Předchozí (147)  Strana:148  Další (149) |
|
|||
148
|
|||
|
|||
Mořem rozlilo se množství lidu před ním —
jako moře. Mk. Po ní věčných krásot touha prouhami se rozlívá. Sš. Bs. 32. Rozlití, n., das Vergiesen, Ergiessen, die
Verschüttung. R. jedu. Hus. I. 231. Rozlitina, y, f., široký prostor vody, ku
př. za povodně, breiter Erguss. Us. Dch. Rozlítiti, il, cen, ení (na Slov. těn, ění),
rozlicovati, (Jg.), rozliťovati (C.) — litého učiniti, rozzlobiti, k ukrutnosti popuditi, in Wuth bringen, toll machen, erbittern. Jg. — se, ergrimmen, grimmig o. toll werden, in Wuth gerathen. Rozlítil se pohan lítý. Dr. v. 34. — koho, se proti komu. Proti mně se popouzejí a rozliťují. Sixt. Isid. B. IV. R-til sě jest proti Jobovi. BO. Náramně je proti sobě rozlítil a popudil. V. — Chč. 445. — se na někoho. Rozlítili se na nás co
sršně. Sych. Rozlítivše se naň pro domnělý ruhot schápali kamení. Sš. J. 180.—Jel., Ros. — se čím: hněvem, Pulk., prchlivostí, Leg.,
Háj. 76., žalosti. Knob. — se v čem. Obec se v hněvu r-la. V. — se k čemu. K pomstě proti nespravedlivým se r. V. Rozlitka, y, f., prvok. R. písčitá, difflu-
gia. Frč. 8. Rozlítnouti se, vz Rozletěti se.
Rozlítostněti se, ěl, ění, von Schmerz
zerfliesscn. Rozlitovati se (nad kým, nad čím),
in Schmerz ausbrechen. St. skl. Uviděv polo- mrtevce rozlitoval se. Sš. L. 108. Rozlitý; -it, a, o, vergossen. Máš r.ocet
(nepřátelství jsi sobě udělal). Us. u Zam- berka. Dv.— kde. Láska boží r-ta jest v srdcích našich. Sš. 1. 60. Ó poznajte, žeť viece r-té v lidu škodí svatokupčenie, nežli které jich v lidu lúpenie. Hus. I. 470. — kudy. Jedna jest obecná cierkev sv. po všem světě r-tá. Hus III. 76. Rozlitý, sehr wild. Vz Roz-.
Rozliv, u, m., der Erguss. Dch.
Rozlívati, vz Rozliti.
Rozlízati, lízám a líži; rozlizovati, zer-
lecken. — co: povidla. R. písmo ještě mokré. Us. Tč. Rozlízati se, vz Rozlézti se.
Rozlkati, lépe: rozelkati.
Rozloh, u, m., rozlehlost místa, prostran-
ství, grosser Platz, die Geräumigkeit. Ráj. -- R., rozložení, die Stellung. R. vojska. Johan. — Vz Rozloha.
Rozloha, y, f., prostora, area, die Fläche,
der Flächenraum. Vz Rozloh. Míra r-hy (roz- ložili), das Flächemnass. J. tr. R. místa. R. kolmá (kolmá členitost'), vertikale Gliederung; r. vodorovná, horizontale Gliederung. S. a Ž. — R., rozložení. R. mysli. Sš. L. 110. — R.,
rozčlenění, rozčlánkování, rozvinutí, die Zer- gliederung. Rozlojdaný, na Mor. rozlajdaný, Hý.;
-án, a, o = nepořádně ustrojený, unordent- lich gekleidet. Slov. Rozlom, u, m., der Bruch. Br.
Rozlomek, mku, m., das Bruchstück. Šm.
Rozlomiti, il, en, ení; rozlámati, rozla-
morati, rozlomovati, zerbrechen. V. — co jak: na kousky, Us., na dvé. Ros. R. v půly. D.- (Jak by hory) vsie drva v sebe (= do sebe) rozlámaly. Rkk. 23. Meč se nad ní po- |
klonil, na dvoje se r-mil. Sš. P. 9. — skrze
co. Když rozlomeni budú skrze smrť, tehdy sě stkvělosť jejich ukazuje. Hus. III. 46. — co čím: rukou. — se komu. Hůl se mi udeřením rozlomila. Us. Rozlosovati, durch o. ohne Loos ver-
theilen. — co: zemi něčí. Br. — co jak: na třídy, Br., na díly. — co mezi koho : úřady (mezi své přívržence). Us. — co komu. Rozlosovali měst 12 pokolení judskému. Br. — se po čem. Rozlosovali jsme se po lodí a k potýkání přihotovili. Har. — se kde: pod stromem. Har. Rozloučená, é, f., vz Rozloučený.
Rozloučené, geschieden. Ros.
Rozloučení, n. (zastr. rozlúčenie) = roz-
vedení, die Scheidung, Trennung, Auflösung. Při r. duše s tělem; r. se s tímto světem; r. manželů; lístek r. (propustný) dáti (repudi- are). V. Žádati za r. (Ehescheidung). Kom. R. přátel. Sych. Jaké naše r., dyž sme spolu naučeni. Sš. P. 401. Už je nedaleko Vaše r. Sš. P. 89. — R., v lučbě, rozklad lučebnický, die Analyse. Pr. Chym. Rozloučenosť, i, f., die Geschiedenheit.
Ros. Rozloučený; rozloučen, a, o, geschieden,
aufgelöst. Kázáni na rozloučenou. Us. Pantlo zeleno, modró, červeno na rozlóčenó. Sš. P. 314. Zavdati si na r-nou. Us. Juž mu hrají na r-nou. Us. Dš. List n. lístek :na r-nou, Abschiedsbillet, n. — s kým. Včil sem s tebú rozlúčená, pánu Bohu poručená; Už je stěna zalíčená, má milá s ním rozlóčená. Sš. P. 17., 182. Rozloučilosť, i, f., die Getrenntheit.
Rozloučilý, getrennt.
Rozloučitel, vz Rozlučitel.
Rozloučiti, il, en, ení, rozloučeti, roz-
lučovati = rozvésti, rozpojiti, odděliti, von einander scheiden, trennen, sondern. Jg. — co, koho. R. přátelství, tovaryšstvo, man- želství, manžely. V. Nic nás nemá r. D. R. ovce (= odděliti). BO. Biskup rozlučuje manžely; Sváry lidské rozlučovati. Hus. III. 200., 218. — koho, co od koho: děti od rodičů. Jg. R-čil otce od syna a máteř od dcery. Hus. 1. 235. — Ben. — se, koho s kým (kdy). Nepravosti vaše s Bohem vás rozloučily. Br. R. duši s tělem. St. skl. R. se s přítelem. Us. Když se se svou matkou rozloučel. Lom. Kanc. ned. Žes mě otrávila, s milú rozlúčila; Jak se rozlučuje malá ryba s velkou, tak se rozlučuje mládenec s pa- nenkou; Ťažko sa učily drobné ryby plovat, tak my se budeme s milým rozlučovať; Roz- lúčils mia Bože se šuhajera švárným, rozluč už mia taky s tímto světem marným; Dyž se musí rozlúčiti s panenkú mládenec; Spiše se rozlúči Dunajek s písečkem, než se já rozlúčim se svojím synečkem; Prstýnek s prsta dát marná věc a s milým se rozlúčit těžká věc. Sš P. 155., 357., 402., 453., 478., 597. Kdo zradně miluje, nech ho smrť roz- lúči (se životem). P. sl. 44. Rozlúčil sě se synem za zdravého ještě života. BO. — koho kde: ve světě. Er. P. 202. — jak. Bez opatřenie duše s tělem sě rozlúči a s velikou bolestí a bázní. Hus. III. 111. Bohabojní ve víře, v lásce a v milosti boží |
||
|
|||
Předchozí (147)  Strana:148  Další (149) |