245

venou pilností. Lne k němu s láskou. Us.
Oráč s plesáním snáší snopy své. Br. S plá-
čem lidu byl pochován. V. Ptala se s plá-
čem. Svěd. Protož o té tak vysoké věci
s bázní a s strachem slušie mysliti. Št. Se
vší možnou pilností. V. — Pozn. Mýlí se
tedy dle Brs. 159., kteří myslí, že chybně
užíváme předl. s s instr. k označení způ-
sobu; ovšem obyč. klade se příslovce: opa-
trně ( = s opatrností), hněvivě (= s hněvem).
— Se sluncem vstává. S večerem přišel. Us.
S východem slunce jsme se hnuli z města.
Brt. — 5. O účinku a výsledku, jejž činnost
podmetu za sebou nese; o činnosti sousledné,
zu, mit. Jest to zanedbáno s obecní škodou
národu. V. Dálo se to s ublížením svědomí.
V. Vladislav III. umřel s velikou žalostí pod-
daných. V. Jest mi to s podivením, že . . .
Svěd. Jest mi s potěšením. Us. S ublížením
a křivdou druhého nesluší království žádati.
V. Králi Václavovi někteří Čechové s veli-
kou škodou království zase z vězení k svo-
bodě pomohli. V. — 6. O srovnalosti a při-
měřenosti čeho s čím, nach, gemäss. S volí
otce svého dosedl na knížectví. V. S prá-
vem jemu slouží. Pass. Každý z nás měl
by raději s pravdou odsouzen býti, nežli
by s křivdou obdržel soud. Št. — 1.0 od-
poru, činnosti s věcí aneb se způsobem ně-
jakým, gegen, trotz, ungeachtet. I se svým
věkem a se šedinami blázen jest. Svěd. S tím
se vším na nic přijde. Br. Zk. Skl. 274.—280.
Ml. II. 36. Vz tam více příkladů. Cf. Mkl. S.,
Brs. 157.—159., Brt. — S. 82.-84. — Pozn.
Slovesa metati, házeti, mrštiti, hýbati, klá-
titi, tlouci chybně se pojí s předložkou s
s instr. Chybně tedy: zatřásl s ním jako
s hrdličkou m.: jím jako hniličkou. Mrštil
s tím o zemi m.: tím. Brs. 159. Rovněž tak
chybně klade se s s instr. za pouhý instr.
se slovesy: chlubiti se, honositi se, pyšniti
se. Proč se chlubíš nešlechetností? Br. Vz
tato slovesa. Brs. 159. — Předložka s sesilňuje
zhusta pojem. S-takový potvorníče. Svěd.
Lžeš jako s-taková bezecná lotryně. Svěd.
S-taková s-takoucí nešlechetnice. Svěd. —
S se vynechává : a) mluvíme-li o nástroji,
kterým se co dělá, děje. Řízl se nožem. Ško-
lami se šíří osvěta. — b) Má-li se naznačiti
místo, kudy se něco děje. Šel lesem. Peníz
propadl čarou. — c) Po slovesech voněti,
čpíti a pp., přirovnává-li se jimi vlastnost
některé osoby n. věci k vlastnosti osoby n.
věci jiné. Voní pížmem, smrdí kozlem atd.
Us. Vz Instrumental. — Přechodná slovesa
s předložkou s složená. V tomto případě
má s do sebe dvojí moc: 1. shora dolů, lat.
de, něm. herab, herunter a 2. lat. cum, řec.
óvv, něm. zusammen, mit. V první příčině
má za opak předložku vz, v druhé před-
ložku roz. V příčině první vyznamenává: a)
směr činnosti shora dolů, shora na stranu,
stranou pryč. S koně jej sbodl. Troj. Svedl
třikrát oheň s nebe. Br. Zábradla s mostu
voda smetala Jg. Vz Sestoupiti, Svésti,
Spustiti, Sundati atd. — b) K sesílení pojmu
slovesa a k vytčení skonalosti, tedy s hůry
až dolů z cela, z plna. Nepřátelé město
spálili. Řeka svlažila louky. Jel. Již jsem
tu kůru sedrala. Svěd. S sebe všechen stud

setřel. V. — c) Ze směru činnosti s hůry
dolů vyrostá směr proti čemu, zpět k čemu..
Co svedeš proti němu? Br. Svedl na ně
Hospodin vody mořské. Jg. Bůh na králi;
tento nedostatek spustí. Dal. — d) Význam
předložky shora dolů přechází v ponětí
mizení objemu a dohromady. Voda spadá.
Sníh se slehl. Otok naběhne a splaskne.
Kůže se sráží. Stuhnouti, skřehnouti, sko-
prněti, stěsniti, sevříti, stočiti atd. (Tn. 101.
a násl.) — V druhé příčině znamená a) spo-
jení, společnosť, společnou účastnosť, vespol-
nosť = spolu, vespolek, jednou dobou. Svedl
s nim bitvu. V. Všichni tři to smlouvali.
Us. Biskupové na sněmích roztržky spoko-
jují. Kom. — b) Sjednocení, shromáždění --■
v hromadu, v jedno. Smísiti ocet se žlučí.
Pref. Vozka náručního koně s podsedlním
spřáhá. Kom. Poklady shromažďuje. Kom.

— c) Znamená, že se věc s věcí v mír, ve shodu
uvozuje, že se rovnají. A krále českého s Vra-
tislavskými smluvili. V. Nás s otcem smířil.
Jg. Sjednal odporníky. V. Vz více příkladů
v Zk. Skl. 76.- 78. Cf. Mkl. S. 246. a násl.

— Časoslova přechodná s předložkou s slo-
žená řídí akkusativ a nikoli genitiv: spa-
třiti, shledati, svolati, sebrati, shrnouti co n.
koho. Zk., Brt. Vz předcházející. — Strany
složení předložky s se slovesy vz Tn. 99.—106.
a Programm olom. gymn. 1875. str. 15. (Pk.).

— Pozn. Po předložce s mení se j rádo v n:
snísti, snímati m. sjísti, sjímati. Vz On. —
Substantiva a adjektiva s předložkou s
složená označují spolubytí s tím, co se dru-
hým členem označuje: skotná, sprasná vedlé
souprasná a souprasí, stelná, shřebná, scestný,
soupeř, soumrak, soukrvice. Mkl. B. 414.,
Bž. 239.

Sa, na Slov. a na Mor. = se, sich. — Sa,
lépe: jsa. Vz Býti.

-sa, přípona jmen: Hněvsa, Hlavsa, Jir.,
drksa, živsa, druhsa. Mkl. B. 319.

Saarbrücky, dle Dolany, Saarbrücken,
mě. v prus. Porýnsku. Vz S. N.

Saba, y, f., Saby, gt. atd. dle Dolany, mě.
Arabie. Vz S. N. — Saban, a, m. — Sabský.
Králové sabští. Hus III. 7.

Sabadillan, u, m., sabadillsaures Salz.
Chym.

Sabaeism-us, u, m. = ohněslužba, zvl.
hvězdoslužba či ctění těl nebeských jako
božských bytosti. Vz S. N.

Sahal, u, m., rhapis, druh palmy. Rostl.

Sabbath, u, m., hebr., svátek, den odpo-
činku. Rk. Vz S. N.

Sabbatka, y, f., sabbatia, rostl, hořco-
vitá. Rostl.

Sabě v Jg. chybně m.: sápě. Č. Vz Sápě.

Sabellové = Sabinové. — Sabellský.

Saběnice, něm. Sabnitz, ves u Mostu. PL.

Sabina, y, f., sabina, der Sevenbaum. V.

Sabinové, národ staroitalský.

Sabírstvo, a, n. = zlost, zločinstvo, die
Missethat. Ž. wit.

Sabník, v Jg. chybně m.: sápník. Č.

Saccharaty, pl., m., sloučeniny třtino-
vého cukru s chemickými zásadami ku př.
s žíravým draslem, vápnem, barytem. Pta.

Saccharometr, u, m., z řec, cukroměr,
der Würzemesser. Vz KP. II. 41.