208

V., Kom. Ti jsú horší než r-ni, protože druhý
slib rušie. Hus II. 261. — Hus III. 271. —
R. = rufiák. U Opavy. Klš.

Rufianěti, ěl, ění, chytati se svodnictví,
anfangen mit der Kuppelei sich abzugeben.
Ros.

Rufianiti, il, ěn, ění, svazovati, Huren-
wirthschaft treiben. Ros.

Rufianka, rufiánka, y, f., svodnice, Kup-
plerin, Hurenwirthin, f. V. R-ky nepoctivý
obchod provozují. Kom. J. 827.

Rufianský, svodnický, kupplerisch. Rufi-
anským způsobem s ní se chtěl spojiti. Lom.

Rufianství, rufianstvo, a, n., svodnictví,
die Kuppelei, Hurerei, Hurenwirthschaft. Chč.
380. R. provozovati, Záv., se dopustiti. Pešín.

Rufka, y, f., kurva, die Hure. Žena opilá,
rufka hotová. Č. M. 140.

Rugiové, ův, m., národ v někdejší Ger-
manii. Vz S. N. — Rugijský.

Ruh, u, m., strsl. ragi., koř. reg, ludi-
brium. Mkl. aL. 92. Vz Ruha. R. = rouhání.
Sš. Snt. 145.

Růh, rohu, m. = roh, das Horn, die Ecke.
Na Mor. a Slez. Klš., Tě. U Loun. Kš.

Ruha, y, f. = ruh. Strsl. raga. Mkl. B.
38., aL. 98.

Ruhač, lépe než rouhač. Vz -ač. R. od
rouhati, strsl. ragačb, příp..-ačjt. Mkl. B.
329., 331.

Ruhák, a, m. = ruhač, der Lästerer.
Ostrav. Tč.

Rúhání, n. = rouhání. R. proti Bohu
učinil. Hus I. 103.

Rúhaný šat = na pýchu dělaný, nepří-
stojný. Výb. I. 687.

Ruhatel, e, m., der Lästerer. Zákon o ru-
hatelích na Pána "obraceli; Tito lepší lidé
druzí dvou důvodův užívají proti oněm ru-
hatelům. Sš. J. 86., 177. (Hý.).

Rúhati se, vz Rouhati. Na Mor. Tč.

Rúhavec, vce, m., der Lästerer. Hus II. 83.

Rúhavý = rouhavý. Mor. Tč.

Ruhlík,. u, m., carbunculus, drahokam.

Rúhot, u, m. = rouhání. R-tem slova
jeho býti se domnívali. Sš. Snt. 81. R-ty se
na cesty Páně prosunujíce. Sš. Sk. 164.

Rúhota, y, f., potupa, pohanění, posměch
(zastr.), der Spott, die Schmach, Schande.
Výb. I. 60. Postihne ho r. BO.

Rúhotivý = rouhavý, lästernd, lästerisch,
zastr. Br.

Rúhotný = rouhavý (hlas). Výb. I. 60.,
Žalt. wit. 43. 17., BO.

Ruht! (něm.) pohov! Čsk.

Ruch, u, m., hnutí, pohyb, pobídka, die
Bewegung, Regung, das Treiben, Getriebe,
der Impuls. Strsl. ruht. Sr. rychlý, schnell,
lit. rušus, geschäftig (Gt. Lit. Stud. 69). Mkl.
aL. 173. Hebr. ruäch = spiritus, vánek, po-
hyb. Šd. Volební r., die Wahlbewegung; Je
zde nyní živý, čilý r., es herrscht hier nun-
mehr ein Leben u. Treiben. Dch. Dějinný r.,
geschichtliche Fortbewegung. Dch. R. něčemu
dáti, einen Impuls geben; r. (podnět, po-
bídka) k něčemu. Nz. Dokud bude bíti ňádro,
dokud bude v těle ruch. Sš. Sm. bs. 79. —
R. při bubnování (skládá se z udeření vle-
čeného a ze dvou udeření jednoduchých,
jež rychle po sobě následují). Čsk. — R.,

rumor, fama, der Ruf. Zemřel v ruchu sva-
tosti. Sml. — R., tempo, časomíra (v hudbě).
Hd. — R., měsíčník pro zábavu se zvlášt-
ním zřetelem ku produkci mladších spiso-
vatelův. Vydává se v Praze od r. 1879. —
R., quada, v Jg. Slov. chybně m.: rúp. —
Cf. Ruchati.

Rúcha, y, f. = roucha. Tak mi jest to
ohavno jako rúcha od nemocné ženy. Št.
N. 231.

Ruchadlo, a, n, druh českého pluhu,
böhmischer Sturzpflug, das Ruchadlo. Mus.,
Pta. Vz Houžev, Hřídel, Kleč, Kněžna, Plaz,
Radlice, Zatykač a popis v S. N. VI. 460.,
KP. III. 225., 226., 230. — R., tanec. Němc.

1. Ruchati = rochati, hrochati. Svině
ruchá. Us. — Ruchati = hýbati, odtud ruch
= pohyb. Na Slov.

2. Ruchati, zničiti, zerstören. Na Ostrav.
Tč.

3. Ruchati, práskati, knallen. Ruchni
ještě raz (noch einmal). Tč. - čím : bičem.
Na Ostrav. Tč. Ö zem něčím ruchnúti. Na
Ostrav. Tč. Vz Rochati, Rochati. — R.,
orati, ackern. Us. u Dobrušky. Vk.

Ruchavý, regsam. Rk.
Ruchlý = rychlý. Klna.

Rúcho, vz Roucho. R. chodicí, lehací
(Betrgewand). Sob. 157.

Ruchoměr, u, m., der Rhythmonom,Takt-
messer. Šm.

Ruchomý. R. jmění = movité. Us. na
Třeboňsku.

Ruina, y, f., lat., zkáza, záhuba.

Ruinovati, zničiti, na mizinu přivésti
někoho, ruiniren. Rk.

Ruj, e, í., rhus cotinus, das Gelbholz,
rostl. FB. 87., Čl. Kv. 327., Slb. 645.

Růj, roje, m. = roj. U Opav. Klš.

Rujana, Rana, ostrov Rügen v baltic.
moři.

Růjce, e, n., mladý roj, der Schwann.
Us.

Rúje, e, f., říje, řváni. Kat. 1161.

Ruji, vz Routi. Žk, 478.

Rujnosť, i, í., vz Říjeni.

Růjný, bujný, vilný, brünstig. Na Mor.
R. koně. U Opav. Klš. Vz Říjný. — R., roz-
jařující, entflammend. R. víno. Hlč.

Rujový. R. dřevo fisetové, visetové, das
Visetholz. Šp.

Ruka, y, f., strsl. rqka (manus), koř. rek,
sr. prus. sen-rinka (colligit), lit. renku, rinku
(lego). Mkl. B. 38., 39. Pol. reka, prus. ranko,
lett. roka. Sem patří i roučka, rqčhha, ur-
ceus, vl. Gefäss mit, Handhabe. Koř. rek po-
stihujeme v lit. renku, rinkti, autlesen, ranke,
die Sammlung, aprenke, der Armring. Mkl.
aL. 98., 93. — R, dual: nom., akkus. a vok.
ruce, gt. a lok. rukou (v obec. mluvě: ru-
kouch), dat. původně rukama (v obec. mluvě
rukoum, nyní z pravidla klademe pl. rukám),
instr. rukama; plurál: nom., akkus., vok.
ruky, gt. ruk, dat. rukám, lok. rukách, instr.
rukami. — Pozn. 1. Dualu užíváme i tam,
kde by plural státi měl: Lidé spínali ruce
(ne: ruky); pluralu se užívá jen tehdy, zna-
mená-li ruka: ručičku na hodinách, na ce-
stách ukazující směr míst a jejich vzdále-
nost; výjimku činí dativ plur., vz nahoře.