237

Rymovnictví, n., die Reimkunst. D.
Rymovník, u, m., das Reimlexikon. Nz.

— R., a, m., der Reimdichter; tak Lom. se
podpisoval. V.

Rymovnosť, i, f., die Gereimtheit, Uiber-
einstimmung. Vz Rým.
Rymovný, rymný, gereimt, in Versen.

— R., übereinstimmend. Vz Rým.
Rýmový, Reim-, Vers-. — R., Schnupfen-.

R. zimnice, febris catarrhalis, das Schnupfen-
fieber. Jg.

Rýn, Rén, a, m., řeka, der Rhein, lat.
Rhenus. Vz S. N., Tk. I. 623.

Rýn Kolín, gt. Rýna Kolína, mě. Cöln,
Colonia Agrippina, V., lépe: Kolín nad Rýnem.

Ryna, y, f., strouha, žlábek, die Rinne,
Dachrinne, der Bach. Na Ostrav. Tč. Vz Rýha.

Rýňák, Rýnák, Rýňan, a, m., obyvatel
při Rýnu, der Rheinländer.

Rýňanka, y, f., obyvatelkyně při Rýnu,
die Rheinländerin.

Rynarec, rce, ret., něm. Rinaretz, ves
u Pelhřimova. PL.

Rynartov, a, m., ves u Čes. Kamenice.
Tk. III. 114.

Ryňavý = chrastavý, voll Kruste. Slov.
Plk.

Rýnčík, u, m., rýnský, zlatý, ein rheini-
scher Gulden. Sych. Cf. Renčák.

Ryndlík, u, m. = rendlík. Na Ostrav.,
u Opav. Tč., Klš.

Ryndovati. — čím. Nechť pak (pokrytec)
hubou, jak chce, rinduje (rydá?). Lom.

Ryndza, y, f., mladý skopový n. telecí
žaludek, syřiště, das Laib. Am.

Rynec, vz Rynk.

Ryneček, vz Rynk.

Rynečný, Ring-. R. měšťan, na rynku
bydlící, der Ringbürger. D.

Rynečník, a, m. = rynečný měšťan.

Rynéř, rynýř, e, m., z něm. Reiner,
zastr., armiger, zbrojnoš (sluha meč pánu no-
sící), der Waffenknecht, V. Výb. I. 953. Dle
Gl. 305. ze střn. Renner, cursor. Doniž jsem
r-řem byl. Zk. 361. Také nebyl jest Petr
r-řem Kristovým, meč za ním nose, neb jest
Kristus jím bojovati nechtěl. Hus I. 175. Vz
Rynský.

Ryneřík, a, m., malý rynéř. Ždk.

Ryngle (ryngule) černé, červené, modré,
zelené, žluté. Vz Švestka. Am. Vz Ringle,
Čl. 37.

Rýní = rýnský, Rhein-. Zlob.

Rynk, později rynk, u (na Slov. rynek,
nku, rynec, nce), ryneček, čku, m. = tržiště,
náměstí, der Markt, Platz, Ring. R. staro-
městský. Vz Tk. I. 272., 518., II. 548., hrad-
čanský, ib. II 98., malostranský, ib. II. 108.,
novoměstský, ib. II. 548. Vyvržen jest na
rynk. Br. Ulice pořádné a ryňk veliký. Háj.
Ne se vším na ryňk. Ctib. A sedl na ry-
nečku na bílém kamýnečku; Veze ti ho po
rynečku ku svej milej k okenečku; Aj v Opavě
na rynečku stojí panna v okenečku; Vozil
bys mě po rynečku, jako hesku panenečku.
Sš. P. 176., 275., 379., 681. Prosíce, aby ne-
vychodil na rynk; Vyjdi brzo na rynky
a do ulic města. Hus I. 463., II. 250.

Rynka, y, f. = poutec, der Scheitel.
U Opav. Klš.

Rynkmet, a, m., der den Marktplatz ,
kehrt. 1596. Gl. 305.

Rýn Kolín, vz Rýn.

Rýnok, a, m., vz Rejnok.

Rýnokolínský chrám. Vz KP. I. 154.

Rynolec, lce, m., ves u Nov. Strašecí.
Tk. III. 136.

Rynouti, ul, uti = řinouti, rinnen. Na
Ostrav. Tč. — R., odrynouti = rýti, rýp-
nouti, graben, hauen, stossen. Vz Odrynouti.

Rýnskula, y, f., papírový zlatý, die Gul-
dennote. Na Ostrav., u Opav. Tč., Klš.

Rýnskůvka, y, f. = rýnskula. U Opav.
Klš.

Rynský. Kto chce jednaj rynské skoky,
ty vždy naklaď oba boky. Smil v. 703.
K výkladu píše Gb. ad Smil. v. 703.: Adj.
rynský souvisí nejspíše s německým slove-
sem reinen, kteréhož se v myslivecké mluvě
ve smyslu = klusavě o lišce a vlku užívá
(Sanders Wrt.), anebo snad s rynéřem (z něm.
Renner, cursor), jehož úřad toho vyžadoval,
aby si žaludek (oba boky) nepřekládal a byl
lehký na nohou. Ostatně sluší srovnati toto
místo s podobným v Radě zvířat (vyd. 1814.
str. 24.), kde však místo rynských skoků
jsou rychlé skoky: liška tam žaluje na kmotra
vlka, že nakládá oba boky, tut pak činí ry-
chlé skoky. Také budiž připomenuto, že ve
staré hornoněmč. je rejno = hřebec. S frasí
skoky rynské jednati srovnej: Činíť chlap
skoky telecie (v potupné písni na sedláky;
u Fejfalíka: Leiche, Lieder und Sprüche 712.).

Rýnský, rénský, od Rýna, Rhein-, rei-
nisch. R. krajina, víno, hrabě, D.; zlatý. V.
Vz Gl. 305. R. měna, vz S. N. R. spolek,
vz S. N. Za dva rýnské slovem, za tolar si
je vem. Sš. P. 132.

Rynščák, u, m. = stříbrný rýnský, zlatý,
der Silbergulden. Na mor. Zlínsku. Brt,
U Opav. Klš. Cf. Renčák, Renšťák.

Rynšťák, u, m. = rynščák. Na Ostrav.
Tč.

1. Rypač, e, m., kdo rýpá, der Graveur;
Wühler.

2. Rypač, rypáček, čku, m. = řezáček,
dláto, der GRabstichel. Reš. Vz Rypák.

Rypáček, vz Rypač, 2. — R., čku, m.
Kordúlka byla s předu vystřižená, v zadu
v rypáčky nabíraná. Na Mor. Brt.

Rypačka, y, f., die Wühlerin. Jg. — R.,
y, f., das Ausrupfen. Z jara chodívají na
r-ku (t. j. rýpají pcháčí, pampelišku atd.)
Mor. Brt. Cf. Rýpání, Rýpanka.

Rypadlo, a, n., rypátko. a, n., železo,
jímž se rýpá, rypáček, der Spaten. Příp.
-(d)lo. Mkl. B. 99. R. na drn. Vz Nástroj za-
hradnický. Cn. R. ryjecké, rydlo, der Grab-
stichel.

Rypák, a, m., kdo na dřevě, kovu n. ka-
menu rýpá, der Stecher, Formschneider, Bild-
hauer, Bildschnitzer, Graveur. Rypák obrazy
svatých ryje. V. — Kom., Háj. — R., der
Wühler. V. — R., u, rypáček, čku, m., der
Rüssel, die Schnauze. R. svinský (kterým
v zemi rýpá), divokého kance, das Gebrech.
D. — R., druh rýče. Na Hané. Bkř. — R. —
nos, die Nase, s příhanou. Musí svůj r. ve
všem míti, do všeho vstrčiti (o všetečkovi).
Us. Hý.