103

1. Roveň, vné, f., rovina, die Ebene. Kat.
2764., Br. Na jedné krásné rovni vojensky
se položil. Pass. 824. Cesta jde po rovni.
Na Ostrav. Tč. Srny a jelenové v rovni a
v blatinách nerádi ostávají. Hus. II. 28. Na
velikých rovněch pastviště jich. BO. Za
Opavú na rovni, vytočil se na koni. Sš. P.
85. R. mezi dvěma rohy (údolí). V. Po rovni
choditi. Br. Na rovni se valně položichu;
zde potka s chluma v rovniu. Rkk. Proč
na rovně klesáš V Jel. —- Rovně, ě, roven,
vně, m. a f. = rovný, rovná někomu, seines
Gleichen. Strsl. ravьnь, příp. -ь. Mkl. B. 55.,
59. Činil se ve všem Bohu rovně. St. skl.
Vrána vedlé vrány sedá, jeden druhému ro-
veň hledá. Prov. Roveň nám se býti praví.
Sych. V bohatství jest mu roveň. V. Jemuž
na světě rovně není. St. skl. Nebo jí nero-
veň bieše. Dal. Kto je pyšného srdce, ani
by chtěl rovně mieti; Každý hledaj, aby
pojal rovni svú (k manželstvu); Rovniem
svým protiví sě i vyšším sebe. St. N. 120.,
45., 159. Měščenín neb sedlák můž prodati
své rovni a vložiti. Tov. 67. Tak veliký
kolec bieše, že mu v zemi rovnie nebieše.
Dal. Ty si mi nie roveň. Mt. S. A já tobě
na statku nésu roveň, na poctivosť sem ti
rovná. Sš. P. 212. Krávy, že jim nebylo ro-
veň. Us. u Chocerad. Vk. Jemu v celé kra-
jině žádný roveň není. Nár. pís. Tč. On nemá
sobě rovně. Us. Dch. Protož najlepšie učenie
bylo by mně i mým rovném nestřepěti k čas-
ným věcem . . .; Pane, sluha tvój chce býti
tobě roveň ; Hřiech smrtelný jest závisť, když
jest člověk pyšný a nechce sobě míti rovni.
Hus. 1. 62., 157., III. 179. Budete-li chtíti
naše rovnie býti (similes nostri); Nenie mi
rovně v uměnie čarovánie; Nenie mu rovně
na zemi; Súdí se syn člověčí s svú rovní.
BO. Tobě rovně nenie. Bj. Mimo jiné své
rovně. M. Ver jej nemá roveň stolica zvo-
lenská. Ht. Sl. mí. 227. Když to sami mlu-
víte, žeť mi osovně ve všech zemiech nenie
rovně. Kat. 392. Pohanu nesluší za roveň
býti křesťanu. Dal. 40. — Gb. píše v Li-
stech filolog, a paedag. 1879. 50. o věci
takto: Vedlé roven, rovna, rovno bylo staro-
české subst. rovné — aequalis, rodu muž-
ského i ženského a skloňováno pravidelně
dle Duše. Na př. sg. nom.: rovně: Hospo-
dine, kto jest rownye tobě. Žalt. klem. 236.
Kto jest rownye tvój. Ib. 70 a. Ze jemu ne-
nie ižádný rownye. Ráj duše 13. Na všem
světě ty časy nikdě jiej (sv. Kateřině) ne-
byla rownye. Kat. 8. — Sg. gt. rovně. Neb
jsú i v zlosti rozličná pokolenie, ale této zvěři
zlosti (sg. dat.) nenie rovně. Št. N. 158.
Mluvíte, žeť mi nenie rownie. Kat. 25. —
Sg. dat. rovni. Všeliký tvor vine se k své
rovni. Br. (Jg.). — Sg. akk. rovni. I svět-
ské panny bylyť by v božiem požehnání,
bohabojně čekajíc, až by Buoh i nahodil
rovni k manželstvu, kohož ráčí. St. N. 7.
(Ib. 45., 121.). — Sg. instr. rovniu, rovní.
Syn člověčí s svou rovní. Ctib. (Jg.). —
PI. gt. rovní. Když kto nechodí v drahém
rúše podlé svých rowny. Št. Uč. 91. a. Ktož
jest taký rytier božie, tomu nenie těžko
trpěti s sebú svých rowny neb vyšších sebe
Ib. 89. b. — Pl. dat. rovniem. Zvěř i rohy

má, jimiž rovniem svým protiví se i vyšším
sebe. St. N. 159. — Pl. akk. rovně. Když
to dítě do školy dáno, tu nade vše své
rownye prospěl. Pass.328. (Druh) nad své
rownye vždy tiehne. Št. Uč. 90. a. (Ib. 89.
b.). — Při mnohých ja- kmenech odsouvá se
časem koncová samohláska v nom. a akkus.
sg., na př. nom. hráz' m. hráze, akkus. hráz'
m. hrázi, a podobně mez´zem', poušt atd.,
tak i správec (t. j. správć s mírnícím e mezi
v a c) m. správce a tak i roveň m. rovně
v nom. a m. rovni v akkus. Na př. Kdyby
sobě roveň miloval. Bianc. Mezi svou ro-
veň, Har. Hleď sobě roveň pojíti. Lom. Je-
den druhému roveň hledá. Prov. (Jg.). Z toho
také vysvítá, že neprávem pokládá se za
chybné rčení obecné: roven býti někomu.
Gb. ib. Vz Km. 1877. str. 20., Listy filolog.
1879. 50. — R., rovnost, die Gleichheit,
Prospívání v moudrosti klade Lukáš na
rovni s prospíváním ve věku. Sš. L. 48.
Postavil Pavel na rovni židy s pohany. Sš.
I. 41. Nad obyčejnou roveň, über das Ni-
veau. Papíry státní jsou na rovni, die Staats-
papiere stehen al pari. J. tr. — R., rovná
míra, das gleiche Mass. Všeho koření roveň
vzíti. Db. -- Zaroveň, za roveň = zrovna,
gleich, zugleich. V. Z. s námi tu byl. Us. —
Zaroveň—rovným způsobem, stejně, gleicher-
massen. Mathematická učení zaroveň jsou
potřebná i vtipná. Kom. Když den a noc
z. jest; Když váha z. stojí; a z. se těšil
z věcí smutných jako veselých. V. S jinými
falešnými bohy jej zaroveň pokládaje. Br.

2. Roven, vně, f., něm. Rowen, ves a)
u Sobotky, b) u Vamberka; c) R. horní a
dolní u Holic. PL.

Rovence, e, n., něm. Rubenz, ves v Bu-
dějovsku.

Rovenčička, y, ť. — vrstevnice, die Alters-
genossin. Suhajíčku mladý, nelub staré baby,
ale lub děvčičky, tvoje r-ky. Koll. Vz Ro
venice.

Rovenice, rovenica, e, rovenička, y,
f., na Slov., vrstevnice, týž věk mající. Vz
Rovenčička.

Rovenka, y, f., cesta v rovině, ein Weg
in del Ebene. Veze on ho (dřevo) po r-ce
svojej milej pod okence. Sš. P. 276.

Rovenník, a, m., vrstevník, der Zeitge-
nosse. Šf. II. 134.

Rovensko, a, n., městys v okresu tur-
novském. Vz S. N. — R., ves u Zábřehu.
— Rovenský.

Rovenství, n. = rovnost, stejnost, jedna-
kosť, srovnalosť (Šm.), die Gleichheit. ZN.
Rozděleni kořistí mielo se dáti v roven-
stvie vedlé stanov a zaslouženie. Troj. R.
vzkříšenců s anděly. Sš. L. 190. Konšelé
pak a přísežní, jakož muži výborní, ku
požádání súdce se všech stran súpeřům r.
zachovávajíce nálezy vynášejte. CJB. 423.,
Tkadl., Sych. — R., pravost, spravedlivosť,
die Billigkeit. Vulg., Ms. pr. hor. — Kat.
565. — R., smlouva, der Vergleich. Od pa-
novánie má komorník vzíti věrdunk neb
jak se v r. umluví. O. z D.

Roveredo, a, n., Rovereto, mě. v Tyrol-
sku. — Rovereďan, a, m.; pl. -né. — Rove-
redský, Rovereder. Vz S. N.