Rotitelka, y, rotitelkyně, ě, f., die Rot-
tenstifterin. Mach.

Rotiti, il, cen, cení — klnouti, kleti, flu-
chen, schimpfen; roty činiti, rotten, rottiren;
shromažďovati, rotten, sammeln, aufwiegeln;
se = přísahati, schwören; bouřiti se, sich
rotten; scházeti se, shromažďovati se, sich
versammeln. Jg. — abs. Ten tam zle rotí
(kleje). Jg. — koho. Mé srdce se modlí
zaň, ačkoliv ho rotí (proklíná) jazyk můj.
Mark. Omyl. — koho, se proti komu.
Židy proti Římanům rotiti. Plk. Jedni proti
druhým se rotili. V. — kde. Kteříž v tom
sboru rotili (roty činili). Br. — se kdy
mezi kým. Po smrti otcově mezi sebou
se rotili. Přík. k Cyr. — k čemu: k válce
bouřiti, rotiti. Prot. 25. — komu = kleti.
V Krkonš. Kb. — na koho. U Vysokého.
Lng.

Rotmberk, a, m., byl hrad ve Smiřicku.
Vz S. N.

Rotmistr, a, m., nad rotou vojáků po-
stavený, der Rottmeister. V. Nejvyšší r-i
a původové všeho nepokoje. Bart. 294. 39.
— R., rotník, der Sektenstifter. — R., buřič,
der Rottenmacher. Jg.

Rotně, po rotách, rottenweise. R. šli. Troj.

Rotní, Rotten-. R. tovařiš, der Rotten-
gesell. Reš. — R., sektářsky, Sekten-, aufwieg-
lerisch. Reš.

Rotuický == rotničí,Rottenstifter-, Sekten-.
Jg. R. podloudnictví.

Rotnictví, n. = rocení, die Rottung. Jg.

Rotničí. Usmrcení sv. Václava byl skutek
nejen osobní mezi Václavem a Boleslavem,
nýbrž r-či, pošlý z povstání strany proti
straně. Pal. Radh. Vz Rotnický.

Rotník, a, m., rotitel, bouřlivý, der Rot-
tenstifter. V. — R., kdo s rotníkem drží, der
Rottgesell. Ráj, Měst. bož. — R., sektář, der
Sektirer, Ketzer. V., Hus. I. 128. — R., kdo
na rotu hraje, der Kytharist. Vz Rota, 2.
Veleš.

Rotný, houfný, rottenweise. R. schůzky.
R. a hlúpé zvíře. Tkadl.

Rotšand, a, m. Pod tu korúhev slušejí
brnieři, jehláři, helméři, r-dové. Ž. Karl. IV.

Rotštein, a, m., byl hrad u Klokoče v Bo-
leslavsku. Vz S. N.

Rotte, něm., vz Spolek, Rota.

Rotterdam, a, m., mě. v Holandsku. Vz
S. N.

Rotulace, e, f., z lat., řádné skládání
spisův úředních, das ordnungsmässige Zu-
sammenheften schriftlicher Verhandlungen,
die Rotulation.

Rotulovati, skládati spisy, Akten zu-
sammenheften, rotuliren.

Rotul-us, u, m., svazek úředních spisů
n. soudních řízení, též seznam listin v jed-
nom fascikulu obsažených. Der Rotulus der
Akten, Aktenstoss. S. N., J. tr.

Rotunda, y, f., lat., ve stavitelství každé
okrouhlé stavení, das Rundgebäude, die Ro-
tunde.

Roub, u, roubek, bku, roubeček, čku,
m., něco uťatého, kolík, der Pflock, zvl. uru-
bená vetvička k štěpování, das Pfropfreis,
Satzholz, der Setzling. Mkl. B. 40., Ros. R.
na pláň štěpovati n. rohovati. V. Rouby

v proštíp sázeti. Reš. Dobrý r. pláň kyselou
změňuje v dobrý štěp. Boč. — Roubek
(k háčkování), kulatý, oblý, ostrý. — R.,
der Knebel, Bindnagel. Vz Roubík.

Roubanice, e, f., sekanice, roubání, das
Hauen, Gehau. Jg.

Roubanín, a, m., něm. Robein, Raubanin,
ves u Jevíčka na Mor.

Roubanina, y, f., sekanina, seč, die Met-
zelei, das Blutbad. L.

Roubati, vz Roubiti.

Roubčí, ího, m. = roubný. Jg.

Roubek, vz Roub a Rub.

Roubel, e, m., vz Roubík. Boč.

Roubelec, lce, m., der Griffel zum Schrei-
ben, der Schieferstift. Šm.

Roubeň bně, f. = obruba, ohrada, srub,
der Brunnenkasten. Vký., D.

Roubenec nce, m., lithospermum. Us. Jg.

Roubení, n., vz Roubiti, das Hauen, Hacken,
Zimmern, die Zimmerung. R., podporování
skály dřívím. KP. III. 69. — R,, něco vrou-
beného, das Gezimmer, Zimmerwerk. D. Dře-
věná stavení až po střechu vystavěná slují
r. Us. R. okolo studnic, roubeň der Brun-
nenkasten. R. fošnové, der Bohlenschrott.
Bc. Vz Ohlavně. — R., štěpování roubův,
das Pfropfen. — R., roubenina, lámanina,
krupice, die Grütze. R. ovesní. Jád., Sal. —
R., bylina. Jád.

Roubenina. y, f., roubení, roubeň, das
Zimmerwerk. — R., roubení, die Grütze.
R. ovesná. V. — R , polévka z krup, die
Schleimsuppe. D.

Roubenka, y, f. = roubená studnice, vz
Roubený.

Roubený, -en, a, o, vz Roubiti, mit einer
Brunneneinfassung versehen. Studýnka ró-
bená voda v ní stodená; Studýnka róbená
mezi vinohrady, pověz mně má milá čí uží-
váš rady; Pod ním je louka zelená, nad ní
studánka roubená. Sš. P. 28G., 335., 754.

Roubící, Hau-. R. sekera. Jg.

Roubíček, čka, m., měkkýš ploutvonožec.
R. přepásaný, hyolites cinctus. Frč. 227.

Roubík, u, roubíček, čku, m. R., malý
roub, der Pfropfer. Na kmen r. vsaditi. Ms.
o štěp. — R., kolík, kterým se zatahuje snop,
roub, u Třebíče: kňutel, z něm. Knittel. Gn.
Der Knebel, Pflock, Sperrung. R. zastrčiti.
D. R-kem snopy vázati. Pt. — R., dřevo,
jímž se komu ústa svírají, aby nemluvil, der
Knebel. R. někomu do úst dáti. D. R-kem
ústa rozvírati. Trip. — R., dřevo, kterým se
lovecké plachty spojují. Šp. — R., vše, co
r-ku podobno, kolík, der Pflock, Stab, die
Stange. R. břidličný atd. Techn. R. pečet-
ního vosku. Prm. r. 4.165. Síra v roubících.
Db. Vz Valach, Tkadlcovství.

Roubíkovati, roubíkem spojiti, zandati,
knebeln. Šp.

Roubíkovitý, stangenförmig. Min. 18.

Roubíkový, Stangen-. R. síra, Prsl.

Roubitel, e, m. R. sítí, der Netzstricker.
Dch. Vz Roubiti.

Roubiti (zastr. rubiti), il, en, ení; roub-
nou-ti, rubnouti, bnul a bí, ut, utí; roubati,
roubívati, roubávati = sekati, hauen, hacken ;
z trámů otesaných stavení pořádati, zimmern,
zusammensetzen; rouby štěpovati, pfropfen,