147

podobnými činíme, slove r. (Bž. 39.). R. sou-
hlásek má nestejný úkol: buď přetvořuje ve
skupenině souhláskové jednu souhlásku v sa-
mohlásku (vz M, N) aneb v jinou souhlásku
(r. slabé č. neúplné), nebo se celá skupenina
v jiný zvuk mění následující samohláskou
(r. silnější č. úplné, směždění). Mnohdy
rozlišují se i jednotlivé hlásky mimo sku-
pení stojící a to bez příčiny zevní, jenom
pudem jakýmsi v nich samých uloženým. Gb.
R. liší se od změkčování jen stupněm a je
původu staršího, změkčování pak mladšího.
Vz Změkčení. Jir. A) R. slabší: Jedna
souhláska a to prvá rozlišuje se v následu-
jících skupeninách: 1. dt a tt v: st a sť:
krad -|- ti — krás -|- ti, met -|- ti — més -|- ti,
čit -|- ti — čís -|- ti, mot -|- t — most, vlád -|- t

— vlasť, pad -|- t — pasť. Přichází to zvl.
v infinit. a ve kmenech substantiv odvozených
odtud. — Pozn. Ve složených slovech a tvarech
časoslovných přicházejí d a t před t dosti
zhusta: odtud, odtrhati, veďte, mette.— 2.
Dl a tl v: sl, ale jen v někteRých odvo-
dech: houd -|- le — hous -|- le, jad -|- le —
jas -|- le (přehlasováním: jes -|- le), čít -|- lo —
čís -|- lo. - 3. CM v sť, šs v s: techť —
tesť, vlašský — vlaský, prchť (od koř. prch
v prchnouti) — prsť (prach). Vz konec. —
B) R. silnější. Následující skupeniny roz-
lišují se ve zvuk docela jiný. — 1. Kt a ht
v c: pekti — péci, mohti — moci, vrhti —
vrci, tekti — téci, tloukti— tlouci; mohť —
moc, nokt — noc. — 2. Čs, ds, ts v c: česť,
gt. cti m. čsti, ctný m. čstný, knížectví m.
knížetství, bohactví m. bohatství, patnáct
m. patnádst, řecký, katolický, ptactvo m.
řečský, katoličský, ptačstvo, vz konec tohoto
článku. — 3. Kj, hj, chj v: č, ž, š: pékja

— péča — péče, duchja — duša — duše,
, dýchju — dýšu, plakju — plaču, stráhja

stráža — stráže. — 4. Dj a tj v: z a c:
núdje nouze, hradja hráze, zroditi --
zrodjen— zrozen, chytiti chytjen chy-
cen, chtju — chcu — chci, telecí, hovězí.
Pozn. V několika málo případech rozlišuje
se tv č: kot — kočka, malitký maličký.

— 5. Hrdelné hlásky h, ch, k rozlišují se
před podnebnými i, í, ě, e (e a ь) v sy-
kavky: z, ž, š, c, č. — Pozn. Příčinou toho
jest vlastně hláska j, která ve jmenovaných
samohláskách skrytě činna jest. a) Před sa-
mohláskami i, í, rozlišují se hrdelnice v ohý-
bání v: z, š, c, ve tvoření slov v: ž, š, č.
V ohýbání: a) v nom. pl. mužských pod-
statných a přídavných jmen živé bytosti
značících: koželuh — koželuzi, hoch — hoši,
sedlák — sedláci, veliký —- velicí, nahý —
nazí, hluchý — hluší; ß) v lokale pl. sub-
stantiv: v koželuzích, v hoších, v ptácích;
y) v imperat. časoslov první třídy v h, k
ukončených: peku — péci — pec, pomohu —
pomoz, střehu — střez. Vz Rozkazovací. —
Pozn. Kdykoli po c, z samohláska i zmizí,
tu obecná mluva náhradou za to mění c v č,
z v ž: peč, pomož, střež. — Ve tvoření slov:
matka — matčin, macecha — macešin, tok —
točiti, druh — družina, trh — tržiště. — b)
Před samohláskou č rozlišují se hrdelnice
a) ve skloňování a odvozování příslovek od
přídavných jmen v: z, š, c: ruka — ruce

(m. rucě), rok — roce, roucho — rouše, noha

— noze, hořký — hořce, tichý — tiše, drahý

— draze. — ß) Ve tvoření slov a ve stupňo-
vání přídavných jmen v: ž, š, č: slych —
slyšeti, křik — křičeti, trh — tržiti, tenký —
tenčejši, drahý — drážeji, tuhý — tužeji. —
c) Před samohláskou e rozlišují se hrdelnice
v: ž, š, č: a) ve vokat. sg. sedlák — sedláče,
Vojtěše, Bóže — ß) v časování před kon-
covkami: -eš, -e, -eme, -ete a příponou -en:
teku, tečeš, teče, tečeme, tečete, tekou; mohu,
můžeš atd., vleku — vlečen, přemohu — pře-
možen; — y) před příponou -ek; pták —
ptáček, bůh bůžek, vích — víšek, roh—
růžek. — d) Hrdelnice se rozlišují v : ž, š,
č před příponami: -ba, -da, -ka, -ko, -ný,
-ní, -ník, -ský, -stvo m. strb. -ьba, -ьda, -ьka
atd.: druh-ьba — družba, služba, vražda, rouš-
ko, stružka, pružný, roční, strašný; češ-ský,
řeč-ský, vlaš-ský, katolič-ský, ptač-stvo.
Místo těchto a podobných píšeme: český,
řecký, vlaský, katolický, ptactvo. Kz. Vz
ještě strany a) slabého r.: dt, tl, cht, dl, tl,
hr, gr, kr, zš, žž, nr; b) strany silného r.:
dj, tj, kt, čš, ds, ts, kj, gj (hj), chj, sk, ck,
zg (zh). - Vz také ještě S. N. VIII.* 655., Ht.
Sr. ml. 149., Bž. 39. a strany r. souhlásek
na mor. Zlínsku vz Mtc. 1878.

Rozlišovati, vz Rozlišiti.

Rozliti, liji, leji, il, it, ití; rozlévati, rozlí-
vati, ver-, um-, überschütten, vergiessen. —
abs. Nerozlívej (= nepovídej, nepronášej). —
co: víno, sklenici piva, D., ocet (přízeň něčí
ztratiti), V., boj (popsati). Výb. I. Dež se na-
piješ, nic neroziiješ, bodeš žena má. Sš. P. 286.

— se. Jak ponejprv zavolala, Morava se roz-
lívala; Rozlívej se voděnko studená! Sš. P.
192., 246. — (co komu) kde. Že to jeho
srdečko musí se v něm rozlit. Sš. P. 349. R.
si u někoho polívku. D. — co, se kam. Roz-
hledem tím neočekávané světlo na veškeru
historii církve se rozlívá. Sš. I. 115. Všeliké
bytí osobné (dle stoiků) se rozlije druhdy
v prabytosť. Sš. Sk. 204. Vóni dobrých ctností
na všechny strany rozlévali jsú. Hus. III. 91.
Rozlil se duch boží na ně. Plk. R. polívku
na někoho, vodu na zem. Vody v jezera
se rozlévají. Kom. — se kudy. Voda po
lukách se rozlila. Ros. Vojsko po obou
březích se rozlilo. Vč. čes. Voda loukou se
r-la. Us. A slasť rozlej světem jako moře.
Sš. Bs. 191. Já jsem květ polský, tociž vóni
svých ctnosti já po širokosti všeho světa
rozlévám. Hus. III. 24. Lid po městech se
rozlil. Anth. I. 102. Hlas křepelčin rozléval
se osením. Č. Ja škoda, přeškoda tej krvi
červenej, co se rozlévala po trávě zelenej.
Sš. P. 592. Žleč (žluč) sě jemu rozli po
útrobě. LS. v. 92. — se odkud. Střed,
z něhož by se bylo evangelium okolně roz-
lívíilo. Sš. Sk. 190. — kdy. V nedělu se
já rád napiju, v pondělí zas nerád rozliju.
Sš. P. 654. — skrze co. Láska boží rozlita
je v srdcích našich skrze ducha svatého.
Sš. I. 58. Vonné věci slovú skutkové sv.
ctností, jenž skrze dobrú pověst' svú vuoni
daleko rozlévají. Hus. III. 57. — koho, se
čím. Psy vodou r. (rozehnati, když se perou).
Us. R. se žalostí. D. Šarlatovým tvá milost-
nosť rozlívá se květem. Sš. Bs. 37. — jak.