impfen, einschneiden; obrubu dělati, säumen,
na vrub řezati, kerben. Jg. — abs. Kdo
roubí a teše, na střechu si křeše. Č. M. 431.
— co: strom (sekati), V., 2. štěpovati. Us.
Jako když někdo roubá a štípá dřeva. Br.
R. vazbu dříví, Br., chlív, stodolu, chalupu.
Vz Roubení. R. punčochy, Techn., lépe:
plésti. Jg. R. daně — rozepisovati, ausschrei-
ben. Na Slov. Plk. Roubni ho = uhoď ho.
Us. — co kde: dřevo v lese r. (sekati). Ms.
pr. pr. R. pod zemí kořen. — koho čím.
Mečem svým ji roubal (sekal). Lom. Nepřá-
tele šavlemi r. Cyr. — co odkud. Tataři
hlavy s nás roubati (sekati) budou. V. — co
kam: v rozkol, do prokolu, do proštěpu,
v proštíp, v prokol, do rozkolu, do celého
rozkolu, do polovičního rozkolu. R. za kůru.
Vz Roubování.

Roubl, u, m., vz Roub, roubík, der Kne-
bel, Bindnagel. Olom. Sd.

Roublík, u, m. = roubík (k vázání snopu).
Us. Kšá.

Roublovati, knebeln (von Garben), binden.
Us. u Olom. Sd.

Roubný, rozvrhující, Repartirungs-. —
R.,ého, m., rozvrhovač, der Repartirer. Jg.

Roubování, n. R. či šlechtění jest přená-
šení vzácných proutků (roubů) na pláně (zpo-
dinu), aby dobré ovoce neslo. Vz S. N. Das
Pfropfen, Impfen. Yz Roubiti. R. do roz-
kolu (proštěpu), do polorozkolu, do kůry,
sedlování, r. do boku, do prýtů. Vz S. N.,
KP. III. 275., Schd. II. 187.

Roubovati, co: pláně. Us. Vz Roubiti.

Rouč, e, f., roučí víno. Vz Roučí.

Roučák, u, m., roučí oves, der Frühhaber.
Puchm.

Rouče (ruče), komp. roučeji = rychle,
schnell, rasch. V. — R. = pěkně, schön. Na
Slov. Bern.

Rouček, čka, m., kdo nemá ruky neb
malou ruku má, der Einhändige, die Klein-
hand. Ros.

1.Roučí (zastr. ručí), komp. roučejší —
rychlý, schnell, rasch. Vsedachu na ručie
koně. Rkk. I rozluti se Luděk, rúčiem hla-
sem svola své voje. Rkk. 11. Koně silné a
ručie jmiejechu. Troj. — R., raný, frühzeitig,
früh. R. hruška, V., ovoce, Kom., porod.
Us. — R. víno slabé, jakubské (madelain
noir), hedbávné (Seidentraube), lánské (Frühe
von der Lahn). Sk. Vz Víno.

2. Roučí, n., proutí. Vinnice burgundským
roučím vysázená. Hk.

Roučka, y, f., strsl. rač&ka, vz Ruka. R.
na Slov. a na Mor.= ručka; b) držadlo, ná-
sada, der Griff, das Heft, die Handhabe. Jg.
Kck. R. rádla, u kleští. Plk. — R., dřevo
u saní (jsou 4), jímž oplín k sanici připevněn
jest, das Heft. Us. u Bélohr. — R., ves u Vse-
tína na Mor.

Roučko, a, n. = držadlo, ucho u koše,
u hrnce, der Henkel. Vz Roučka. V Byster-
sku. Sn., Kšá.

Rouditi burcovati. V Krkonš. Kb.

Roudná, é, f., něm. Rauden, ves u Hor-
šova Týna. PL.

Roudné, ého, n., byl hrad blízko Plzně.
Vz S. N. — R., něm. Roudna, ves u Sobě-

slavi. — R., něm. Raudney, ves u Chaba-
řovic.

1. Roudnice, e, f., vrch u Petrovic s ru-
dou hlinou. Dch. — R., roudník, u, m., po-
zději : hroudnice, náčiní na rozpuštěnou te-
sařskou hrudku, das Schnürrfässchen. Us.
Dch.

2. Roudnice (Rudnica), e, f., mě. v Čech.
na úpatí Řípu, něm. Raudnitz. Vz více o něm
v S. N. Vz také Mělník.

Roudnický, Raudnitzer.

Roudničan, a, m., der Bewohner von
Raudnitz.

Roudníček, čka, m., něm. Raudniček, ves
u Budina. PL.

Roudničká, y, f., ves u Král. Hradce.
PL.

Roudník, vz Roudnice.

Roudníky, dle Dolany, ves u Chabařovic.

Roudný, ého, m., něm. Raudney, ves. u
Hodkovic.

Rouh, u, m., prostor na poli lísami uza-
vřený, kde ovce přes noc se zavírají, abyjej ovčím trusem a močeni pohnojily, der
Pferch, die Pferche, das Pferchlager. Jg.

Rouhač, ruhač, e, m. Vz č (přípona).
Der Spötter, Hohnsprecher, Schmäher, Lä-
sterer, Gotteslästerer, Religionsspötter. Rou-
hačům jazyk vytažen bývá. Kom. Ruhač
boží i slova jeho. V. Kacieře jsi s těmi ži-
dovskými ruhači potupila. Hus. II. 105. Za
kacíře a ruhače ho odsoudili. V. R. a zlo-
lajicí, vz Rb. 271.

Rouhačka, ruhačka, y, f., die Spötte-
rin, Lästererin. D.

Rouhačný = rouhavý, lästernd, läster-
lich.

Rouhačský, ruhačský, rouhacký, dem
Lästerer eigen.

Rouhačství, ruhačství, rouhactví, n.
= rouhání, die Lästerung.

Rouhání, n., hanění, hanlivá slova, po-
směch, die Lästerung, Schmachrede, der Hohn.
Jg. R. proti Bohu. V. R. jména božího. Jel.
R. v theologii — zneuctění Boha buď slovem
neb posunami nebo písmem neb obrazy, die
Gotteslästerung, blasphemia. Jest buď for-
malné n. materialné či věcné; buď prosté,
einfach Gott entehrende G., blasphemia mere
dehonestativa, aneb kacířské, häretisch, b.
haereticalis, aneb zlořečivé, verwünschende
o. verfluchende G., bl. imprecativa. MP. 119.,
Pkt. Ukazuje, že r. naň nepripadá. Sš. Sk. 75.
(Hý.). Židé hněvem, závistí a r-ím k smrti ho
připravili; Prvým rúháním hřešili sú kněžie
židovští řkúc, že pán Ježíš se rúha a že
jest hřiešný a svódce; Kterakž tedy nenie
r. Boha tak od Boha poběhnúti a ďáblu se
poddati?; Jest ještě jedno r., jenž jest hrie-
chu svého bránění řeči; Modlenie nesrdečné
ústy jest posmievánie a r. božie; R. jest
moci božské hanění; Ktož kolivěk die r.
proti Bohu, zahyň; Tretie jest r., když to,
což na samého Boha slušie, přidávají púhému
stvorenie. Hus. I. 189 , 224., 225., 228., 372.,
392., 469., II. 377. R. se osobě zemepána.
J. tr. — Vz S. N.

Rouhatel, e, m., der Lästerer.

Rouhatelka, v, f, die Lästererin. Sš. P.
767.