130

Rozhořčiti, il, čen, ení; rozhořčovati =
rozhněvati, erbittern. — se na koho. Sych.

— koho činí: nespravedlivým jednáním.
Rozhořeknouti se. R-klo se břicho mé.

ZN Vz Rozhořčiti.

Rozhořeknutý, erbittert, — čím: žlučí
hněvu. Rvač. 162.

Rozkořekovati, zum Wehklagen bringen.
— se. Kartig.

Rozhořelý, entbrannt. Us. Dch.

1. Rozhořeti, el, en, ení, anzünden, er-
hitzen. — co čím. Ciesař vól měděný ve-
likým ohněm rozhořeti kázal. Pass. 944.

2. Rozhořeti se, el, ení; rozhárati se;
rozhořovati se, rozhořívati se — vzníti se,
rozpáliti se, ent-, aufbrennen, in Brand kom-
men. — abs. Než se dříví rozhoří. Ros. R-řel
se spor o věc. Kos. 0l. I. 12. — se čím
(k čemu). Láska dvojnásobným podpalem
se rozhořuje. Kruz. Krví velmi se rozhoří
(k smilství). Ms. Secret. Ananiáš k většímu
proti němu (Pavlovi) záští r-řel. Sš. Sk. 265.

— se nač. Deň sě rozhořieva na poledne.
Rkk. 52. — se nad co. Plamen r-řel se
nade všecky národy. Kom. Pr. 5.

Rozhorleně, eifrig. V.

Rozhorlence, nce, m., der Enthusiast,
Nej. V.

Rozhorlení, n., die Erhitzung, Ereiferung.
R. k modlitbě, ku pobožnosti, Br., k hněvu.
Nelíčené r. Dch. — R., die Entrüstung.

Rozhorlenosť, i, f., die Entrüstung. Kos.
0l. 1. 48. Vz Rozhorlení.

Rozhorlený; -en, a, o, entrüstet.

Rozhorliti, il, en, ení; rozhorlovati =
rozhořčiti, erhitzen; pohnouti vnitřně, in
Eifer bringen, aneifern, ereifern. Jg. — koho.
Br. koho k čemu: ku pobožnosti, Kom.,
k hněvu. Jg. — se v čem: v duchu, v lásce,
Br., v bázni boží. Putov. sv. — se čím.
Dary božími se v dověrnosti k Bohu r. Br.
R. se hněvem. V. — se nač, na koho.
Kom., Sych. — se kde: na, mysli. BO.

Rozhoršenosť, i, f., die Entrüstung. Us.
Tě., SŠ. Sk. 171.

Rozhorsený; -en, a, o, aufgebracht, eht-
rüstet. Dch.

Rozhoršiti, il, en, ení, aufbringen, ent-
rüsten. — se, sich entrüsten. — čím. Us.

Rozhospodařiti, il, en, ení, rozmrhati,
verwirthschaf'ten, durch bringen. Us. Dch.

Rozhospodyně, ě, ť. — nehospodyně, ein
unwirthschaftliches Weib. Jg.

Rozhostiti, il, stěn a štěn, ění; rozhošťo-
vati; rozhostívati = rozděliti, trennen; roz-
šířiti, verbreiten; se = rozloučiti se, roz-
hněvati se na sebe, sich trennen, aus ein-
ander gehen, mit Jemanden brechen; roz-
hostiti se jako host, pohodlí užívati, se svléci,
posiliti se, sich als Gast wo niederlassen,
sichs wo bequem machen: prostříti se, po-
ložiti se, sich lagern, legen, ausbreiten. Jg.
- se. Rokovníei se rozhostili (na sebe roz-
hněvali). Sych. Tu se rozhošfuje bezpečně.
Pč. 43. Když k uloženému dni přijel do
Veselé a rozhostil se. Let. 199. Přijed v les
tu se rozhostil (pohovil si). St, skl. — se
z čeho. Rozhostil se (svlékl se) ze svého
havu. Háj. — se, koho kde, kam = po-
ložiti. R. se v lese, v trávě, po lese, do

trávy. Us. S koně ho sbodla, až se rozhostil
na zemi. Troj. Rak se rozhostil v těle. Lk.
Spravedlnost' se na poli rozhostí. Roz. ur.
reg. 134. (Jg.). Mír a klid rozhostil se šírou
dálí. Us. Tč. R. se u koho. Rk. — se s kým
{rozhněvati se, mit Jem. brechen). Us. Dch.

Roztloukati, ins Heulen bringen. Ros. —
se.

Rozhoupati; rozhoupnouti, pnul a pl,
ut, uti; rozhupovati, in Schwung bringen. —
co: zvon. — se, koho na čem: chlapce na
provaze r. Us. — čeho: zvonu, šp. m.:
zvon.

Rozhourati se = rozklusati se, in Trab
kommen. Vranka se opět r-la. Němc.

Rozhousti se, hudu, hudl, ins Musiziren
kommen. Ros.

Rozhouževný, sehr zäh. D. exc. Vz Roz-.

Rozhovor, u, m., rozmluva, das Gespräch,
die Konversation. Tichý r. Hdk. Do r-ru se
dáti, Nrd., se pustiti. Vz Dialog.

Rozhovořiti, il, en, ení = rozmluviti, aus-
reden, abrathen. — komu co. — R., k ho-
vorení pohnouti, zum Reden bringen. —
koho. — se, ins Reden kommen. Bern.

Rozhovorný — konversační. R. mluva,
die Konversationssprache.

Rozhový, Reis-, Ruthen. R. listy. Rostl. —
R., větvitý, ästig, frondosus. R. dub. BO.

Rozhození, n., das Auseinanderwerfen.
Us.

Rozhozený; -en, a, o, aus einander ge-
worfen, zerworfen; entschieden. Jg.
Rozhraba, y, rozhrabanec, nce, m., y již.
Čech. = nepořádaný člověk, ein unordentli-
cher Mensch. Rozhrabanče rozhrabanej. Kts.

Rozhrabati, hrabám a hrabu; rozhrabo-
vati, rozhrabávati, aus einander rechen,
scharren, werfen. Jg., Ros. — co čím: rýčem
mravenčí hnízdo. Sych.

Rozhrada, y, f., v horn. = přehrada.
Hř. 71.

Rozhraditi, il, zen, ení, na Slov. děn,
ění; rozhrazovati, rozhrazovati = hradbu
rozházeti, den Zaun abreissen, von einander
werfen. — co: plot, Lom., jámu na zátyni,
střídu na 2 větrné proudy, verfachen. Hř. 71.

Rozhrádka, y, f., das Orgelschleifregister.
Vaněk o varh.

Rozhraň, ě, f. = rozhraní. Vký.

Rozhranění, n., die Demarkation.

Rozhraněný; -ěn, a, o, getrennt. — čím.
Oči r-né nosem. Kos. 01. I. 28.

Rozhraní, rozehraní, rozhrání, roze-
hrání = rozhranné místo, kde se hranice n.
cesty dělí n. stýkají rozcestí, křížová cesta,
der Scheideweg, die Mark-, Wegscheide,
BO., Kat. 3209., meze hranice vůbec Výb.
1109. R. zemí, krajin, polí, lesů. Us. Na
r. ho vojáci dostali. Us. R, cest. Ctib. — R.
v horn. meze dolového pole horním zákonem
propůjčeného, die Markscheide. Vz S. N.
R., místo, kde popravují (poněvadž se to
na rozcestí dělo), der Richtplatz, die Richt-
stätte, Richtbühne. Zakopali je za branou
na rozhraní. St. let. — V., Leg., Trip.

Rozhrauiti,il,ěn, ění, abgränzen, scheiden,
trennen. — co čím.

Rozhranný, Gränz-. — R., popravní,
Rieht-. R. místo. 1474. Vz Rozhraní.