Předchozí (129)  Strana:130  Další (131) |
|
|||
130
|
|||
|
|||
Rozhořčiti, il, čen, ení; rozhořčovati =
rozhněvati, erbittern. — se na koho. Sych. — koho činí: nespravedlivým jednáním.
Rozhořeknouti se. R-klo se břicho mé. ZN Vz Rozhořčiti.
Rozhořeknutý, erbittert, — čím: žlučí
hněvu. Rvač. 162. Rozkořekovati, zum Wehklagen bringen.
— se. Kartig. Rozhořelý, entbrannt. Us. Dch.
1. Rozhořeti, el, en, ení, anzünden, er-
hitzen. — co čím. Ciesař vól měděný ve- likým ohněm rozhořeti kázal. Pass. 944. 2. Rozhořeti se, el, ení; rozhárati se;
rozhořovati se, rozhořívati se — vzníti se, rozpáliti se, ent-, aufbrennen, in Brand kom- men. — abs. Než se dříví rozhoří. Ros. R-řel se spor o věc. Kos. 0l. I. 12. — se čím (k čemu). Láska dvojnásobným podpalem se rozhořuje. Kruz. Krví velmi se rozhoří (k smilství). Ms. Secret. Ananiáš k většímu proti němu (Pavlovi) záští r-řel. Sš. Sk. 265. — se nač. Deň sě rozhořieva na poledne.
Rkk. 52. — se nad co. Plamen r-řel se nade všecky národy. Kom. Pr. 5. Rozhorleně, eifrig. V.
Rozhorlence, nce, m., der Enthusiast,
Nej. V. Rozhorlení, n., die Erhitzung, Ereiferung.
R. k modlitbě, ku pobožnosti, Br., k hněvu. Nelíčené r. Dch. — R., die Entrüstung. Rozhorlenosť, i, f., die Entrüstung. Kos.
0l. 1. 48. Vz Rozhorlení. Rozhorlený; -en, a, o, entrüstet.
Rozhorliti, il, en, ení; rozhorlovati =
rozhořčiti, erhitzen; pohnouti vnitřně, in Eifer bringen, aneifern, ereifern. Jg. — koho. Br. koho k čemu: ku pobožnosti, Kom., k hněvu. Jg. — se v čem: v duchu, v lásce, Br., v bázni boží. Putov. sv. — se čím. Dary božími se v dověrnosti k Bohu r. Br. R. se hněvem. V. — se nač, na koho. Kom., Sych. — se kde: na, mysli. BO. Rozhoršenosť, i, f., die Entrüstung. Us.
Tě., SŠ. Sk. 171. Rozhorsený; -en, a, o, aufgebracht, eht-
rüstet. Dch. Rozhoršiti, il, en, ení, aufbringen, ent-
rüsten. — se, sich entrüsten. — čím. Us. Rozhospodařiti, il, en, ení, rozmrhati,
verwirthschaf'ten, durch bringen. Us. Dch. Rozhospodyně, ě, ť. — nehospodyně, ein
unwirthschaftliches Weib. Jg. Rozhostiti, il, stěn a štěn, ění; rozhošťo-
vati; rozhostívati = rozděliti, trennen; roz- šířiti, verbreiten; se = rozloučiti se, roz- hněvati se na sebe, sich trennen, aus ein- ander gehen, mit Jemanden brechen; roz- hostiti se jako host, pohodlí užívati, se svléci, posiliti se, sich als Gast wo niederlassen, sichs wo bequem machen: prostříti se, po- ložiti se, sich lagern, legen, ausbreiten. Jg. - se. Rokovníei se rozhostili (na sebe roz- hněvali). Sych. Tu se rozhošfuje bezpečně. Pč. 43. Když k uloženému dni přijel do Veselé a rozhostil se. Let. 199. Přijed v les tu se rozhostil (pohovil si). St, skl. — se z čeho. Rozhostil se (svlékl se) ze svého havu. Háj. — se, koho kde, kam = po- ložiti. R. se v lese, v trávě, po lese, do |
trávy. Us. S koně ho sbodla, až se rozhostil
na zemi. Troj. Rak se rozhostil v těle. Lk. Spravedlnost' se na poli rozhostí. Roz. ur. reg. 134. (Jg.). Mír a klid rozhostil se šírou dálí. Us. Tč. R. se u koho. Rk. — se s kým {rozhněvati se, mit Jem. brechen). Us. Dch. Roztloukati, ins Heulen bringen. Ros. —
se. Rozhoupati; rozhoupnouti, pnul a pl,
ut, uti; rozhupovati, in Schwung bringen. — co: zvon. — se, koho na čem: chlapce na provaze r. Us. — čeho: zvonu, šp. m.: zvon. Rozhourati se = rozklusati se, in Trab
kommen. Vranka se opět r-la. Němc. Rozhousti se, hudu, hudl, ins Musiziren
kommen. Ros. Rozhouževný, sehr zäh. D. exc. Vz Roz-.
Rozhovor, u, m., rozmluva, das Gespräch,
die Konversation. Tichý r. Hdk. Do r-ru se dáti, Nrd., se pustiti. Vz Dialog. Rozhovořiti, il, en, ení = rozmluviti, aus-
reden, abrathen. — komu co. — R., k ho- vorení pohnouti, zum Reden bringen. — koho. — se, ins Reden kommen. Bern. Rozhovorný — konversační. R. mluva,
die Konversationssprache. Rozhový, Reis-, Ruthen. R. listy. Rostl. —
R., větvitý, ästig, frondosus. R. dub. BO. Rozhození, n., das Auseinanderwerfen.
Us. Rozhozený; -en, a, o, aus einander ge-
worfen, zerworfen; entschieden. Jg. Rozhraba, y, rozhrabanec, nce, m., y již. Čech. = nepořádaný člověk, ein unordentli- cher Mensch. Rozhrabanče rozhrabanej. Kts. Rozhrabati, hrabám a hrabu; rozhrabo-
vati, rozhrabávati, aus einander rechen, scharren, werfen. Jg., Ros. — co čím: rýčem mravenčí hnízdo. Sych. Rozhrada, y, f., v horn. = přehrada.
Hř. 71. Rozhraditi, il, zen, ení, na Slov. děn,
ění; rozhrazovati, rozhrazovati = hradbu rozházeti, den Zaun abreissen, von einander werfen. — co: plot, Lom., jámu na zátyni, střídu na 2 větrné proudy, verfachen. Hř. 71. Rozhrádka, y, f., das Orgelschleifregister.
Vaněk o varh. Rozhraň, ě, f. = rozhraní. Vký.
Rozhranění, n., die Demarkation.
Rozhraněný; -ěn, a, o, getrennt. — čím.
Oči r-né nosem. Kos. 01. I. 28. Rozhraní, rozehraní, rozhrání, roze-
hrání = rozhranné místo, kde se hranice n. cesty dělí n. stýkají rozcestí, křížová cesta, der Scheideweg, die Mark-, Wegscheide, BO., Kat. 3209., meze hranice vůbec Výb. 1109. R. zemí, krajin, polí, lesů. Us. Na r. ho vojáci dostali. Us. R, cest. Ctib. — R. v horn. meze dolového pole horním zákonem propůjčeného, die Markscheide. Vz S. N. R., místo, kde popravují (poněvadž se to na rozcestí dělo), der Richtplatz, die Richt- stätte, Richtbühne. Zakopali je za branou na rozhraní. St. let. — V., Leg., Trip. Rozhrauiti,il,ěn, ění, abgränzen, scheiden,
trennen. — co čím. Rozhranný, Gränz-. — R., popravní,
Rieht-. R. místo. 1474. Vz Rozhraní. |
||
|
|||
Předchozí (129)  Strana:130  Další (131) |