kázána úloha, přední. Těmto povídkám dáno
ve Francii jméno romanů t. j. povídek pro-
saických, Hopsaných obecnou mluvou prosto-
národní {romanskou), ne kniževnou latinou.
Umělého spracování dostalo se r-u teprve
v době novější, kdež nastoupil na místo
dřevního eposa. Dělíť pak se nyní na román
a) historický, b) časový. R. historický jest
vypravování příběhu z dějin čerpaného, bá-
sníkem podlé požadavků komposice poetické
samostatně upraveného, v němž jako v rámci
prostranném rozvinuje všestranný obraz kul-
turní své doby. R. časový klade příběhy,
jež soustřeďuje okolo hlavního hrdiny aneb
okolo společné ideje, v dobu naši. Obsah
jeho jest plodem tvořivé obraznosti básní-
kovy. Dělíť pak se na roman socialní, ro-
dinný, filosofický atd. R. humoristický může
míti za předmět látku historickou i časovou.
Vz více v KB. 149. Cf. Romance. Roman
hráti (děj milostný jako v romanu). Jg.

Romance, o, f., píseň, báseň, v níž ně-
jaká dobrodružná příhoda se vypravuje. Rk.
— R., romanzo, národům romanským pů-
vodně slula každá báseň složená v řeči ná-
rodní (romanské), proti básním latinským;'
v jazyce španělském nazývány pak roman-
cemi epicko-lyrické básně prostonárodní.
V r-ci převládá živel výpravný, jest to báseň
více epická, která vrcholí v rozvoji dějovém.
Vypravujíc příběh sám sebou zajímavý, ne-
obyčejný, jest hovornější od ballady a pro-
dlévá ráda při podrobnostech děje a lícně.
R. nebývá vždy rázu veselého, avšak i při
smutném obsahu provívá ji dech smírné
klidnosti. KB. 129. Vz tam více. Příklady:
Zbyhoň a Jelen v Rkk., Horymíruv skok,
Heřman z Bubna (Macháčkův), Erbenův Po-
klad atd. Die Romanze. Vz více v S. N.

Romani, Románi, ův, m., národové pří -
buzní se starými Římany: Vlaši, Francouzi,
Španělové, Portugalové, Rumuni atd. Tl.,
Rk. Vz 8. N. Vz Romanský.

Romanie, e, f.. skládá se z Valašska a
Multanska. Tl. Yz S. N.

Romanik, románik, a, m., der Roman-
schveiber. D.

Romunista, y, m., dle Despota, učenec,
který se zvl. bádáním o právu římském za-
bývá; přívrženec učení církve římsko-kato-
lické. S.N.

Romanopisec {románopisec), sce, m., der
Romansehreiber. D.

Romanov, a, m., něm. Romanow, ves
u Mšena. PL.

Romanský, románský, Vz Romani. R.
jazyky, které z obecného jazyka latinského
přirozeným rozvinutím vnitřním a částečným
smíšením s jinými jazyky národními po-
vstaly, zejména španělský a portugalský,
franc. a provencalský, italský a rumunský.
Vz S. N. R. sloh. Vz S. N., KP. 1. 135.,
139. — R., romanovský, románový (romá-
nový), romanhaft. D. Vz vice v S. N.

Romantický, značí v poesii a v umění
tolik, jako středověký naproti antickému. —
R. epos, vz Poesie epická. — R., dobrodružný,
na způsob romanu, romantisch; půvabný
(o krajině, kde se příjemně střídají hory,

údolí, háje, pole, sady atd), reizend, mahle-
risch. Rk.
Romauťičuosť, roinaiitickosť, i, f., das

Romantische. Jg.

Romantika, y, f, soujem romantického,
die Romantik, der mittelalterliche Geschmack
in Kunst und Literatur.

Rornava, y, f., něm. Romau, ves u nové
Bystřice. PL.

Rombičný. R, plpcha. Rostl. Vz Rhombus.

Roměje, e, f. = klín, der Keil, zastr.
Veleš.

Romon, u, m., slovin., souhlas, die Har-
monie.

Romoniti, il, ční, hučeti, hovořiti, repetiti,
řehoniti, plappern. C., Us.; na Slov.: po
kapkách pršeti.

Romot, a, m., Einöd, ves v Olomoucku.
Mus.

Rompa, vz Pípa.

Romuliť, jazykem reptati, drmoliti, plap-
pern. Na Slov. Cf. Romoniti.

Romul-us, a, m.. první král římský. Vz
více v S. N.

Ron, u, m., na Slov., ronění, das Fallen-
lassen, Verschütten, Vergiessen. Ronem mu
tekly slzy. Koll. R. hojných slz. Koll. —
R., zelina podobná jitrocelu.

Ronde, fr., rond, kruh, chůze do kruhu;
noční obchůzka důstojnická. po strážích, die
Runde, der Rundgang, die Streifwache.

Rondeau (fr. rondó), rondo, it., menší
báseň lyrická, jež skládá se z 13 iambických
veršů o 10 a 11 slabikách; verše ty mají
jen 2 rýmy a rozdělen}' jsou na 2 strofy
pětiveršové, mezi nimiž jest menší strofa tří-
veršová; po této strofě, jakož i po 2. strofě
pětiveršové, tedy na konci 8. a 13. verše
opakují se refrainem první slova prvního
verše první strofy pětiveršové, der Rundge-
sang, das Ringelgedicht, Ringellied. S. N.
Vz příkl. ve Květech 1867. č, 11. — R.
v hudbě. Vz S. N.

Rondel, u, m., polookrouhlý výběžek
hradby, das Rondel, Rundwerk. Vz S. N.

Roniti, il, ěn, ění; ráněti, ěl, ěn, ění =
shazovati, činiti, aby padalo, herunter schla-
gen, fallen machen. Vz Mkl. B. 449. — abs.
Pták roní (pelichá). Kůň roní (zuby mu pa-
dají). Jelen roní (rohy mu padají). Had roní
(svléká se). Us. — co : slzy. L. Jedna slza
druhú rániá. Pis. slov. Cikáni slzy r-li. Tč.
R. rosu, Thau ergiessen. Dch. Smutná lípa
lupení své roní; Některá čásť paraboly naší
na mnoze jiný význam roní. Sš. Bs. 60., L.
182. Cedr bílý roní prozračitou pryskyřici.
Sš. Zj. 476. Růže květ roní. L. Any slzy
neuronil (nepustil, neprolil). Kom. Zronil
jabko (udeřením shodil). Mor. Brt. — kde.
Holubníka sedla na jabloni a tam (na ja-
bloni) smutné žely roní. Sš. Bs. 58. — co
odkud: ovoce se stromu. Plk. — co nad
kým. Nad dcerou slzy roní. L. — komu
kudy: Slzy tnu ronily přes líce. Sych., šp.
m.: Ronil slzy. Jg. — jak, proč. Proudem
hvězdy roní trud); Ten sad getsemartský
smutkem slzy roní. Sš. Bs. 19., 77. (Hý.).

Ronklička, vz Rolnička. Us. u Poč. Kšá.

Rono — ráno. Sš. P. 197. u Pavlovic na
Mor.