102

Rousný, rousnatý, rousatý, rousý,

kdo má rousy, čapatý, kosmatý, feder-, rauh-
füssig, geraupert, gehost, straubig, mit hä-
richten Füssen. R. holub, slepice. Ros. Chodí
co rousný holub (nohama od sebe). Ros. R.
holoubek na ledě stojí. Sš. P. 400.

Rousovatosť, rousovitosť, i, f. = rousna-
tost.

Rousovatý, rousovitý, mnoho rousů ma-
jící, rousnatý, behost, struppig. Ros.

Rousovice, dle Budějovice, Rausowitz,
ves u Mělníka. PL.

Rouš, e, m., z něm. Rausch, opilost, pod-
napilost, mach, opice. Vyspati se z rouše.
D. R. míti. D. — Bude o to divný r. (dranice
a nesnáze). Vz Nesnáze. Č. Der Lärm, das
Gereisse. — R., stejná barva. Ta dvě hří-
bata jdou dobře do rouše. Us. Dch.

Roušečnice, e, f., die Schleiermacherin.
Půh. 1520. Lidě (= Ludmile), r-ci z Prahy.
Gl. 301.

Roušečník, a, m., der Schleiermacher.
V Jg. chybně: roušenílc. Gl. 301.

Roušina, y, f., proutí vrbové ku pletení
košů připravené, Weidenruthen zum Flechten.
Us. Dch., Šm.

Roušiti == píti, trinken. — kde: v ho-
spodě. Ros. — se: rouš dostávati, Rausch
bekommen, berauscht werden. Již se mi
hlava rouši, Ros.; 2. hoditi se k něčemu,
passen. Karta se mu rouši (má stejnou barvu).
Ros. — se k čemu. Ta postel se k tomu
pokoji nerouší. Us. u Buděj.

Rouška, vz Roucha.

Rouškář, e, m., der Schleiermacher, -händ-
ier. Jg.

Rouškářka, y, f., die Schleiermacherin,
händlerin. Jg.

Rouško, vz Roucho.

Rouškolup, u, m., hymenophyllum, Haut-
farren, m. Šm.

Rouškonosné houby, hymenomycetes:
kloboukaté, pileati, kuřátkovité, clavarici,
smržovité, discophori, rosolovkovité, tremel-
linae. Vz S. N.

Rouškoústý. Příroda r-á rodí poupátka,
anaž mžikem rozkvetou. Tč. exc.

Rouškový, Schleier-. R. plátno.

Roušnice, e, f. = rouškářka. V. — R.,
schrána na roucha, die Kleiderkammer.

Roušník, a, m. = rouškář. Ros.

Roušníkář, e, m. = roušník. Rohn.

Roušný, od rouš = opilý, podnapilý, be-
rauscht. Us. na Mor. Hý. — R., od rouchy.
R. komora, die Kleiderkammer.

Rouštice, e, f., das Schleierchen. Boč.
ms. 1542.

Routa (zastr. ruta), routka, routička,
y, f., rostlina, ruta, die Raute. R. obecná n.
vonná n. lesni, r. graveolens, die gemeine
R. Čl. Kv. 327., FB. 87., Slb. 637. — R.
zední, pozední, r. muraria, die Mauerraute.
Čl. Kv. 75., FB. 2. R. roste v rozsedlinách
skal neb zdí. Us. Tč. — R. kozí, galega
officinalis, die Geissraute. — R. turecká n.
planá, peganum harmala. — R. domácí n.
zahradní, ruta hortensis. V., Jg. Vz Rou-
tička.

Route (fr., rut), cesta, směr cesty n. plavby;
výkaz cesty n. plavby, der Weg, Reiseweg,

die Strasse, die Richtung o. der Ausweis
der Reise.

Routek, tku, m., der Doppelschuh (beim
Tuchwerk). Šm.

Routěný = routový.

Routi, ruji, ul, ut, utí = rváti, trhati,
reissen, raufen. — co, koho. Bijte ho, rujte
ho, do žaláře ve tmu saďte, ať nás neučí.
Hus. II. 80. I počali křičeti, že šilhavého
rují. NB. Tč. R. si vlasy. V. Vlk vlka ne-
ruje. Prov. — koho za co : za vlasy. Us.

— kam: v hlavu někoho r. St. skl. — se =
rváti se, zastr. Jir.

Routička, y, f., vz Routa. — R., rostlina,
fumaria, zemědým, der Erdrauch. R. robán-
katá, f. rostellata, lékařská, f. officinalis,
drobnokvětá, f. Vaillantii, stopkatá, f. Schlei-
chern. FB. 72., Slb. 656., Schd. II. 312.

Routičkolistý, mající listy jako routa,
rauteblättrig. R. pryskyřník, ranunculus fu-
mariaefolius. Rostl.

Routina, y, f., die Runse (Schuttlavine).
Dch.

Routine (fr., rutín), rutina, obratnost,
zkušenost, zběhlost, die Fertigkeit, Geschick-
lichkeit, Geläufigkeit. Rk.

Routiti, hroutiti, il, cen, ení; rouceti (na
Slov. roucati), řítiti, bořiti. R., strsl. ratiti
(jacere) vedlé rjutiti, řítiti, pol. rzucić. Mkl.
aL. 99. Werfen, stürzen. — co : dům, zeď.
Us. na Mor. — se. Podlaha se routí, že jest
z syrových prken (bortí se). Sych. — se
odkud. Potok se skály se routí. Na Slov.

Routka, y, f., zlutucha, thalictrum, die
Wiesenraute. Slb. 680.

Routník, u, m., die Raute, rhombus.
Krok. I. b. 93.

Routovitý, rautenförmig. R. rostliny.
Rostl., Schd. II. 295. R., kosníkovitý, koso-
čtverečný list, kosočtverci či rhombu po-
dobný. Čl. Kv. XXI.

Routový, Rauten-. R. věnec, D., listy,
voda, olej. Bern., Ras. R. koruna a věnec
v heraldice. Vz S. N.

Roužátko, a, n., lépe: rozžehátko, das
Zündhölzel. Us. Šm.

Rouže = růže. Mor.

Roužnouti, roznouti - rozžžci. Us. u
Plzně a v Písecku. Rs., Dšk.

Rov, u, rovek, vku, rovec, vce, rove-
ček, čku, m. Rov od ru (rýti), u v ov, vz
U, Ht., Gb. Hl. 145. — R., hrob, das Grab.
Kat. 1968., 2047., 3038., Výb. I. 196. Tělo
v rov vložiti; kámen na rov vložiti. Mus.
1851. 3. 38. V tom rovu ji pochovejte. St.
skl. Do rova vložiti. St. skl. Plačíce nad
rovy mrtvých. BO. Kdě mój otčík milý ?
zahřeben v rovečce. Rkk. 65. — R., mo-
hyla, das Grab, der Grabeshügel. Učiň mi
tak vysoký rov, jenžby uzřel ves Chýnov.
Dal. 32. Nový r. (monumentum novum). ZN.

— R., v horn., die Räsche, fr. franchée. Vz
Roviti. Hř. 70.

Rováš, e, rovášek, šku, m., na Mor. a
na Slov. = vrub, das Kerbholz. Píti na něčí
r. Baiz. Na r. nařezati, dáti. — Vz Rabuš.

Rovec, vz Rov.

Rovečín, a, m., Rowetschin, ves u Bo-
skovic na Mor.

Roven, vz Rovný.



	102

	Rousný, rousnatý, rousatý, rousý, kdo má rousy, čapatý, kosmatý, feder-, rauh- füssig, geraupert, gehost, straubig, mit hä- richten Füssen. R. holub, slepice. Ros. Chodí co rousný holub (nohama od sebe). Ros. R. holoubek na ledě stojí. Sš. P. 400. Rousovatosť, rousovitosť, i, f. = rousna- tost. Rousovatý, rousovitý, mnoho rousů ma- jící, rousnatý, behost, struppig. Ros. Rousovice, dle Budějovice, Rausowitz, ves u Mělníka. PL. Rouš, e, m., z něm. Rausch, opilost, pod- napilost, mach, opice. Vyspati se z rouše. D. R. míti. D. — Bude o to divný r. (dranice a nesnáze). Vz Nesnáze. Č. Der Lärm, das Gereisse. — R., stejná barva. Ta dvě hří- bata jdou dobře do rouše. Us. Dch. Roušečnice, e, f., die Schleiermacherin. Půh. 1520. Lidě (= Ludmile), r-ci z Prahy. Gl. 301. Roušečník, a, m., der Schleiermacher. V Jg. chybně: roušenílc. Gl. 301. Roušina, y, f., proutí vrbové ku pletení košů připravené, Weidenruthen zum Flechten. Us. Dch., Šm. Roušiti == píti, trinken. — kde: v ho- spodě. Ros. — se: rouš dostávati, Rausch bekommen, berauscht werden. Již se mi hlava rouši, Ros.; 2. hoditi se k něčemu, passen. Karta se mu rouši (má stejnou barvu). Ros. — se k čemu. Ta postel se k tomu pokoji nerouší. Us. u Buděj. Rouška, vz Roucha. Rouškář, e, m., der Schleiermacher, -händ- ier. Jg. Rouškářka, y, f., die Schleiermacherin, händlerin. Jg. Rouško, vz Roucho. Rouškolup, u, m., hymenophyllum, Haut- farren, m. Šm. Rouškonosné houby, hymenomycetes: kloboukaté, pileati, kuřátkovité, clavarici, smržovité, discophori, rosolovkovité, tremel- linae. Vz S. N. Rouškoústý. Příroda r-á rodí poupátka, anaž mžikem rozkvetou. Tč. exc. Rouškový, Schleier-. R. plátno. Roušnice, e, f. = rouškářka. V. — R., schrána na roucha, die Kleiderkammer. Roušník, a, m. = rouškář. Ros. Roušníkář, e, m. = roušník. Rohn. Roušný, od rouš = opilý, podnapilý, be- rauscht. Us. na Mor. Hý. — R., od rouchy. R. komora, die Kleiderkammer. Rouštice, e, f., das Schleierchen. Boč. ms. 1542. Routa (zastr. ruta), routka, routička, y, f., rostlina, ruta, die Raute. R. obecná n. vonná n. lesni, r. graveolens, die gemeine R. Čl. Kv. 327., FB. 87., Slb. 637. — R. zední, pozední, r. muraria, die Mauerraute. Čl. Kv. 75., FB. 2. R. roste v rozsedlinách skal neb zdí. Us. Tč. — R. kozí, galega officinalis, die Geissraute. — R. turecká n. planá, peganum harmala. — R. domácí n. zahradní, ruta hortensis. V., Jg. Vz Rou- tička. Route (fr., rut), cesta, směr cesty n. plavby; výkaz cesty n. plavby, der Weg, Reiseweg,	die Strasse, die Richtung o. der Ausweis der Reise. Routek, tku, m., der Doppelschuh (beim Tuchwerk). Šm. Routěný = routový. Routi, ruji, ul, ut, utí = rváti, trhati, reissen, raufen. — co, koho. Bijte ho, rujte ho, do žaláře ve tmu saďte, ať nás neučí. Hus. II. 80. I počali křičeti, že šilhavého rují. NB. Tč. R. si vlasy. V. Vlk vlka ne- ruje. Prov. — koho za co : za vlasy. Us. — kam: v hlavu někoho r. St. skl. — se = rváti se, zastr. Jir. Routička, y, f., vz Routa. — R., rostlina, fumaria, zemědým, der Erdrauch. R. robán- katá, f. rostellata, lékařská, f. officinalis, drobnokvětá, f. Vaillantii, stopkatá, f. Schlei- chern. FB. 72., Slb. 656., Schd. II. 312. Routičkolistý, mající listy jako routa, rauteblättrig. R. pryskyřník, ranunculus fu- mariaefolius. Rostl. Routina, y, f., die Runse (Schuttlavine). Dch. Routine (fr., rutín), rutina, obratnost, zkušenost, zběhlost, die Fertigkeit, Geschick- lichkeit, Geläufigkeit. Rk. Routiti, hroutiti, il, cen, ení; rouceti (na Slov. roucati), řítiti, bořiti. R., strsl. ratiti (jacere) vedlé rjutiti, řítiti, pol. rzucić. Mkl. aL. 99. Werfen, stürzen. — co : dům, zeď. Us. na Mor. — se. Podlaha se routí, že jest z syrových prken (bortí se). Sych. — se odkud. Potok se skály se routí. Na Slov. Routka, y, f., zlutucha, thalictrum, die Wiesenraute. Slb. 680. Routník, u, m., die Raute, rhombus. Krok. I. b. 93. Routovitý, rautenförmig. R. rostliny. Rostl., Schd. II. 295. R., kosníkovitý, koso- čtverečný list, kosočtverci či rhombu po- dobný. Čl. Kv. XXI. Routový, Rauten-. R. věnec, D., listy, voda, olej. Bern., Ras. R. koruna a věnec v heraldice. Vz S. N. Roužátko, a, n., lépe: rozžehátko, das Zündhölzel. Us. Šm. Rouže = růže. Mor. Roužnouti, roznouti - rozžžci. Us. u Plzně a v Písecku. Rs., Dšk. Rov, u, rovek, vku, rovec, vce, rove- ček, čku, m. Rov od ru (rýti), u v ov, vz U, Ht., Gb. Hl. 145. — R., hrob, das Grab. Kat. 1968., 2047., 3038., Výb. I. 196. Tělo v rov vložiti; kámen na rov vložiti. Mus. 1851. 3. 38. V tom rovu ji pochovejte. St. skl. Do rova vložiti. St. skl. Plačíce nad rovy mrtvých. BO. Kdě mój otčík milý ? zahřeben v rovečce. Rkk. 65. — R., mo- hyla, das Grab, der Grabeshügel. Učiň mi tak vysoký rov, jenžby uzřel ves Chýnov. Dal. 32. Nový r. (monumentum novum). ZN. — R., v horn., die Räsche, fr. franchée. Vz Roviti. Hř. 70. Rováš, e, rovášek, šku, m., na Mor. a na Slov. = vrub, das Kerbholz. Píti na něčí r. Baiz. Na r. nařezati, dáti. — Vz Rabuš. Rovec, vz Rov. Rovečín, a, m., Rowetschin, ves u Bo- skovic na Mor. Roven, vz Rovný.