148

Mořem rozlilo se množství lidu před ním —
jako moře. Mk. Po ní věčných krásot touha
prouhami se rozlívá. Sš. Bs. 32.

Rozlití, n., das Vergiesen, Ergiessen, die
Verschüttung. R. jedu. Hus. I. 231.

Rozlitina, y, f., široký prostor vody, ku
př. za povodně, breiter Erguss. Us. Dch.

Rozlítiti, il, cen, ení (na Slov. těn, ění),
rozlicovati, (Jg.), rozliťovati (C.) — litého
učiniti, rozzlobiti, k ukrutnosti popuditi, in
Wuth bringen, toll machen, erbittern. Jg. —
se, ergrimmen, grimmig o. toll werden, in
Wuth gerathen. Rozlítil se pohan lítý. Dr.
v. 34. — koho, se proti komu. Proti mně
se popouzejí a rozliťují. Sixt. Isid. B. IV.
R-til sě jest proti Jobovi. BO. Náramně je
proti sobě rozlítil a popudil. V. — Chč. 445.

— se na někoho. Rozlítili se na nás co
sršně. Sych. Rozlítivše se naň pro domnělý
ruhot schápali kamení. Sš. J. 180.—Jel., Ros.

— se čím: hněvem, Pulk., prchlivostí, Leg.,
Háj. 76., žalosti. Knob. — se v čem. Obec
se v hněvu r-la. V. — se k čemu. K pomstě
proti nespravedlivým se r. V.

Rozlitka, y, f., prvok. R. písčitá, difflu-
gia. Frč. 8.

Rozlítnouti se, vz Rozletěti se.

Rozlítostněti se, ěl, ění, von Schmerz
zerfliesscn.

Rozlitovati se (nad kým, nad čím),
in Schmerz ausbrechen. St. skl. Uviděv polo-
mrtevce rozlitoval se. Sš. L. 108.

Rozlitý; -it, a, o, vergossen. Máš r.ocet
(nepřátelství jsi sobě udělal). Us. u Zam-
berka. Dv.— kde. Láska boží r-ta jest
v srdcích našich. Sš. 1. 60. Ó poznajte, žeť
viece r-té v lidu škodí svatokupčenie, nežli
které jich v lidu lúpenie. Hus. I. 470. —
kudy. Jedna jest obecná cierkev sv. po
všem světě r-tá. Hus III. 76.

Rozlitý, sehr wild. Vz Roz-.

Rozliv, u, m., der Erguss. Dch.

Rozlívati, vz Rozliti.

Rozlízati, lízám a líži; rozlizovati, zer-
lecken. — co: povidla. R. písmo ještě mokré.
Us. Tč.

Rozlízati se, vz Rozlézti se.

Rozlkati, lépe: rozelkati.

Rozloh, u, m., rozlehlost místa, prostran-
ství, grosser Platz, die Geräumigkeit. Ráj. --
R., rozložení, die Stellung. R. vojska. Johan.

— Vz Rozloha.

Rozloha, y, f., prostora, area, die Fläche,
der Flächenraum. Vz Rozloh. Míra r-hy (roz-
ložili), das Flächemnass. J. tr. R. místa. R.
kolmá (kolmá členitost'), vertikale Gliederung;
r. vodorovná, horizontale Gliederung. S. a Ž.

— R., rozložení. R. mysli. Sš. L. 110. — R.,
rozčlenění, rozčlánkování, rozvinutí, die Zer-
gliederung.

Rozlojdaný, na Mor. rozlajdaný, Hý.;
-án, a, o = nepořádně ustrojený, unordent-
lich gekleidet. Slov.

Rozlom, u, m., der Bruch. Br.

Rozlomek, mku, m., das Bruchstück. Šm.

Rozlomiti, il, en, ení; rozlámati, rozla-
morati, rozlomovati, zerbrechen. V. — co
jak: na kousky, Us., na dvé. Ros. R. v půly.
D.- (Jak by hory) vsie drva v sebe (= do
sebe) rozlámaly. Rkk. 23. Meč se nad ní po-

klonil, na dvoje se r-mil. Sš. P. 9. — skrze
co. Když rozlomeni budú skrze smrť, tehdy
sě stkvělosť jejich ukazuje. Hus. III. 46. —
co čím: rukou. — se komu. Hůl se mi
udeřením rozlomila. Us.

Rozlosovati, durch o. ohne Loos ver-
theilen. — co: zemi něčí. Br. — co jak: na
třídy, Br., na díly. — co mezi koho : úřady
(mezi své přívržence). Us. — co komu.
Rozlosovali měst 12 pokolení judskému. Br.
— se po čem. Rozlosovali jsme se po lodí
a k potýkání přihotovili. Har. — se kde:
pod stromem. Har.

Rozloučená, é, f., vz Rozloučený.

Rozloučené, geschieden. Ros.

Rozloučení, n. (zastr. rozlúčenie) = roz-
vedení, die Scheidung, Trennung, Auflösung.
Při r. duše s tělem; r. se s tímto světem;
r. manželů; lístek r. (propustný) dáti (repudi-
are). V. Žádati za r. (Ehescheidung). Kom.
R. přátel. Sych. Jaké naše r., dyž sme spolu
naučeni. Sš. P. 401. Už je nedaleko Vaše r.
Sš. P. 89. — R., v lučbě, rozklad lučebnický,
die Analyse. Pr. Chym.

Rozloučenosť, i, f., die Geschiedenheit.
Ros.

Rozloučený; rozloučen, a, o, geschieden,
aufgelöst. Kázáni na rozloučenou. Us. Pantlo
zeleno, modró, červeno na rozlóčenó. Sš. P.
314. Zavdati si na r-nou. Us. Juž mu hrají
na r-nou. Us. Dš. List n. lístek _:na r-nou,
Abschiedsbillet, n. — s kým. Včil sem
s tebú rozlúčená, pánu Bohu poručená; Už
je stěna zalíčená, má milá s ním rozlóčená.
Sš. P. 17., 182.

Rozloučilosť, i, f., die Getrenntheit.

Rozloučilý, getrennt.

Rozloučitel, vz Rozlučitel.

Rozloučiti, il, en, ení, rozloučeti, roz-
lučovati = rozvésti, rozpojiti, odděliti, von
einander scheiden, trennen, sondern. Jg. —
co, koho. R. přátelství, tovaryšstvo, man-
želství, manžely. V. Nic nás nemá r. D.
R. ovce (= odděliti). BO. Biskup rozlučuje
manžely; Sváry lidské rozlučovati. Hus. III.
200., 218. — koho, co od koho: děti od
rodičů. Jg. R-čil otce od syna a máteř od
dcery. Hus. 1. 235. — Ben. — se, koho
s kým (kdy). Nepravosti vaše s Bohem
vás rozloučily. Br. R. duši s tělem. St. skl.
R. se s přítelem. Us. Když se se svou matkou
rozloučel. Lom. Kanc. ned. Žes mě otrávila,
s milú rozlúčila; Jak se rozlučuje malá ryba
s velkou, tak se rozlučuje mládenec s pa-
nenkou; Ťažko sa učily drobné ryby plovat,
tak my se budeme s milým rozlučovať; Roz-
lúčils mia Bože se šuhajera švárným, rozluč
už mia taky s tímto světem marným; Dyž
se musí rozlúčiti s panenkú mládenec; Spiše
se rozlúči Dunajek s písečkem, než se já
rozlúčim se svojím synečkem; Prstýnek
s prsta dát marná věc a s milým se rozlúčit
těžká věc. Sš P. 155., 357., 402., 453., 478.,
597. Kdo zradně miluje, nech ho smrť roz-
lúči (se životem). P. sl. 44. Rozlúčil sě se
synem za zdravého ještě života. BO. —
koho kde: ve světě. Er. P. 202. — jak.
Bez opatřenie duše s tělem sě rozlúči a
s velikou bolestí a bázní. Hus. III. 111.
Bohabojní ve víře, v lásce a v milosti boží