149

s tím světem se rozlučují. Sš. Sk. 92. Stáda
rozlúčil ve dva pluky, rózno. BO. — koho
k čemu. Aniž pravých manželov kto živý
móž rozlúčiti k posvátné věci neb k man-
želství rozlúčením. Hus. III. 200. — proč
v čem. Ač druhdy pro cizoložstvo bývají
rozlúčení, tak že spolu nepřebývají, ale ne-
bývají rozlúčení v manželství. Hus. II. 39. —
se. Rozlučme se můj kochanku, nestojím
o tebe. Sš. P. 388.

Rozloučitosť, i, f. = rozloučenosť, die
Getrenntheit. Jg.

Rozloučitý = rozloučený, getrennt. Jg.

Rozloučka, y, f. = rozloučení. Na Slov.
Bern., Koll

Rozloupiti, rozlup, il, en, ení; rozloup-
nouti, pnul a pl, ut, utí; rozloupati, roz-
lupovati, rozlupati (na Ostrav. Tč.) = roz-
skořepiti, eine Nussschale aufspalten, auf-
machen, aufbeissen; rozštípati, rozbiti, auf-,
zerspalten. Jg. — co. Jazyk měkký roz-
lupá tvrdosť (confringet). BO. Kámen, na
něhožto padne, rozlupá jej. ZN. Břicho mé
jest jako mest bez próduchu, jenž nové láh-
vice rozlupuje (disrumpit). BO. — co čím:
ořech nožem; bednu sekerou. — se. Ořech
se rozloupil. Jg. — se kde. Rozlupá sě
vědro nad studnicí (conteratur). BO.

Rozlouskati, rozluskati (na Ostrav. Tč.),
rozlousknouti, knul a kl, ut, utí; rozlouštiti,
il, ěn, ění; rozluskovati, rozlouskávati, roz-
louštívati, aufknacken, auf-, zerbeissen. —
co. Kdo chce jísti jádro, musí ořech roz-
lousknouti (musí prve skořepinu rozlouštiti.
V.). Prov. R. záhadu (hádanku). Krok. —
co čím: ořech zuby, kleštěmi r. Kom. R.
hádanku vtipem. — Vz Rozluštiti.

Rozložení, n., das Auseinanderlegen, die
Auflösung, Zersetzung. Vz Rozložiti. R. (roz-
lučování, rozklad): nenáhlé, povolné, náhlé,
samovolné (spontan), bouřlivé, klopotné; r.
světla. Nz. R. vojska, die Dislokation, Dis-
position, Anordnung. R. stráže. — R., die
Geistesverfassung, Disposition. Človek nemá
z přítomného r. souditi o povaze, kterou
v čas pokušení míti bude. Sš. L. 201. Vz
Rozloha.

Rozložený, rozložen, a, o, ausgebreitet,
zerlegt. R. vesla, Har., směr, Rostl., sedlo.
Kom. R. parohy (jsou-li daleko od sebe,
ausgelegtes Geweih). Šp. R. štěp. Hus. I.
126. — kde. Vojáci po městech rozložení.
Kom. — jak: do kola. Dch.

Rozložitel, e, m., der Zerleger.

Rozložitelka, y, rozložitelkyně, ě, f.,
die Zerlegerin.

Rozložitelný, zerlegbar.

Rozložiti, il, en, ení; rozklásti, kladu,
dl, den, ení; rozkládati; rozložovati, roz-
kládávati = rozebrati, von einander legen,
zerlegen; na různo klásti, hin und her legen,
setzen, stellen; rozestříti, ausbreiten, ent-
falten, aufthun; v pořádek uvésti, in Ordnung
o. nach einander legen; vykládati, zerglie-
dern, überlegen, beurtheilen; do bytu dáti,
einquartiren, dislociren; se = rozšiřovati se,
roztahovati se, sich ausbreiten, ausdehnen,
erstrecken, dislociren usw. Jg. — co: len,
Sych., zboží. Us. Páv ocas rozkládá. Kom.
Strom ratolesti rozkládá. Us. Když ona své

bílé ruce rozkládala, každá žíla v mojim
těle hrála. Sš. P. 205. R. plachty, Har., své
příhody, Dal., oheň (rozdělati), Plk., ruce.
Ros. Kovy vodu rozkládají. Vys.— co jak:
text na částky r. Kram. Vojsko na míli se
rozložilo. Ros. R. se polem, sich lagern; šíře
se rozkládati. Dch. Vyrostaj jablunko vy-
soko, rozkládaj ratolesť široko. Sš. P. 437.
Slámu po náručí rozkládati. Kom. Pořádkem
příhodným řečník vše rozkládá. Kom. — co,
koho, se kde. R. něco po stole. Us. Vojáky
po vsech r. Ros., J. tr. Okurky se rozkládají
po zemi. Us. Tábor lesem se r-žil. Us. Staří
světí v mysli rozkládali, kterak dlúho sú
byli u vězení. Hus. II. 69. Na zlatém sto-
lečku rozložil ogun (== ohon). Sš. P. 756.
V lůně jeho (města Říma) jakési pohanské
náboženství se rozložilo. Sš. I. 12. Odtad,
z Amfipole k jihozápadu s dobrý den cesty
mezi Amfipolí a Solunem rozkládala se
Apollonie. Sš. Sk. 200. R-li sú sě okolo
města. Bj. Kopie po ramenú r. Rkk. Něco
v mysli r. Cyr. Tateré se v Polsce roz-
ložichu. Rkk. 50. — (co) čím: rukami. Us.
— co proč: plátno k sušení. Sych. —
komu co: své příhody r. (vypravovati).
Dal. — koho kam, v co: vojáky do měst.
Ros. R. se na lavici. Ros. Kmen v haluzy
se rozkládá. Kom. R. se v proutí. V. Dub
se rozkládá v suky šíř i šíř. Rkk. 26. —
se s kým, s čím kde. S vojskem po okolí
se rozložil. Měst. bož. Tuze se s tím před
jinými nerozkládej, lass es nicht viel merken.
Dch.

Rozložito, vz Rozložitý. — R., rozložitě,
ausgebreitet.

Rozložitosť, i, f., rozlehlosť, die Aus-
dehnung, der Raum.

Rozložitý; rozložit, a, o; rozkladitý, aus-
gebreitet. Sedě (vlastovica) na okence roz-
ložito (patula fenestra). LS. v. 20. R. most.
Hdk. R. dub, Br., strom. Kom. Oves má r.
klasy. V. Když v r-tém statku sedí. Mudr.
1529. — nad čím. Hněv boží nad lidstvem
r. Sš. J. 55. — R., silný, tlustý, stark, fett.
R. kůň. V Kunv. Msk.

Rozlučebna, y, f., analytisches Labora-
torium. Šm.

Rozlučitel, rozlučovatel, e, m., der
Trenner, Scheider, Auflöser.

Rozlučitelka, rozlučovatelka, y, roz
lučitelkyně, rozlučovatelkyně, ě, f., die
Trennerin. Ben. V.

Rozlučitelnosť, i, f., die Scheidbarkeit,
Auflösbarkeit.

Rozlučitelný, auflösbar, scheidbar, trenn-
bar. — čím. Hmota kyselinami r. Rostl.

Rozlučitosť, i, f., die Abgesondertheit.

Jg.

Rozlučitý, rozloučený, disjunkt, disjunk-
tiv. R. úsudek, ku př. každý úhel čar rov-
ných je buď pravý, buď kosý, buď ostrý.
Hš. v S. N. R. n. rozlučivé n. rozlučovací
věty, disjunktive Sätze. Nz. — R., einzeln,
abgesondert.

Rozlučivý = rozlučitý, rozlučovací, tren-
nend, disjunktiv. R. věty, vz Rozlučitý. R.
spojka, trennendes Bindewort. Nz.

Rozlučka, y, f., Schiedsprobe, f. Šm.

Rozlučnosť, i, f. = rozlučitelnosť.