105

bednáři. V. R. též mysliti. V. Chudobná
děvečka rovně je dar boží; nevíš ty sy-
nečku, co ti pán Bóh vloží. Sš. P. 309. A jsú
r. jako nevěstka pyšná, která panuje nad
tím, který jest jí poddán. Hus. III. 313. R.
někomu něco činiti. Dch. Rovně je taková
děvucha jak jiné. Sš. P. 409. Tak aby je
měl r. s Bohem, jako jest všemohúcnosť,
všeznámosť atd.; Aj Jan húni měl, jíž jest
i hanbu i zimu rovně odpudil; protož chválí
ho spasitel, že nechodí v rúše měkkém; Ty
tři osoby jsú r. mocné i múdré. Hus. I. 73.,
II. 19., 229. Duchem a srdcem r. výtečný.
Dch. — R. jako, r. tak = nejináč než jako,
touž měrou, eben so wohl, als. R. mu pá-
rati jako šíti. Lom. R. jako po zemi. Kom.
R. co by motovidlem střelil. — R. děliti =
na rovné, stejné díly, gleichmässig gleich
theilen. Ostatek rudy na 4 šichty těžařům
rovně buď rozděleno. CJB. 315. Pakli se
(páni) r. počtem rozdělí, tehdá ke kteréž
straně pristúpi úřad větší, to má před se
jíti. O. z D. — R. — právě. eben. A tehdáž
r. střihl ovce své. Br. — R., mírně, levně,
billig. To tě dosti r. stane — nedraho přijde.
V. Ješto jsem já to Ondřejkovi rovněje dal
než jemu. Půh. II. 608.

2. Rovně, ě, f. = roveň, osoba někomu
rovná. Vz Roveň. Kat. 121. — R. = rovina.
U Vsetína. Vck.

Rovné, ého, n., ves ve Vyšebrodsku. —
R., něm. Roben, ves v Hlubčicku (v Opol-
sku). — R., ves v Trenčansku. Vz S. N.

Rovněž = rovně, eben so, desgleichen.
R, tak. D.

Rovnice, e, f., výraz totožnosti hodnot
dvou veličin neb veličinných útvarů značící
totožnosť tuto znaménkem =. Ku příkl.:
ax -/- b = c Vz více v S. N. Die Gleichung.
R. pomocná, vyšší, totožná n. jednostejná,
středová (Mittelpunktsgleichung), transcen-
dentní, r. přímky; r. o jedné, o dvou, o třech
neznámých, určitá, neurčitá, čistá, přesná,
smíšená; r. stupně prvního, druhého, třetího,
čtvrtého, ntého, druhostupňových rozkladův,
veliká, dráhy, času, jednoduchá, základní,
spořádaná; r-ci sestaviti, uvésti v nullu; r-ci
snížiti, vyšetřovati; dvě r. určují dvě ne-
známé veličiny; přenésti (převésti) člen na
druhou stranu rovnice; veličinu x do r-ce
vpraviti, uvésti; r. s udavatelem (exponen-
tem) n. mocnitelem nestálým. Nz. Vz S. N.
R. číselná (numerická), nestejnoměrná, tri-
nomická, exponencialní. Stě. Alg. 105., 129.,
134., 135. — R., rovná centa, ein ebener
Weg. Na r-ci sú zbojníci. Sš. P. 684. —
R., die Parallele.

Rovníček, čku, m. — rovnosť. Poněvadž
stav třetí chtěl všude jak v direkcí tak
i v jiných věcech se stavy vyššími rovnosť
míti, aby tedy i v odvozování berní r-čka
táhli. Skl. IV. 20.

Rovničký, rovňoučký, vz Rovný.

Rovník, u, m., der Aequator. R. = kru-
hová čára od obou točen všude stejně vzdá-
lená. Blř. R. = kruh, jenž dělí zeměkouli
na polokouli severní a jižní. Blř. R. světový
či nebeský, der Himmelsaequator. Š. a Ž. Kde
věc sama tak jasně vyslovena, tam stín se
ztrácí, jako když pod r-kem slunko za po-

ledne na hlavu padá. Sš. Mr. 64. R. magne-
tický, zemský, nebes; výška r-ku. Nz. —
R., a, m., společník, vz Rovenník. Slov.

Rovníkový. R. Hodiny, proud, prouděni,
průměr, průmět, Aequators-, Nz., rovina.
Ebene des Aequators, S. a Ž., vedro.

Rovnina, v, f. — rovina, die Ebene. Us.
Jg., Pref.

Rovniti, il, ěn, ění = rovnati, rovným či-
niti, eben machen, ebnen, planiren.

Rovnítko, a, n., das Richteisen (ve sklár-
nách). Šm.

Rovno, vz Rovný. — R., adv. = rovně,
gerade, aufrecht. R. tyčku postaviti. Jg. R.
někam běžeti — přímo. Kartig. Kudy milá
chodívala, bylo všudy rovno. , Hank. z nár.
pís. Tam vše rovno jako v bibli řádky. Hdk.
C. 39. — R., z rovna, gerade zu, gerade
heraus. Mluv mu zrovna pravdu. -- Zarovno,
zarovná = zaroveň, stejně, gleichermassen,
gleich. Nemožná věc jest, spolu zarovno
i Boha i svět milovati. Ottersd. — R. —
stejno, gleich. Ach vy lesi, tmaví lesi, lesi
miletinští, čemu vy sě zelenáte v zimě v letě
rovno ? Rkk. 65. Po rovnu rozdávati. Zlob.
Moje leta také idú rovno s hodinami. Sš.
P. 65.

Rovuobarvý, gleichfärbig. L.

Rovnoběhý, vz Rovnoběžný. R. místa.
Vz Parallelismus.

Rovnoběžka, y, f. rovnoběžnice. Vz
Rovnoběžný.

Rovnoběžnice, e, i'., parallela. Vz Rovno-
běžný.

Rovnoběžník, u, m., parallelogramm,
das Parallelogramm. R. jest čtyřúhelník,
v němž dvě a dvě protilehlé strany rovno-
běžné jsou. R. pravoúhlý, kosoúhlý, rovno-
stranný, nerovnostranný, Jd., r. rychlostí,
sil. Nz. Vz KP. II. 11., 352.

Rovnoběžnosť, i, f., vz Parallelismus.
Sš. Ž. 93.

Rovnoběžnostěn, u, m., Parallelopiped,
n. Hranoly čtyřboké, přímé i šikmé, které
jsou po koncích omezeny plochami rovno-
běžnými, jmenujeme r-ny. Prm. III. č. 16.

Rovnoběžnostran, u, m , Parallelopi-
ped, n. Vz Rovnoběžnostěn.

Rovnoběžný, parallelní, v rovné vzdá-
lenosti běžící, parallel. R. čáry, kruhy, po-
stava (Stellung), pravítko. Nz. R, čáry, rovno-
běžky, rovnoběžnice, dvě v též rovině le-
žící přímky, které jsouce do nekonečna
prodlouženy nikdy se nestýkají. Vz S. N.,
Čára. R. plocha. Sedl. R. místo; Všecko se
na r-ných místech u Matouše a Marka na-
lézá; R-ny jsou věty ty. Sš. L. 144., J. 81.,
Sk. 40. — s čím. Celý tedy život křesťana
se životem Krjsta r-žen býti má. Sš. I. 69.
Vz Parallelismus. .

Rovnobočný, gleichseitig. L.

Rovnobok, u, m., eine gleichseitige Figur.
L.

Rovnoboký, gleichseitig. R. ozubení.
Prm. IV. str. 122.

Rovnobytný = rovné bytnosti, podstaty
jsoucí, gleichen Wesens, gleicher Wesen-
heit seiend, consubstantialis. Veškerenstvo
od Loga výpravce rovnobytného božské
úrady stvořeno bylo. Sš. J. 14. (Hý.).