100

Rouhati se, rouhávati se = haněti, lä-
stern, tadeln, verspotten. R. se, strsl. ragati
se, koř. ragь, Mkl B. 455., lit. rangoti. Mkl.
aL 98. — abs. Mnozí budú následovati jich
smilstva, od nichž cesta pravdy bude rúhána.
Hus. I. 469. — se komu = 1. zlobivě proti
někomu mluviti; 2. něčí slova n. hlas s po-
směchem opakovati, Jemandens Worte und
Stimme spöttisch nachmachen. V., Br., Dal:
141., J. tr. R. se Bohu. Ros. Nesjednává-li
se srdce s ústy, netoliko nechválíš Boha,
ale rúháš se neb posmieváš se Bohu; Po-
něvadž kněžie zlí tak se Bohu rúhají, má
král mocí svú, řádem chvály božie mstě,
kněží těch od hřiechuov potáhnúti; Jenž
sú Krista nevinného potupili a jemu se rú-
hali; Lotr vise na kříži rúhal se spasiteli
svému. Hus I. 307., 469., 472., II. 271. —
se komu kde. Rúhali sú se (židé) Bohu
na púšti mnějice, by jich Bóh nemohl na-
sytiti. Hus. II. 376. — se komu čím, jak:
nepříkladným životem. Chč. 624. Třetím
obyčejem rúhají se křesťanští kněžie řkúce,
že svú mocí hřiechy odpúštějí. Hus. I. 225.
— kdy. Též diem i o tanci, jimž v neděli
Bohu se rúhají. Hus. II. 409. — se nad kým
= komu. Ros., J. tr., T. — se proti komu:
proti duchu svatému. Br.

Rouhavě, rúhavě (zastr.), hanlivě, läster-
lich. R. se smáti, D., psáti. Štele. Posměšně
a r. berú v svá ústa božie jméno. Hus. I.
102.

Rouhavec, ruhavec, vce, m. = rouhač.
Hus. I 222., 226.

Rouhaviště, ě, n., der Lästerungsort. Č.

Rouhavosť, rúhavost (zastr.), i, f., rou-
hání, die Lästerung, Neigung zum Lästern.
Ros.. Sych.

Rouhavý, rúhavý (zastr.), kdo se rád
rouhá, lästernd, lästerlich, schimpfend, Lä-
ster-, höhnisch, gotteslästerlich. R. slova,
člověk, jazyk. Ros. R. věci mluviti. Br. R.
kacíř, Kom., pochlebenství, kněžie. Hus. I.
393., II. 105.

Rouhovati, pole ovcemi hnojiti, pferchen.

Vz Rouh, Hnojiti. D.

Roucha (zastr. rúcha), rouška, rúška,
y, rušice, e, f., plátěný šat k vytírání hlavy
aneb k nějakému zastírání, das Tuch, Für-
tuch, Zeug. Vz Rócha. Ros. Aniž tajemná
rouška ta podnes odhalena jest. Sš. Sk. 20.
A ještě hůře, že jich (kněží) hace jsú či-
stejšie než rúšky, na nichž božie tělo leží.
Hus. II. 66. Roucha potní. V. Nohy umýval,
čistou rouchou utíral. V. Procedě skrze
roušku. Jád. — R. k zastření hlavy, der
Schleier. V., Kom. Rouškou zastříti. D.
Rouškou zakryla líce. Sych. Vezmi r-ku a
zavij se. Sš. P. 3. Chodí on v roušce, ona
v kukle. Mus.

Rouchnouti, řouchnouti, chnul a chl, utí,
rouchati = udeřiti, bouchati, schlagen. —
čím. Ve vých. Čech. a na Mor. Kšá,, Mtl.

Vz Hrochati.

Roucho, a, n., o původu vz Mz. 71., Mkl.
aL. 173., B. 22. R. = oděv, šat, der Anzug,
das Gewand, Kleid. V. R, oděvací, V., slabé,
tuhé (tesné), ženské, k zastření (v lázni),
Kom., smutné, kněžské, V., huňaté, Aqu.,
knížecí, královské, Ros., spodní, svrchní,

mešné (vz Mešní), Hus., D., kožichem pod-
šité, V., sváteční, škaredé, Br., šarlatové,
Flav., vlhké n. mokré (přiléhající), volné,
řasnaté. Vz S. N. R. kajicí, das Büsserhemd.
Dch. Má (vdova) vzíti peníze, své rúcho
chodící a ložní, na kterémž s svým mužem
léhala a sedala; Otec dlužen jest synóm
dáti všeho statku pravý díl, buď na čem
buď, kromě seděni má napřed do života,
věno ženy své, rúcho ložní a klenoty, což
po ženě vzal. O. z D. Přivieže-li kto oheň
v lono své i zdali r. jeho nebude hořeti ? ;
Běda těm, kteří pyšné r. pro chlúbu nosie,
kteří je divně střiehají. Hus. I. 276., II. 18.
Ctnosti jsú rúcho duše a r. světlé, jako zase
hřiechové jsú rúcho temnosti; Ač před vi-
děním lidským v rúchu biskupském zdá se,
by se stkvěl, již před božíma očima kněž-
stvie zbaven jest; Pod rúchem ovčím jsú
vlcie hltaví, jimž nevinný beránek v dole
pod nimi vodu kalí; Oblec se rúchem oslavy
své, Jerusaleme, město svaté; Pro samu
marnú chválu drahého rúcha lidé pilni jsú;
Nižádný nechce tu v rúcho drahé býti oble-
čen, kdežby od lidí nebyl vidien. Hus. I.
122., 183., 208., II. 5.,240. Roucho krojem
lepým (instr. jakosti). Št. Choď vždy v krás-
ném rúše. Smil v. 841. R. na sobě míti. Br.
R. s někoho svléci, V., obléci v roucho ně-
koho. Us. Odín byl mešním rouchem. Dvě
kron. Často pod chatrným rouchem tají se
moudrosť. Cizie rúcho jako plsť dráti. Šmil.
Mol v drahém rouše, živá ryba na suše atd.
Vz Mol. — Vz Oděv. — R., ovčí kožka,
košilka zrozeněte, die Wasserhaut, das Schaf-
häutchen. Ja. Rouško, u hub mázdra klo-
bouk potahující. Rostl.

Rouchovany, dle Dolany, městys v Zno-
jemsku. S. N.

Řoukati se (o svini) = boukati se, bě-
hati se, läufig sein. — abs. Naše svině se
řouká. Us. na Mor. Hý.

Róuleau (fr., ruló), válec, obvinec, Rk.,
svinovací n. spouštěcí záslona v okně, die
Rolle, der Rollvorhang.

Roulette (fr., rulet), obyč. ruleta, roleta,
kolečko u nohou židlic, stolův atd., Rollräd-
chen; malý dětský vozík o 3 kolách; druh
hazardní hry, ein Glücksspiel mit Kugeln.
Vz S. N.

Roumný, rumný — červený, vypasený,
zastr.

Rouna (rúna), der Weg zwischen den
Abtheilungen des Weingartens, dann der
Rain zwischen den Weingärten, z něm. Rune,
Rinne, der Einschnitt in der Erde, im Holze.
Gl. 301. Do vinohradův a rúnami skrze ně
choditi nemají. Gl. exc. Na Slov. Hz.

Rounatý, rouní, rounný, rouno mající,
vlnatý, wollig, Fliess-. Rouní kůže. Zlob.
Skopec rounatý. Ráj.

Rounek, nka, m. R. nový a starý, Neu-,
Alt-Rounek, vsi u Jihlavy.

Rouno, a, n. =. vlna, zvl. vlna. s koží ještě
spojená. Koř. rů, příp. -no. Mkl. B. 116., aL.
173. Sr. Rváti. Die Wolle, das Fliess, Vliess.
Ovčí r. a vlčí srdce. C. M. 41. Berana po
rounu poznáš. Prov. R. ovčí. Štelc. — Zlaté
rouno, das goldene Flies. V. V Kolchidě
byl jmín beran se zlatým rounem, jehož Iason