108

Kdvby jemu roven byl, snad by jemu hro-
zil. Hus. I. 162., 226., III. 118. Nejsem tobě
rovna. Sš. P. 251. Vášnivosť, jižto není rovno.
Dch. — komu v čem. V bohactvi jsem mu
roven. Us. Nebylo rovné jí v kráse. lír.
V počtářství není mu (nemá sobě) rovného.
Jg. V jedné však jste rovni jemu věci. SŠ.
Bs. 195. Tři osoby rovné v múdrosti; Rovný
otec, rovný syn, rovný i duch sv. to věz
v dostojensťví; Z toho rozuměj, žeť (Kristus)
jest s otcem rovný v moci, v múdrosti a
v dobrotě. Hus. I. 12., 457., II. 52. — Hus.

II. 72., 212., 293., III. 255., Chč. 413., Št.
Kn. š. 36. Obě (městě) sta rownye ve zlosti.
Pass. 307. Er. — komu čím. Někomu vě-
kem roven býti. Cyr. Silou žádný mu roven
nebyl. Háj. Hlasové počtem rovní. J. tr.
Roven vždy býti povahou. Dch. R. býti
někomu bohactvím. Výb. II. 41. Ač všecky
tři osoby božské slávou a mocí rovny jsou;
Tak že říše jeho rovna byla objemem svým
říši krále Heroda Velikého. Sš. Sk. 98., 140.
(Hý.). — kdy. Ižádný před tebú tobě roven
nebyl. Bj. — komu nač: na pýchu, na
statek, na poctivosť. Sš. P. 212. Na pocti-
vosť jsem ti rovna, na bohaství není možná.
Pk.. Er. P. 150. — kde. Volte muža mezu
sobú rovna. LS. v. 101. Už jsu já všady
rovna mezi ženami. Sš. P. 431. Není mu
rovno v celých Oudolicích. Km. — pro
koho. Pro moju dcerušku nerovnýs. Sš. P.
409. — podlé čeho. Kristus rovný jest
otci podlé božstvie. Št. - R., slušný, mírný,
spravedlivý, skrovný, pravý, billig, mässig,
recht. Na rovném rúše a pokrmu dosti ma-
jíc. O 7 vstup. Rovný lid vedl jest. Arch.

III. 289. R-ého úmysla bud (aequo animo
esto). BO. Od vévody k r-é bitvě pobízen
jsa v místě ukázaném se postavil. Kn. R.
odplata. GR. Na rovném přestati. Solf. Jemu
se chce radějšie záhuby země, nežliby rovné
přijal. Mus. Za rovné peníze. V. Sr. nahoře.
Rovné břímě žádnému hřbetu nepoláme. Ros.
Buď jim rovnu neb nerovno (per aequa et
iniqua). V. Nechť mne z súdu propustí, chci
jemu rád rovné od sebe učiniti, Hl. Ke všemu
r-mu a spravedlivému se poddávaje. Ib. Ne-
požádav r-ného ode mne pohnal mne. Půh.
brn. 1406). O to mi slíbil roven býti před
úředníky. Půh. olom. 1412. A já jsem toho
túžil, aby se mi o to rovné stalo. Ib. (Gl. 301.).
Učiněno jest bylo poselství ku p. Koldovi
podávajíce jemu rovného a on mimo to nám
kraj hubí. 1448. Nách. Budeliť mne moci
rovné potkati, rád chci přijeti. 1445. Pakli
by která strana na rovném nechtěla dosti
mieti. 1416. Aby mi o to roven byl a Střiž
mi od sebe žádné rovnosti neučinil; Slíbil
mi o to rovné učiniti od svých lidí i ne-
učinil; Aby se mi o to rovné stalo (Aus-
gleich). Půh. II. 373., 502. Jimžby měli sami
neřku desátky dávati, ale všechno, co by
jim mimo rovnú potřebu tělestnú ostalo;
Váha buď spravedlivá a závažie rovná, spra-
vedlivý met neb strych neb čber. Hus. I.
338., II. 273. Cf. Bdl. Obr. 109.

Rovový, Grab-. Ke dveřím rovovým.
ZN.

Royal (fr., roajál), z lat. regalis, králov-
ský, königlich.

Royalism-us, u, m., oddanost králi n.

královu rodu.

Royalista, y, m., dle Despota, přívrženec
králův n. králova rodu, der Royalist. Rk.

Roz-, ve Slovenčině: ras-: razporek (rozp.).
Sb. Předložka nedílná roz-, řec., lat.
dis-, něm. zer-, ver- znamená 1. Síření po
místě a v prostoře (sem i tam, po různu).
Zahradník rozsazuje stromky. Us. Tu roz-
bíjejí stany. V. Oni rozhlásili jej po vši té
zemi. Br. — 2. K sesílení činnosti, k vytčení
plné její skonalosti — z plna, z cela. Nepra-
vosti vaše rozloučily vás s Bohem. Br. Roz-
ptýlím je jako lev. Br. Měchy oheň roz-
nítili. V. Zvon rozklátil. Jg. — 3. Znamená
rozluku, dělení (které i tím jeviti se může,
že děj rozličnými směry, na rozličných mí-
stech se koná: rozbiti, rozbratřiti, rozkmo-
třiti, rozvésti, rozehnati, rozhlásiti, rozhřešiti,
rozdati, rozděliti, rozlomiti, rozloučiti, roz-
šití, rozprodati. Mkl. S. 244). Rozlomil to
na dvé. Jg. Rozlosoval zemi jejích. Br. Roz
chvátali mezi sebou jmění naše. Br. — Zk.
— 4. Udává též nedokončenosť, počátek děje:
rozbarviti, rozuditi. Tn. — 5. Zmahání děje.
Rozjížděl se na něho. Tn. Vz Tn. 146. — 6.
Odčinění něčeho. Zavaž dvéře, však já je
rozvážu. Jabka zmrzlá rozmrznou. Kámen
mlýnský se omele a stav manželský se ne-
rozvede. Já se s tebou rozezdám. Pk. (Vz
Progr. olom. gymn. 1875. 14.). — Pozn. Slo-
vesa přechodná vůbec a slovesa nepřechodná
pohybování (vz Pře) s předložkou roz- složená,
řídí akkusativ. Co jsou to bláto rozjeli.
Rozprodati, rozděliti, rozohniti něco, nikoli:
čeho. Zk. - Roz-, předpona substantiv:
roz-um, roz-díl, roz-cestí, D., roz-sudek, roz-
vaha. Jg. — Pozn. Slova s roz- složená ozna-
čují z pravidla oddělení od toho, co se druhým
členem označuje: rozcestí, rozhraní. Mkl. B.
413., Bž. 239. Strany: Ach bože rozbože, vz
Pře- a k tomu ještě toto. Rovněž tak, my-
slím, dlužno vysvětlovati výraz: Ach Bože,
roz-Bože (Rozbože)! Doklady: Děvečka vy-
šije, šohajek vymlátí, ach Bože Rozbože, ti
budú bohatí; Ach Bože, Rozbože, kaj sú
můj tatíček? Sš. P. 471., 489. Ach Bože,
Rozbože, jakó já křivdu mám! Sš. P. 489.
Ach Bože, Rozbože, kde já mám rodiče, na
vojnu jít musím, mé srdečko pláče. V Sš.
sbírce z r. 1840. 94. Ach Bože, Rozbože,
s vysokého neba, abych já nejídal komis-
ného chleba. Sš. P. 585. Ach Bože, Rozbože,
kde je má maměnka!; Ach Bože, Rozbože,
ješče jednó Bože, že se mně šuhajek vedařit
nemůže. Sš. P. 488., 656. Ach Bože, Rozbože,
jak mi je! Sš. P. 439. Bože, můj Rozbože,
daj mně brzo v zemi lože. Sš. P. 294. Zvláštní
jest slovo rozjablůňka v písni u Brt. 70. (Sš.
437.): Po zahrádce chodila, r-ku sadila. Já
pokládám slova ta co do smyslu za totožná
s Ach Bože, pře-Bože, jakož snad již Jg. dle
slov jeho při roz-: cum adjectivis superlati-
vum designat = pře-, prae- per- n. př. rozmilý;
rarius cum substantivis: Oj bože rozbože?
Činím to z důvodů těchto: 1. Předpony roz-
(rozto-) užívá se tak jako předpony pře na
vyznačenou vyššího stupně přídavných jmen :
milý (rozmilý, roztomilý, přemilý), divný
(rozdivný, roztodivný, předivný), ve slov.