — uběhám se. — c)
Je-li řeč o tom, co se vůbec sbíhá: chodim

— chodí se, spím — spí se. Zk. Skl. 591. a
násl. Vz Časoslovo.

Ród, roda, rodo = rád. Na Ostrav. Tč. Už
som io ztracila, co sem roda měla. Sš. P. 240.