220

512. —jak dlouho. Nechte obého rósti
až do žně. Mt. 13. (Hus II. 54.). — k čemu.
Den ke dni k smrti rostem. Er. P. 514. —
proč. Však já na to rostu, abys k nám
chodíval. Sš. P. 337. To gbelským pacholkóm
roste na znamení. Sš. P. 1G6. — komu
(kdy). Vlasy, nehty, zuby mu rostou. Us.,
Kom. Hřebínek mu zase roste (stává se
Hrdým atd.). Us. Dch. Rohy mu v čas štěstí
příliš rostou. Prov. Roste mu to jako houby
po dešti. Us. Dch. — do čeho. Strom do
dřeva roste (když více do šíře než do výšky
žene). D. R. do výšky. Vz také: Rak.
Mladý kůň roste do peněz a starý z peněz.
Č. — proti čemu. Proti smrti radě neroste
koření v zahradě. Č.

Rustika, y, f., die Rustik. R. drsná, po-
ouhladká, hladká. Nz. R. obkladek zevnější
zdi z hrubých, na zevnější straně hranitě
přitesaných kamenů, neb i jen omítka ta-
kovouto stavbu napodobující. S. N.

Rustikalní, z lat., selský, Rustikal-. Rk.
R. polnosti, Bdl., robota. J. tr.

Rusy, vz Rusia.

Rusý, medožlutý, sr. stind. rušant, koř.
dle Curtia ruš, Mkl. B. 319., dle Mkl. l. c.
z lat. russus; leibfarbig, honiggelb. Strany
původu vz také Mz. 72. R. vlasy, Jel., barva.
Troj. Sobě žába rusa, sobě srna lysa. Prov.
Smil.

Ruš, i, f., zastr. Učinil by, nad námi ruš
(ruinam). Bj.

Rušan, a, m. = Rus.

Rušanka, y, f. = Ruska.

Rušar, a, m., jm. vlastní, der Unfried. Šd.

Rušati = kysati. U Brušperka, Mtl. —
R., schnell lauten. U Brušperka, Mtl. —R.,
rühren, bewegen. — čím. Nerušej tím. Na
Ostrav. Tč. - se, kynouti, aufgehen. Těsto
se rušá, u Opav. Pk., Klš.; sich tummeln,
eilen, na Ostrav. Tč.; rosou se broditi, im
Tínal herumwaten. Nerušaj se, budeš celý
mokrý. Mor. Sd.

Rúšce, e, n., dem. slova roucho, das Ge-
wand. Pulk., BO., GR. Oslíku na hřbetě sedě,
polože r. učedlníkóv svých . . . Hus II. 128.
R., tenké roucho, závoj. Aj, kakť je hrdá,
majíc rúšce nevie, co jest. Št. N. 14.

Rušec, šce, m. = krušec (soli). Ta polívka
je jak rušec (přesolená). U Olom. Šd.

Řušeně, přetrženě, unterbrochen, gestört.
R. se oddati hříčkám. Sf.

Rušení, n., přetrženi, die Störung, Unter-
brechung, Verletzung, Brechung, Aufhebung,
Abschaffung, Trennung. Rušení pokoje, Us.,
obrazů. D. Bez r. stejniny. Sedl. R. držeb-
nosti, náboženství, veřejného pokoje. Vz více
v S. N. R. obchodu a pospoje. Dch. R. pe-
riodické n. občasné, sekularné n. stoleté. Nz.

Rušenka, y, f., drobná sláma, spláženka,
matenice, matenka, das Wirrstroh. Us. Proch.

Rušený; -en, a, o, gestört. R. klid. Dch.

Rušice, e. rušička, y, f., malý šat, roucha,
das Gewand. Jád., Sal., Výb. I. 1160. 7. Dítě
obinuto v r-ce. BO.

Rušič, e, m., der Störer, Verderber. R,
panenstvie zbaví tu dievku panenstvie, jehož
nemóž jí nižádný navrátiti. Hus I. 206.

Rušidlo, a, n., zvl. prostředek sžírající,
das Aetzmittel. Sal. 38. 11. R. leptá. Ja.

Rušikvas, a, m., der Schrnaus-, Lustver-
derber. Takoví lidé sou praví r-sové. Reš.
Nebývej r-sem. Reš.

Rušilka, y, f., troyosita, hmyz lykožrou-
tový. Krok.

Rušinov, a, m., něm. Ruschinov, ves u Chotěboře. PL., Tk. IV. 739.

Rušitel, e, m., pl. -lé (na Slov. hybatel.
Bern.). R. = kazitel, der Verderber, Verlet-
zer, Aufheber, Abschaífer. Jg. R. obrazu,
pokoje, dobrého řádu, víry, zákona, Ros.,
práva, Scip., slibu. Jel. R. dobrých obyčejňv,
svornosti, Boč., veřejného dobra. Zř. F. I.
R. všech dobrých řádů, Reš., míru. Dch.

Rušitelnosť, i, í., die Verletzlichkeit, Ver-
derbbarkeit.

Rušitelný, verletzlich, verderbbar. R-né
a prchlé věci. Jel.

Rušiti, il, en, ení (zastr. rušeti), rušívati,
kořen růch. Gb. Hl. 145., Mkl. B. 436. Sr.
lit. rausiti (wühlen), rusas (die Grube). Mkl.
aL. 174. — R. = dotýkati, hýbati (na Slov.),
be-, anrühren, betasten (bewegen, rühren,
Slov.); trhati, bořiti, kaziti, hubiti, verder-
ben, zu Grunde richten; zdvihnouti, neplatným
činiti, odstraniti, aufheben, abschaffen, un-
giltig machen, kassiren, umstossen; přestou-
piti, nedržeti, zlehčiti, verletzen, brechen,
nicht halten, trennen; přetrhnouti, unterbre-
chen; rozebrati, kuchati, auswirken, auswei-
den; porušiti, beflecken, besudeln. Jg. — co:
pořádek, Št., obecný pokoj, obrazy, víru,
přípověď, smlouvu, zvěř n. jelena (rozebrati),
D., kláštery, Us., zákon, Bern., přísahu. V.
R. stany; Povětřie (vítr) ruší déšť; R-li jste
smlúvu mú; R. zdi. BO. R. spaní, mlčení,
Jel., nález, Har., cizí lože (przniti), St. skl.,
zločince (čtvrtiti), Bern., nápady (aufheben).
Vl. zř. 317. R. mír, slib. Dch. R. jednotu
bohoslužebnou a národní. Sš. I. 113. R. zá-
pis. Tov. R. neděli; Toto písmo boží mnozí
rušie, když svolíce (v) manželstvie rózno
táhnú; R. přiezeň a přirozené přátelstvo;
Výmluvní jsú, aby rušili pravdu; Rušie
dobré obyčeje spolumluvenie zlá; Malý kvas
všecko těsto ruší; R. božie přikázanie; R.
hřiechy; R. sobotu; Cizoložstvo jest, když
kdo stav manželský ruší. Hus L 121., 199.,
207., 256., 273., 444., II. 270., 357 , 361., III.
187.— co komu: víru. Ml. JMK. nikdá na
tom býti neničil, aby nám stavům zřízení
zemská a práva naše rušil. Zř. F. I. B. XI.
Ustavení někomu r. Hus III. 249. R. víru
Bohu. Hus I. 153., Žer. Kdo jinému slovo ruší,
zas mu tak učiniť sluší. Kmp. — co čím.
Zastaralé věci železem, mladé prsty se ruší.
Jg. Přátelství se ruší vzdálením-se. Jel. R.
řeč křikem. Zločin, kterým se ruší veřejná
mravnosť. ŘZ. Svátek rušíme skutkem neb
dielem hřiecha; Cizoložstvím manželství se
ruší; Věrnosť ruší se cizoložstvím; Člověk
ruší se sám svým nepřítelem, to věz tělem;
Kázáním slova božieho zatvrzeni v zlosti se
ruší. Hus I. 128.. 197., 199., 202., II. 16.Druhé druhým se ruší (zdvíhá). Nz. A ruší
se veličinou A. Nz. — jak. Pokoj člověk
ruší proti Bohu trojím obyčejem. Huslí. 145.
— co kde. Pokoj i mír rušie po zemiech
nám podaných. BO. Aby nerušila lásky mezi
náma. Sš. P. 662. Jeho moc v tom miestě