140

Rozklouti, rozklíti, rozklinouti, rozklofati,
rozklovati, rozkluvati, rozklvati, rozklívati,
rozklobati, rozklíbati, rozklubati, rozklofnouti
atd., zer-, aufpicken. — co. Slepice roz-
klofla vejce, Us. — čím: zobákem. Vz Klvati.

Rozklučkovati, aufhackeln, die Ranken
(Mučky) auflösen. Na Ostrav. Tč.

Rozkluditi, vz Rozkliditi.

Rozkmásati, na Slov. = rozdrchati, roz-
cuchati, rozsápati, zerraufen, zerwühlen, zer-
reissen. Plk., Holý.

Rozkmeniti, il, ěn, ční, rozděliti, roz-
tříditi, theilen, scheiden. — co: lidstvo. Sš.

— se kdy jak v co. Lidstvo po zmatení
jazyků podlé tradice v 72 národů se r-lo.
Sš. L. 101.

Rozkmotření, n., die Entzweiung, Uiber-
werfung, Trennung. Nastalo mezi nimi r.
Sych. Zjevné r. Dch.

Rozkmotřený; -en, a, o, entzweit, ver-
feindet.

Rozkmotřiti, il, en, ení; rozkmotřovati,
die Gevatterschaft aufheben; entzweien, ver-
uneinigen; se, sich entzweien, sich überwerfen,
uneins werden, mit Jemanden brechen, feind-
selig werden, sich mit Jemanden überwerfen,
mit Jemanden zerfallen. Šm., V. Rozkmotřili
se spolu. Ros. Však se už rozkmotřili (pře-
stali býti přátely. Vz Nesvorný). Č. M. 553.

— koho čím: přátele pomluvami. — se
s kým. Us. Dch., Němc, Kf.

Rozkmotřování, n., die Entzweiung.

Rozkníkati, rozknikovati, rozkníkávati =
rozdrážditi, reizen. - koho čím: dítě šká-
dlením.

Rozknísati, na Slov. — rozklátiti, in
Schwung bringen. — co: zvon. Bern.

Rozkocouřiti, il, en, ení. — se. Vz Ko-
couřiti se. Us. Sd.

Rozkoč, e, m., orchestia, kývoš. Krok.

Rozkočiti se, lépe: rozskočiti sc. Jg.

Rozkočovati se, tábor rozbiti, ein Lager
Aufschlagen. L.

Rozkodlučovati, rozkodlučiti, zastr. =
rozděliti, absondern, theilen. R. z roz /- lú-
čiti. Bž. 50. — co. Rozkodlučí je (lidi) různo,
jako pastuchy vykodlučijí ovce od kozlů.
'Mat. 25. 32. (15. stol.)

Rozkohacený; -en, a, o = polámaný,
položený. R. pšenice. Ú Rychn. Ntk.

Rozkohatiti = rozevříti, aufreissen, auf-
thun. — co: dvéře. — se = rozložiti se,
sich lagern. Us.

Rozkohoutiti se, il, cen, ení, na Slov.
těn, tění = rozhněvati se, zornig werden. —
se na koho. Ros. Vz Kohoutiti se.

Rozkochaně, libě, v rozkoši. Kat. 842.

Rozkochání, n., die Ergötzung. R. po-
žívati. BO.

Rozkochaný; -án, a, o, erfreut, liebes-
entbrannt. Us. Dch.

Rozkochati, rozkochávati — rozveseliti,
erfreuen. — koho (čím). Celý svět radostí
rozkochal. Cant. Milosť ustavné ženy r-chá
svého muže. BO. — se = zamilovati se, sich
sehr verlieben; těšiti se, radosť míti, sich
ergötzen, erfreuen. — se v čem, z čeho.
V lásce a milování ženicha svého Horlivě
se rozkochala. Ob. Pan R. se z něčeho. Tabl.
poes. (Jan Křestitel) ve významu jeho (toho

jména) se rozkochával; V rozjímáni slov
těch svaté duše se rozkochával v. Sš. J. 17.,
172.

Rozkokošiti se — pyšným se státi, stolz
o. aufgeblasen werden. L.

Rozkokrhati se, v kokrhání se dáti, ins
Krähen kommen; kokrhaje se potrhati, sich
zerkrähen. Ros.

Rozkoktati, koktavě rozmluviti, zum Stot-
tern bringen. Ros. — koho.

Rozkol, u, m., rozštěp, rozklání. R od
roz a kl (kláti), l se stupňovalo v ol. Vz L.
Ht., Mkl. B. 7. Strsl, raskolь. Mkl. 16., der
Spalt. V r. štěpovati. Rad. zv. — R. v ruské
cirkvi, rozkolnictví, das Schisma, Pkt., die
Spaltung, Dch., odštěpení i úhrn sekt od-
dělivších se v 17. století od církve pravo-
věrné. Vz S. N., MP. 77. R. hlubokosáhlý,
tiefgehend. Dch. — R., diaerese ve verši.
Přesahuje-li slovo které z jedné stopy ver-
šové do druhé tak, že ji vyplňuje, vzniká
r. Cf. Přerývka. KB. 4.

Rozkolení, n., zastr., pokolení, generatio.
Us.

Rozkolí, vz Rozkláti.

Rozkolíbati, ins Wiegen bringen; roz-
viklati, pohnati, in Bewegung bringen. —-
koho kým: dítě dítětem. Ros.

Rozkolič, e, m., der Propfmeissel. Šm.

Rozkolina, y, f., na Slov. — skulina, die
Ritze, Spalte. Baiz.

Rozkolísati, schwankend machen. — se
komu. Srdce se mu r-lo. Us.

Rozkoliti, il, en, ení; rozkolovati, zer-
hauen, spalten. — co, koho: někomu hlavu,
D., tele, Ros., lépe: rozkláti, rozsekati. Jg.
— se. Ach, sestřičko. Hlava bolí, ovaž ji,
než se rozkolí. Sš. P. 169.

Rozkolnec, ence, m., dunalia, rostlina, li.
lilkovitý. Rostl.

Rozkolnictví, n., der Schismatismus.

Rozkolník, a, m., rus., odštěpenec, der
Schismatiker. Kram.

Rozkoluch, u, m., morisonia, rostl, ka-
parovitá. Rostl.

Rozkoněřiti, il, en, ení — promrhati.
durchbringen. — co. Ros.

Rozkop, u, m., der Schurf. Šm.

Rozkopati; rozkopnouti, pnul a pl, ut,
utí; rozkopávati, zer-, aufgraben. — co:
vrch, zeď, Ros-, mraveniště, D., rozkopati
peřinu. Us. — čím: něco nohou. Us.

Rozkopčiti, il, en, ení, v kopky rozděliti,
zerhäufeln. Ros. — co čím: seno hráběmi.

Rozkorejniti, jl, čn, ční, rozkutiti, roz-
kryti, zerwühlen. Šm.

Rozkořeniti, rozkořeňovati, il, en, ení,
die Wurzeln vermehren. — se: Wurzeln
ausbreiten. Us. Tč.

Rozkořepiti, lépe: rozskořepiti. Jg.

Rozkořisťovati — rozebrati, zerplündern.
Slov. Bern.

Rozkorýniti, il, ěn, ční — rozryti, zer-
wühlen. — co: mouku. Prase r-lo pole. Us.

Rozkoš, u, m., die divergirende Seite.
Čsk. — R., úkos, úbočí, postranní úkosná
cesta, Seitenweg, m. Tamo pokrysta i vra-
cesta sě rozkosem. Rkk. 9. Vz Listy filolog.
1877. 88. — R., hranice dvou luk. Na Ostrav.
Tč.