Předchozí (148)  Strana:149  Další (150) |
|
|||
149
|
|||
|
|||
s tím světem se rozlučují. Sš. Sk. 92. Stáda
rozlúčil ve dva pluky, rózno. BO. — koho k čemu. Aniž pravých manželov kto živý móž rozlúčiti k posvátné věci neb k man- želství rozlúčením. Hus. III. 200. — proč v čem. Ač druhdy pro cizoložstvo bývají rozlúčení, tak že spolu nepřebývají, ale ne- bývají rozlúčení v manželství. Hus. II. 39. — se. Rozlučme se můj kochanku, nestojím o tebe. Sš. P. 388. Rozloučitosť, i, f. = rozloučenosť, die
Getrenntheit. Jg. Rozloučitý = rozloučený, getrennt. Jg.
Rozloučka, y, f. = rozloučení. Na Slov.
Bern., Koll Rozloupiti, rozlup, il, en, ení; rozloup-
nouti, pnul a pl, ut, utí; rozloupati, roz- lupovati, rozlupati (na Ostrav. Tč.) = roz- skořepiti, eine Nussschale aufspalten, auf- machen, aufbeissen; rozštípati, rozbiti, auf-, zerspalten. Jg. — co. Jazyk měkký roz- lupá tvrdosť (confringet). BO. Kámen, na něhožto padne, rozlupá jej. ZN. Břicho mé jest jako mest bez próduchu, jenž nové láh- vice rozlupuje (disrumpit). BO. — co čím: ořech nožem; bednu sekerou. — se. Ořech se rozloupil. Jg. — se kde. Rozlupá sě vědro nad studnicí (conteratur). BO. Rozlouskati, rozluskati (na Ostrav. Tč.),
rozlousknouti, knul a kl, ut, utí; rozlouštiti, il, ěn, ění; rozluskovati, rozlouskávati, roz- louštívati, aufknacken, auf-, zerbeissen. — co. Kdo chce jísti jádro, musí ořech roz- lousknouti (musí prve skořepinu rozlouštiti. V.). Prov. R. záhadu (hádanku). Krok. — co čím: ořech zuby, kleštěmi r. Kom. R. hádanku vtipem. — Vz Rozluštiti. Rozložení, n., das Auseinanderlegen, die
Auflösung, Zersetzung. Vz Rozložiti. R. (roz- lučování, rozklad): nenáhlé, povolné, náhlé, samovolné (spontan), bouřlivé, klopotné; r. světla. Nz. R. vojska, die Dislokation, Dis- position, Anordnung. R. stráže. — R., die Geistesverfassung, Disposition. Človek nemá z přítomného r. souditi o povaze, kterou v čas pokušení míti bude. Sš. L. 201. Vz Rozloha. Rozložený, rozložen, a, o, ausgebreitet,
zerlegt. R. vesla, Har., směr, Rostl., sedlo. Kom. R. parohy (jsou-li daleko od sebe, ausgelegtes Geweih). Šp. R. štěp. Hus. I. 126. — kde. Vojáci po městech rozložení. Kom. — jak: do kola. Dch. Rozložitel, e, m., der Zerleger.
Rozložitelka, y, rozložitelkyně, ě, f.,
die Zerlegerin. Rozložitelný, zerlegbar.
Rozložiti, il, en, ení; rozklásti, kladu,
dl, den, ení; rozkládati; rozložovati, roz- kládávati = rozebrati, von einander legen, zerlegen; na různo klásti, hin und her legen, setzen, stellen; rozestříti, ausbreiten, ent- falten, aufthun; v pořádek uvésti, in Ordnung o. nach einander legen; vykládati, zerglie- dern, überlegen, beurtheilen; do bytu dáti, einquartiren, dislociren; se = rozšiřovati se, roztahovati se, sich ausbreiten, ausdehnen, erstrecken, dislociren usw. Jg. — co: len, Sych., zboží. Us. Páv ocas rozkládá. Kom. Strom ratolesti rozkládá. Us. Když ona své |
bílé ruce rozkládala, každá žíla v mojim
těle hrála. Sš. P. 205. R. plachty, Har., své příhody, Dal., oheň (rozdělati), Plk., ruce. Ros. Kovy vodu rozkládají. Vys.— co jak: text na částky r. Kram. Vojsko na míli se rozložilo. Ros. R. se polem, sich lagern; šíře se rozkládati. Dch. Vyrostaj jablunko vy- soko, rozkládaj ratolesť široko. Sš. P. 437. Slámu po náručí rozkládati. Kom. Pořádkem příhodným řečník vše rozkládá. Kom. — co, koho, se kde. R. něco po stole. Us. Vojáky po vsech r. Ros., J. tr. Okurky se rozkládají po zemi. Us. Tábor lesem se r-žil. Us. Staří světí v mysli rozkládali, kterak dlúho sú byli u vězení. Hus. II. 69. Na zlatém sto- lečku rozložil ogun (== ohon). Sš. P. 756. V lůně jeho (města Říma) jakési pohanské náboženství se rozložilo. Sš. I. 12. Odtad, z Amfipole k jihozápadu s dobrý den cesty mezi Amfipolí a Solunem rozkládala se Apollonie. Sš. Sk. 200. R-li sú sě okolo města. Bj. Kopie po ramenú r. Rkk. Něco v mysli r. Cyr. Tateré se v Polsce roz- ložichu. Rkk. 50. — (co) čím: rukami. Us. — co proč: plátno k sušení. Sych. — komu co: své příhody r. (vypravovati). Dal. — koho kam, v co: vojáky do měst. Ros. R. se na lavici. Ros. Kmen v haluzy se rozkládá. Kom. R. se v proutí. V. Dub se rozkládá v suky šíř i šíř. Rkk. 26. — se s kým, s čím kde. S vojskem po okolí se rozložil. Měst. bož. Tuze se s tím před jinými nerozkládej, lass es nicht viel merken. Dch. Rozložito, vz Rozložitý. — R., rozložitě,
ausgebreitet. Rozložitosť, i, f., rozlehlosť, die Aus-
dehnung, der Raum. Rozložitý; rozložit, a, o; rozkladitý, aus-
gebreitet. Sedě (vlastovica) na okence roz- ložito (patula fenestra). LS. v. 20. R. most. Hdk. R. dub, Br., strom. Kom. Oves má r. klasy. V. Když v r-tém statku sedí. Mudr. 1529. — nad čím. Hněv boží nad lidstvem r. Sš. J. 55. — R., silný, tlustý, stark, fett. R. kůň. V Kunv. Msk. Rozlučebna, y, f., analytisches Labora-
torium. Šm. Rozlučitel, rozlučovatel, e, m., der
Trenner, Scheider, Auflöser. Rozlučitelka, rozlučovatelka, y, roz
lučitelkyně, rozlučovatelkyně, ě, f., die Trennerin. Ben. V. Rozlučitelnosť, i, f., die Scheidbarkeit,
Auflösbarkeit. Rozlučitelný, auflösbar, scheidbar, trenn-
bar. — čím. Hmota kyselinami r. Rostl. Rozlučitosť, i, f., die Abgesondertheit.
Jg.
Rozlučitý, rozloučený, disjunkt, disjunk-
tiv. R. úsudek, ku př. každý úhel čar rov- ných je buď pravý, buď kosý, buď ostrý. Hš. v S. N. R. n. rozlučivé n. rozlučovací věty, disjunktive Sätze. Nz. — R., einzeln, abgesondert. Rozlučivý = rozlučitý, rozlučovací, tren-
nend, disjunktiv. R. věty, vz Rozlučitý. R. spojka, trennendes Bindewort. Nz. Rozlučka, y, f., Schiedsprobe, f. Šm.
Rozlučnosť, i, f. = rozlučitelnosť.
|
||
|
|||
Předchozí (148)  Strana:149  Další (150) |