Předchozí (98)  Strana:99  Další (100) |
|
|||
99
|
|||
|
|||
impfen, einschneiden; obrubu dělati, säumen,
na vrub řezati, kerben. Jg. — abs. Kdo roubí a teše, na střechu si křeše. Č. M. 431. — co: strom (sekati), V., 2. štěpovati. Us. Jako když někdo roubá a štípá dřeva. Br. R. vazbu dříví, Br., chlív, stodolu, chalupu. Vz Roubení. R. punčochy, Techn., lépe: plésti. Jg. R. daně — rozepisovati, ausschrei- ben. Na Slov. Plk. Roubni ho = uhoď ho. Us. — co kde: dřevo v lese r. (sekati). Ms. pr. pr. R. pod zemí kořen. — koho čím. Mečem svým ji roubal (sekal). Lom. Nepřá- tele šavlemi r. Cyr. — co odkud. Tataři hlavy s nás roubati (sekati) budou. V. — co kam: v rozkol, do prokolu, do proštěpu, v proštíp, v prokol, do rozkolu, do celého rozkolu, do polovičního rozkolu. R. za kůru. Vz Roubování. Roubl, u, m., vz Roub, roubík, der Kne-
bel, Bindnagel. Olom. Sd. Roublík, u, m. = roubík (k vázání snopu).
Us. Kšá. Roublovati, knebeln (von Garben), binden.
Us. u Olom. Sd. Roubný, rozvrhující, Repartirungs-. —
R.,ého, m., rozvrhovač, der Repartirer. Jg. Roubování, n. R. či šlechtění jest přená-
šení vzácných proutků (roubů) na pláně (zpo- dinu), aby dobré ovoce neslo. Vz S. N. Das Pfropfen, Impfen. Yz Roubiti. R. do roz- kolu (proštěpu), do polorozkolu, do kůry, sedlování, r. do boku, do prýtů. Vz S. N., KP. III. 275., Schd. II. 187. Roubovati, co: pláně. Us. Vz Roubiti.
Rouč, e, f., roučí víno. Vz Roučí.
Roučák, u, m., roučí oves, der Frühhaber.
Puchm. Rouče (ruče), komp. roučeji = rychle,
schnell, rasch. V. — R. = pěkně, schön. Na Slov. Bern. Rouček, čka, m., kdo nemá ruky neb
malou ruku má, der Einhändige, die Klein- hand. Ros. 1.Roučí (zastr. ručí), komp. roučejší —
rychlý, schnell, rasch. Vsedachu na ručie koně. Rkk. I rozluti se Luděk, rúčiem hla- sem svola své voje. Rkk. 11. Koně silné a ručie jmiejechu. Troj. — R., raný, frühzeitig, früh. R. hruška, V., ovoce, Kom., porod. Us. — R. víno slabé, jakubské (madelain noir), hedbávné (Seidentraube), lánské (Frühe von der Lahn). Sk. Vz Víno. 2. Roučí, n., proutí. Vinnice burgundským
roučím vysázená. Hk. Roučka, y, f., strsl. rač&ka, vz Ruka. R.
na Slov. a na Mor.= ručka; b) držadlo, ná- sada, der Griff, das Heft, die Handhabe. Jg. Kck. R. rádla, u kleští. Plk. — R., dřevo u saní (jsou 4), jímž oplín k sanici připevněn jest, das Heft. Us. u Bélohr. — R., ves u Vse- tína na Mor. Roučko, a, n. = držadlo, ucho u koše,
u hrnce, der Henkel. Vz Roučka. V Byster- sku. Sn., Kšá. Rouditi burcovati. V Krkonš. Kb.
Roudná, é, f., něm. Rauden, ves u Hor-
šova Týna. PL. Roudné, ého, n., byl hrad blízko Plzně.
Vz S. N. — R., něm. Roudna, ves u Sobě- |
slavi. — R., něm. Raudney, ves u Chaba-
řovic. 1. Roudnice, e, f., vrch u Petrovic s ru-
dou hlinou. Dch. — R., roudník, u, m., po- zději : hroudnice, náčiní na rozpuštěnou te- sařskou hrudku, das Schnürrfässchen. Us. Dch. 2. Roudnice (Rudnica), e, f., mě. v Čech.
na úpatí Řípu, něm. Raudnitz. Vz více o něm v S. N. Vz také Mělník. Roudnický, Raudnitzer.
Roudničan, a, m., der Bewohner von
Raudnitz. Roudníček, čka, m., něm. Raudniček, ves
u Budina. PL. Roudničká, y, f., ves u Král. Hradce.
PL. Roudník, vz Roudnice.
Roudníky, dle Dolany, ves u Chabařovic.
Roudný, ého, m., něm. Raudney, ves. u
Hodkovic. Rouh, u, m., prostor na poli lísami uza-
vřený, kde ovce přes noc se zavírají, aby jej ovčím trusem a močeni pohnojily, der Pferch, die Pferche, das Pferchlager. Jg. Rouhač, ruhač, e, m. Vz č (přípona).
Der Spötter, Hohnsprecher, Schmäher, Lä- sterer, Gotteslästerer, Religionsspötter. Rou- hačům jazyk vytažen bývá. Kom. Ruhač boží i slova jeho. V. Kacieře jsi s těmi ži- dovskými ruhači potupila. Hus. II. 105. Za kacíře a ruhače ho odsoudili. V. R. a zlo- lajicí, vz Rb. 271. Rouhačka, ruhačka, y, f., die Spötte-
rin, Lästererin. D. Rouhačný = rouhavý, lästernd, läster-
lich. Rouhačský, ruhačský, rouhacký, dem
Lästerer eigen. Rouhačství, ruhačství, rouhactví, n.
= rouhání, die Lästerung. Rouhání, n., hanění, hanlivá slova, po-
směch, die Lästerung, Schmachrede, der Hohn. Jg. R. proti Bohu. V. R. jména božího. Jel. R. v theologii — zneuctění Boha buď slovem neb posunami nebo písmem neb obrazy, die Gotteslästerung, blasphemia. Jest buď for- malné n. materialné či věcné; buď prosté, einfach Gott entehrende G., blasphemia mere dehonestativa, aneb kacířské, häretisch, b. haereticalis, aneb zlořečivé, verwünschende o. verfluchende G., bl. imprecativa. MP. 119., Pkt. Ukazuje, že r. naň nepripadá. Sš. Sk. 75. (Hý.). Židé hněvem, závistí a r-ím k smrti ho připravili; Prvým rúháním hřešili sú kněžie židovští řkúc, že pán Ježíš se rúha a že jest hřiešný a svódce; Kterakž tedy nenie r. Boha tak od Boha poběhnúti a ďáblu se poddati?; Jest ještě jedno r., jenž jest hrie- chu svého bránění řeči; Modlenie nesrdečné ústy jest posmievánie a r. božie; R. jest moci božské hanění; Ktož kolivěk die r. proti Bohu, zahyň; Tretie jest r., když to, což na samého Boha slušie, přidávají púhému stvorenie. Hus. I. 189 , 224., 225., 228., 372., 392., 469., II. 377. R. se osobě zemepána. J. tr. — Vz S. N. Rouhatel, e, m., der Lästerer.
Rouhatelka, v, f, die Lästererin. Sš. P.
767. |
||
|
|||
Předchozí (98)  Strana:99  Další (100) |